Po sedmdesáti letech jako bych prožíval déjá vu, opět mám měsíc před prázdninami volno  (vysvědčení je napsané) – a prázdniny, zdánlivě nekonečné před námi. V realitě to znamená především nekazit si čas rekreací někde u moře nebo (později) posilovat balneo- wellness provoz v lázních, ale pěkně si užívat panenské přírody v Polesí.

Tedy – panenské? Dívám se na špinavou vodu koupáku, no snad tam plave sem-tam užovka, možná i tajně vysazená ryba, která loví pulce, pokud se tam ještě nějaký objeví. Žáby a čolci, kterých jsme v čisté vodě koupaliště chytávali mraky a dělali si malá zoo v pětilitrovce od okurek, jaksi nejsou. Vůbec žáby letos jakoby nebyly. Šárka osadila na cestu u nádrže dvě krásné cedule upozorňující řidiče na každoroční žabí tah, ale tah z lesa přes pozemky chat a chalup a hlavně pak přes nebezpečnou cestu u nádrže se jakoby nekonal. Je to škoda, věřme, že to není navždy. 

Jinak ptáci se zdá, že jsou na tom dobře, kosové, pěnkavy, vrabci, vlaštovky, strakapoudi, všechno to jen kypí zdravím a těší se, až dozrají naše kanadské borůvky a vinná réva. A dravci  jsou tu také, jak se zdá, dokonce přibyl pár luňáka červeného, který zřejmě hnízdí v obecním lese někde za Havranem a každodenně plachtí směrem ke Slonu a možná ještě dál. A pak ti potkani – to je to co bychom asi neměli v Polesí trpět. 

V boudě je deratizátory položena návnada, asi to nejde jinak. Pozor na možné důsledky, nezapomeňme zavírat dveře do boudy, udržujme kolem odpadků čistotu, příroda v Polesí si to zaslouží. 

Příroda totiž přesto všechno v Polesí žije a to je prima.   

Petr Zázvorka