(volný překlad německé básně)

V krásné severočeské  krajině
leží skrytá vesnička,
skromná a pohledná, obklopená lesy.

Potůček běží přes louky,
domky jsou milé, čisté a jednoduché,
rybník se jiskří ve stínu a přívětivě zve  ke koupání.

Ze zeleně vršků borovic
je vidět vrchol Havrana
držícího hlídku nad lidmi žijícími dole v údolí.

V prvních paprscích slunce
jsou slyšet jasné tóny drozdů
zdravící hlasitě nový den v krásném Polesí.

Moje Polesí, ty tiché místo,
prospívej věčně!
Nikdy bych nechtěl odsud odejít, ty perlo jedinečná.

Pocestný zastaví zaujat svůj krok,
dva zvony zvoní v dálce.
Odnáší si v sobě krásnou vzpomínku.
Polesí, tebe mám rád…

Karl Pietsch senior
(báseň ale pravděpodobně napsal jeho stejnojmenný syn)