Polesí

je malebné letovisko, ležící severně od Rynoltic v romantickém údolí, obklopeném zalesněnými vrchy. Do konce 2.světové války se nazývalo Finkendorf podle prvního osadníka Sebastiana Finkeho, který se zde usadil roku 1683.

Černá Louže

ležící při silnici z Rynoltic do Horního Sedla, vznikla kolem selského dvora, založeného zde po roce 1550. U silnice ve středu osady je kaplička z roku 1724.

Zvonička v Polesí

Ve 30.letech minulého století nahradila původní dřevěnou zvoničku v Polesí zvonice nová, betonová. Ta zůstává jednou z dominant obce i dnes. Roubenou chalupu s podstávkou v pozadí již ovšem odvál čas..

Kaple na Černé Louži

Pohled na okolí kapličky na Černé Louži v době před vybudováním silnice na Horní sedlo. V pozadí výletní restaurant Steyrer Franzl.

Stabilní katastr z roku 1843

Teprve při detailním porovnání staré katastrální mapy se současným stavem naplno vynikne, jak málo se v obci za 170 let změnilo. Pár chalup zmizelo, ve 30. letech bylo postaveno pár zděných vil, o čtyřicet let později několik chat. Ale charakter zástavby zůstal nezměněn..

Hostinec Steyrer Franzl na Černé Louži

Podstávkové domy u rybníka v Polesí

Společná fotka z oslav 330 let Polesí

Obraz krajiny Václava Cílka

Původně jsem nechtěl unavovat delší recenzí zajímavé knihy, která popisuje především krajinu středních Čech a na jejím obsahu se podílí kromě známého geologa a komentátora české krajiny Václava Cílka ještě Vojen Ložek a kolektiv autorů.

Zajímavý příspěvek Aleše Krupy Drobné intervence v krajině – drobné památky, mne ale vyprovokoval – zdá se mi, že obsah knihy s naším společným snažením zachovat atmosféru obce ladí dohromady, tak se omlouvám, že je moje informace je poněkud obsáhlejší.

Nejprve pár citací z uvedené knihy, která má ambici se stát krajinným slabikářem a platí

Smutný konec Tobiášovy borovice…

Na sklonku loňského roku zaznamenaly Lužické hory a s nimi i všichni jejich milovníci další ztrátu. Více než dvě stě let se turisté, lesníci a dávní pašeráci orientovali v lesích nedaleko saských hranic pomocí charakteristické siluety Tobiášovy borovice. Posledních deset let již byla tato mohutná borovice odumřelá, ale její suché torzo dále sloužilo nejen jako důležitý (a krásný) orientační bod, ale i jako domov četných ptáků a hmyzu. V prosinci 2012 Lesy ČR z bezpečnostních důvodů tuto borovici pokácely. Z profesionálního i bezpečnostního hlediska řešení asi nevyhnutelné, ale stejně se člověk neubrání pocitu jistého ochuzení…
Vlasta Novotná zaslala zodpovědnému člověku z Lesů ČR dotazy, týkající se nejen pokácené borovice. Tyto otázky a rovněž odpověď pana Půlpána z LČR nám poskytla

Bunkry v okolí Polesí XI

Neuskutečněné plány

Po dokončení obou linií lehkého opevnění měly přehradit cestu mezi Petrovicemi a Jablonným dva objekty těžkého opevnění – kanónové objekty typu K, které měly vyztužit obranu při předpokládaném útoku tanků.

Plánovaný objekt měl být odolný proti střelám do ráže 155 mm a měl sloužit k úkrytu polních protitankových

Polesí na starých mapách – ortomapy

V putování po starých mapách jsme se od prvních schematických map ze začátku 18.století přenesli až do století dvacátého, které kromě tradičních zeměměřičských postupů přineslo i zcela nové a převratné způsoby mapování. Jako ve většině předchozích případů si nové, přesnější mapování vynutila vojensko-politická situace. Mladá Československá republika byla od samotného svého vzniku zatížena řadou obtížně řešitelných problémů, z nichž soužití s mnohamiliónovou německou menšinou se ukázalo jako osudové. Po nástupu národního socialismu v sousedním Německu bylo jasné, odkud hrozí bezprostřední vojenské nebezpečí, a tomu byla plně podřízena i vojenská doktrína Československa. Pro armádní potřeby bylo v letech 1936-38 provedeno letecké mapování, ze kterého

Krásné vánoce a šťastný a úspěšný rok 2013!

Vážení přátelé Černé Louže a Polesí, chtěl bych Vám poděkovat za pozornost a přízeň, kterou těmto stránkám věnujete, a popřál Vám jejich prostřednictvím klidné prožití nadcházejících vánočních svátků a do celého příštího roku hlavně pevné zdraví a pořádný kousek toho obyčejného lidského štěstí!

Aleš Krupa

Chata KČT opět bez nájemce…

Tak po dvou letech tu zase máme situaci, kdy se chata Klubu českých turistů v Polesí ocitla bez nájemce a je tudíž uzavřená. Důvodem prý je, že se vlastník s nájemcem neshodli na investicích, které by bylo třeba provést, aby se dal objekt provozovat celoročně.

Nevím, detaily neznám, ale přijde mi to líto. Kluci z Chaty Polesí i za ten celkem krátký čas, co chatu provozovali, ukázali, že jim záleží nejen na vlastním podnikání, ale ochotně se zapojili i do různých dobrovolných akcí. Ať už jde třeba o účast na brigádách či ostražitost vůči aktivitám, které obtěžovaly či ohrožovaly prostředí v obci. Dvůr Chaty Polesí nám také posloužil jako vhodný prostor pro

Zlatý věk pohlednic

Dnes už je maily, esemesky a sociální sítě vytěsnily až na samý okraj zájmu, ale ještě tak před deseti patnácti lety bylo úplně samozřejmé poslat pohlednici z každé dovolené či před různými svátky. To ale ještě není nic proti tomu, jaký rozmach zažívaly pohlednice na přelomu 19. a 20.století ! Ne nadarmo se o letech 1896-1905 mluví jako o Zlatém věku pohlednic.

Před rokem 1896 by bylo než o pohlednicích příhodnější  mluvit o korespondenčních lístcích, ovšem občas vybavených  nepříliš kvalitním obrázkem. S rozvojem tiskařských metod ale výroba pohlednic přímo explodovala a právě roku 1896 prošlo poštami celého světa téměř dvě a půl miliardy pohlednic ! Tiskaři se začali předhánět v nápadech a vznikaly tak pohlednice pohyblivé, vysouvací, s okénky,

Malé intervence v krajině – drobné památky

Definice pojmu krajina není jednoznačná, ale obecně panuje shoda, že jde o propojení přírody s lidskou činností. Člověk svou činností přetváří a ovlivňuje přírodu a dává tak vzniknout krajině. Jako krásnou pak obvykle vnímáme takovou krajinu, kde člověk své působení dokázal realizovat v harmonickém souladu s přírodními podmínkami, využil jejích předností a mnohotvárnosti a dal tak vzniknout krajině pestré. Krajině, kde se lidská sídla střídají se zemědělsky využívanou krajinou, lesy jsou obklopeny loukami a poli a protknuty sítí cest a vodních toků.

Lidskou činností v přírodě nerozumíme jen její hospodářské využití, ale i různé snahy krajinu uměle dotvářet, esteticky jí formovat, ať už prostřednictvím rozsáhlých kompozicí, tak i formou umísťování drobných staveb na krajinářsky významná místa.

Proměněná země – František R. Kraus

Před časem jsem se na stránkách obce Mařenice dočetl o knize Proměněná země, zachycující okolí Mařenic v období těsně před druhou světovou válkou, v jejím průběhu a přibližně i rok po válce. Od knihy jsem si původně příliš nesliboval, vyšla v padesátých letech, takže se dala předpokládat obvyklá klišé o věrolomných českých Němcích, o zradě Západu, o hrdinném komunistickém odboji a podobně, ale vzhledem k tomu, že se oblast Lužických hor nezapsala do literatury zrovna často, nechtěl jsem jí opomenout. Už po několika prvních stránkách se ale ukázalo, že jde o knihu z mnoha hledisek překvapivou a to nejen vzhledem k době jejího vzniku. Proto bych se s Vámi rád podělil o pár postřehů a dojmů, kterým se její čtenář rozhodně neubrání.

S každou další stránkou, kterou čtenář přečte, si nemůže nepovšimnout zvláštnosti, že děj se

Nejstarší zmínky o Černé Louži

O založení Polesí existuje celá řada historických dokladů, znám je dokonce i den, kdy byly prvními osadníky zakoupeny čtyři pozemky pro výstavbu domů. To původ osady Černá Louže zůstává daleko nejasnější, což je dáno i tím, že vznikla nejméně o sto let dříve než Polesí. Stejně jako u naprosté většiny vesnic v České republice se záznam o jejím založení nedochoval a tak nezbývá, než odvozovat její stáří od prvních zmínek, tak jak se mihly v různých starých písemnostech.