Rubriky
Přihlášení
Menu
Černá Louže na starých fotografiích
Stále znovu mě dokáže překvapit, když se objeví další starý pohled, zobrazující známá místa tak, jak je dosud neznáme. Několik pohledů z konce 19.století a u první poloviny století dvacátého nám ukazuje Černou Louži jako rušnou zahradní restauraci, představující oblíbené výletní místo pro návštěvníky z Liberce, Žitavy i menších měst okolních.
Na jednom z nejstarších pohledů, litografii z konce devatenáctého století, vytištěné v Žitavě, spatříme korzující páry ve svátečním oblečení, pány v oblecích, s kloboukem a hůlkou, dámy v dlouhých šatech a rovněž v kloboučcích.
Změny na OÚ Rynoltice
Vývoj na rynoltickém obecním úřadě nabral v posledních týdnech rychlý spád. A protože se pochopitelně významně dotýká i Polesí a Černé Louže, snažíme se tento vývoj sledovat a dle možností se v něm i zorientovat.
Na poslední zářijový den bylo svoláno veřejné jednání zastupitelstva Rynoltic, kde se jako obvykle kromě řešení řady věcných bodů probírala i neutěšená situace rynoltické samosprávy. V průběhu jednání došlo k překvapivému zvratu, když dosavadní starostka paní Eva Guttmannová oznámila, že se rozhodla rezignovat na svou funkci. Paní starostka byla řadou lidí v obci i zastupitelstvu dlouhodobě kritizována za nekompetentnost či nečinnost a údajně bylo
Selská rebelie 1680 aneb “Běda, vládne nám Breda!”
O tom, že na prvopočátku založení obce Polesí stály události spojené se selským povstáním roku 1680, vládne obecné povědomí. Ohledně průběhu tohoto povstání na lemberském panství však panuje celá řada mýtů, které se v různých formách objevují od starých německých vlastivěd z předminulého století přes historický román Václava Kaplického až po soudobé turistické publikace a webové stránky. V dřívějším článku o založení Polesí jsem vyjádřil názor, že tradovaný dar pozemku rynoltickému kantorovi Sebastianu Finkemu za jeho věrnost vrchnosti při selském povstání byl ve skutečnosti spíš promyšlený kolonizační počin lemberské vrchnosti. Ostatně ani o žádný dar nešlo, byť cena pozemku se
Kam dál s občanským sdružením?
Nejprve jsem chtěl reagovat na předchozí Petrův příspěvek o jítravském sdružení jen komentářem, ale protože jde o téma, o kterém už delší čas diskutujeme, rozhodl jsem se věnovat mu trochu širší prostor.
V posledních několika málo letech všichni trochu závistivě pokukujeme po Jítravě, kde se téměř z ničeho podařilo vytvořit sdružení lidí, kteří obec probudili a dokázali v krátké době založit tradici kulturních i sportovních událostí, organizovaných na vysoké profesionální úrovni. Kdo jste se nějaké zúčastnil, asi mi dáte za pravdu. A protože srovnání se přímo nabízí, zamýšlíme se stále častěji nad tím, v čem jsou Jítravští dál, v čem je jejich situace stejná či naopak jiná.
Jitrava vyrovnala, ale jinak vede…
Odvetné utkání, tentokrát na hřišti Jitravy mělo všechny znaky opravdu přátelského setkání. Bylo znát, že to všechny baví, atmosféra byla výtečná. Jestli přijeli jitravští borci do Polesí s darem – volejbalovým míčem podepsaným všemi členy týmu a s podporou roztleskávaček, polesáci přivezli jako dar do Jítravy volejbalovou síť, zasklenou fotografii jítravského družstva z předešlého utkání, skupinu věrných fandů, dobrou náladu a hlavně pěkné počasí, které i přes původně poměrně nepříznivou předpověď hru provázelo.
Jako v Polesí byl i v Jítravě boj doslova lítý. První set skončil 32 : 30 pro Polesí, což dokresluje vyrovnanost týmů. Jestliže i druhý set skončil vítězstvím Polesí, další dva pak vyhrála Jítrava a podobně by téměř
Boules aneb pétanque
Volejbalové hřiště v Polesí už několik měsíců úspěšně slouží svému účelu a během letních prázdnin se zde nezřídka vystřídalo v průběhu jednoho dne několik skupinek místních i přespolních, provozujících různé druhy rekreačních sportů, od volejbalu přes nohejbal až třeba k badmintonu. Často přitom padne otázka, cože to vzniká na místě betonových základů bývalé klubovny, jen pár metrů nad volejbalovým hřištěm. Odpověď, že jde o snahu vybudovat v Polesí hřiště na pétanque, se většinou setká s chápavým porozuměním, protože doba, kdy byl pétanque něčím podobně exotickým jako koňské pólo, je už dávno pryč. A právě proto, že jde o sport obecně známý a přitom zábavný a nenáročný, už delší čas jsme uvažovali, kde by bylo možné ho v Polesí provozovat. Ovšem ačkoliv nároky na terén nejsou nikterak velké, přesto se vhodné místo najít nepodařilo. Původní představa, že pro hru poslouží právě nově opravené volejbalové hřiště, vzala rychle za své, když jsme si představili, jaké
Nejen houby se skrývají v lesích…
Navázal bych na Petrův příspěvek a jeho postesknutí nad nepořádkem v lese směrem ke Slonovi. Ač jsme o generaci mladší, tak i za nás byl les čistý a nemuseli jsme zakopávat o haldy obsahující rozbité zářivky, alobaly, melounové slupky, popel, kusy cihel a hřebíků. Také jsme si s dětmi minulou sobotu prošli touto skládkou a vůbec to není hezký pohled. Ale další překvapení nás čekalo o pár metrů dál. Mezi skalami, kde jsme my jako malí pořádali bitvy maximálně šiškami, se proháněla parta v maskáčích s maskami a paintballovými zbraněmi. Střelba byla tak intenzívní, že jsme radši s dětmi nabrali opačný kurz, protože o vystřelené oko nestál
Polesí po oslavě?
I přes deklarovaná škobrtnutí si „Polesí sobě“ po mnoha letech dokázalo zorganizovat akci, které se zúčastnila většina členů OSČLP a měla úspěch i u těch ostatních, jejichž účast na dalších akcích sdružení je stále ještě spíš váhavá.
Přesto se dá předpokládat, že vzniká tradice, kdy většina občanů obce se stále víc dokáže chovat jako vyspělá komunita, jak je tomu v tomto ohledu u rozvinutějších zemí, kde práce pro vlastní obec a ohledy na sousedy jsou nejen samozřejmostí, ale i ctí slušných lidí. Za největší přínos roku lze pozorovat zvýšený zájem střední a nejmladší generace, bez které by jakákoliv snaha o změny neměla smysl.
Oslavy 330 let aneb Polesí sobě!
Pod neoficiálním heslem “Polesí sobě” proběhly v sobotu 17.srpna dvě akce. Pro ty, kteří se jich nemohli zúčastnit, přinášíme krátkou zprávu o jejich průběhu.
První z nich, tradiční Dětský den a Regata (již 60.ročník !!), zaznamenala rekordní účast, když jsme napočítali celkem 42 dětských účastníků! Organizace byla ponechána zcela v ženských rukou, což se projevilo jejím precizním zvládnutím. Zvláštní dík patří Katce Jakešové, Martě Šmídové a Jitce Marešové, kterým pomáhali i jejich rodinní příslušníci a další dobrovolníci. Po registraci účastníků Regaty byl zahájen závod motorových lodí, který byl letos omezen