Sídla a vládci

Sídla

Počátek osídlení místa nelze již dnes zcela s určitostí zjistit. Od pradávna vedla územím pokrytým lesy obchodní stezka. V nedalekých Kněžicích byla dokonce nalezena římská mince s obrazem římského císaře Galiena (z roku 258 n. l.), na skalním hradě Sloup pak byla objevena řada keltských střepů, vedoucích k hypotéze, že zde, uprostřed pralesa, v době na rozhraní letopočtu, existovala na kamenném ostrově nedobytná obchodní stanice.

V husitské době, v místě dnešního Polesí, údajně na potoce „na sto kroků vzdálený“ stával dřevěný mlýn, napájený lesním rybníkem. V pozdějších letech zde byly umístěny tak zvané smolné pece a milíře pro pálení dřevěného uhlí, ve skalním městě se těžil pískovec. Místo vždy souviselo s lemberským panstvím a Lužickou cestou, která spojovala centrum Čech s Baltem. Okolní hrady (Lemberk, Grábštejn, Karlsfriede, Vartenberk (Stráž), Sloup, Rálsko, Roimund, Winterštejn, později Falkenberk (Sokol) sloužily k ochraně této stezky a poskytovaly často kupeckým karavanám vojenský doprovod pro průchod nebezpečným územím, tzv. Záhvozdím (hlubokým lesem podél hory Hvozd, vysoké 750 m n. m.).

Těžko dostupného hraničního území ovšem využívaly skupiny „zemských škůdců“ – loupeživých band, často vedených i šlechtici (páni z Vartenberka, Ronovci, Donínové) jejichž majetky přesahovaly hranici na obě strany a sporné úseky jim zavdávaly příčiny k výbojům. Pozůstatkem jsou dodnes slabě patrné zbytky opevnění na Loupežnickém vrchu (Raubschloss) nad Petrovicemi. Význačnou postavou Lemberského panství byl Havel I. z Lemberka z rodu Markvarticů (erbu Lvice), magnát na dvoře českého krále Václava I., který dostal území v léno.

Havel založil jako vojenský opěrný bod v roce 1241 na vrchu Krutině hrad Lemberk. V jeho blízkosti se stalo obchodním i kulturním centrem jedno z nejstarších měst na severu Čech, Jablonné ( jméno vzniklé patrně ze slovanského označení „jabloně“). Vznik města lze s určitostí klást mezi rokem 1230, kdy byla Přemyslem Otakarem I. založena Žitava a rokem 1249, neboť se zachovala písemná zmínka, že Havel z Markvarticů se podepsal „de Jabloni“.

Rytíř Havel byl manželem Zdislavy, rodem z moravského Křižanova (ovšem matka byla Italka), která v městě, obklopeném hradbami (z části zachovanými dodnes), založila v Jablonném klášter dominikánů a kostel Narození Panny Marie, o jehož existenci je zmínka v roce 1252. Zde byl rovněž i známý špitál, do kterého Zdislava docházela. Její léčitelské úspěchy, spolu s osobními postoji a způsobem života, ji po mnoha letech po její smrti přivedly k svatořečení spojeném s kultem ochrany manželství a rodinného života, který byl uctíván bez ohledu na jazyk, kterým byly modlitby proslovovány. V té době vznikala v okolí i další obydlená místa, mezi nimi i například ves Lada, Česká ves, nebo Reinoldi villa, pozdější Rynoltice (Ryngelshayn).

Vládci

Území velmi obohatil císař Karel IV., který projel Jablonným v roce 1369, při návštěvě stavby kláštera v Ojvíně (dnes Oybin v Sasku). V této době rovněž při cestě z Lužice do Čech vznikla i rarita, jakou nalezneme například také v severní Itálii, celní hrad Karlsfried, kdy obchodní karavana musela projít do „celního území“ mezi dvěma kamennými zdmi, kterými bylo přehrazeno údolí a zaplatit zde mýtné.

Není třeba podotýkat, že v době, kdy královská moc zeslábla, se nedaleká Žitava velmi rychle postarala o likvidaci nepříjemné celnice, která jí zmenšovala zisky z obchodu. Husitské války se území značně dotkly, například Rynoltice byly zcela vypáleny, spolu s osadami Suché a Krotenful. V noci z 2. na 3. srpna 1425 byl pod vedením Hynka Bočka z Kunštátu a Poděbrad (otce pozdějšího českého krále Jiříka) rozbořen dominikánský klášter a zničena řada písemností. V roce 1428 dobyli kraj husité, na Lemberku byla osazena husitská posádka.

V nedalekém Falkenberku se udržel ještě dlouho po bitvě u Lipan husitský hejtman Jan Kolúch, který několikrát (údajně třikrát) odolal útoku přesily katolických vojsk najatých Šestiměstím v čele s Žitavou. Až roku 1467 byl hrad dobyt a pobořen. V roce 1486, koncem listopadu, bylo naopak oblehnuto žitavskými žoldnéři Jablonné a střelbou z děl byl pobořen zmíněný děkanský kostel se třemi oltáři.
Rovněž další války se kraje dotkly, řídké osídlení bylo doplňováno přistěhovalectvím, zejména řemeslníky z relativně hustěji osídlených vesnic ze Saska, které vlastníci panství podporovali. V období po roce 1550 vznikla na další cestě z Rynoltic na Horní Sedlo a dále do Hrádku nad Nisou hospoda a kolem ní několik chalup. Místo bylo podle malého hlinitého rybníčku nazváno Černá Louže (Schwarzpfütz). Samota, později seskupení horských chalup kolem statečku a hospody si zachovalo dodnes svůj horský charakter s pastvinami a zemědělským charakterem okolních polí, s dominujícím pohledem na horský hřbet mezi Vápenným a Ještědem.

Za třicetileté války patřilo lemberské panství k impériu Albrechta z Valdštejna, který je dal roku 1633 v léno svému generálovi Hanuši Rudolfu z Bredova. V téže době bylo panství nově vytýčeno a vymezeny hranice, dosud patrné na hraničních kamenech (tři panství s datováním 1680 dosud značeny „U tří pánů“- iniciály F.A.G.B. (Franz Anton Graf Berka), C.R.F.V.B. (Christopf Rudolf Freiherr von Bredau) a A.M.G.T.Z.T. (Adam Mathias Graf zu Trautmannsdorf).