Jak Polesí přišlo o Klapperstein

skaly

Letos koncem října stačilo pár dní a Polesí přišlo o jedno ze svých nejpůvabnějších míst. Několik hodin práce buldozeru a lesní cesta, která tři sta let dobře sloužila lesnímu hospodaření, místním obyvatelům a v pozdější době i turistům, přijíždějícím sem obdivovat krásy přírody a typickou architekturu Lužických hor, se změnila v rozblácenou jizvu protínající les. Jistě, něco lze ještě zachránit, ledasco zacelí příroda a čas, ale i tak se ukázalo, že stačí jeden nekompetentní a nepromyšlený zákrok a charakter místa je narušen nenávratně jednou provždy.

Ale nepodléhejme iluzi, že k ničení hodnot v honbě za snadným ziskem dochází až v naší době. Příběh z roku 1878 nás snad z této iluze vyléčí…

Když šel před 150 lety člověk z Polesí na Černou Louži nebo na Sedlo a procházel tak zvanou “Hohle Gasse” (Dutá ulička), tyčila se po pravé ruce nad vyvýšeninou prorostlou borovicemi gigantická skála, připomínající skalní vyhlídku Havran. Skála byla známá pod jménem Klapperstein (klappern = klepat, bouchat, klapat). Hlavní skalní masív byl 11 – 12 metrů vysoký a na vrcholovou plošinu se vešlo několik lidí. Ve skále byla přirozená dutina, podobná kapli, ve které se před nepřízní počasí mohlo ukrýt až šest lidí. Malý skalní blok stojící poblíž cesty se přimykal k hlavní skále jako dítě k matce….
Tyto skalní masívy dobře viditelné ze všech stran byly okrasou nejen samotného místa, ale i celého okolí. Pozorována z dálky připomínala skála vnímavému návštěvníkovi hrdě se tyčící hradní stavbu ze starých časů.
V roce 1878 bylo z řad obyvatel Polesí a Černé Louže ustanoveno konsorcium s cílem skalní masív rozlámat na stavební kámen a ten se ziskem rozprodat. Kámen se ale nakonec ukázal pro stavební účely příliš měkký a bezcenný. Spekulanti, kteří toto zjistili až poté, co skálu odkoupili od lemberského panství, očekávaného zisku nedosáhli, jen místo navždy ochudili o krásnou přírodní dominantu. Jeden z akcionářů konsorcia, Wendelin Kohl z Polesí číslo 23, to trefně vyjádřil slovy: “Za to, co jsme udělali, bychom zasluhovali pětadvacet na zadek…”.
Na počátku minulého století, kdy toto vyprávění Karla Pietsche zaznamenal jeho syn, nacházel se na místě bývalé skály Klapperstein už jen mechem porostlý pozemek…. Nebýt ziskuchtivosti několika jedinců mohlo se ještě dnes Polesí chlubit kromě skalní vyhlídky Havran ještě jednou, neméně významnou skalní dominantou.

Stejně jako před 133 lety i dnes by se měl člověk zamyslet nad dopadem svých činů, nad tím, co má skutečnou cenu. Zda okamžitý zisk, či péče řádného hospodáře o hodnoty, které nám příroda či předchozí generace svěřily.