Krajina

Ledovec

První zmínku o kraji, tehdy ještě neobydleném lidmi, nalezneme v Geologii severních Čech. Zhruba před 400 miliony lety se pevninský ledovec, který právě překročil Krkonoše, Jizerské a tím spíše i Lužické hory, zastavil – prý právě u Jablonného. Zajímavé je, že přitom tlačil kameny až ze Skandinávie, které lze dosud prokázat nálezy.

Jiné nálezy představují období, kdy dokazují pískovcová skalní města přítomnost mořských lastur a skořápek šneků a trilobitů (Kozí hřbety) období, kdy bylo území mořským dnem, jindy snad dokonce ostrovem, kde mohly vzniknout malé (ostrovní) typy plazů. K téhle oblasti se vrátíme zvláštním článkem povolanějších. Nezapomeneme přitom ani na neuvěřitelný skalní útvar, velebobky, zvané Bílé kameny (nebo také Sloní kameny neboli Elefantsteine, dohladka vybroušené útvary, dnes přírodní rezervaci u Jítravy.

Hranice

Ke zvláštnostem letoviska, nacházejícího se ve výšce 345 m nad mořem, nejsevernějšímu, k saské hranici obrácenému osídlení, je bezprostřední blízkost pískovcového skalního města a dvou pásem fortifikací, budovaných koncem třicátých let minulého století jako ochrana Československé republiky před hrozbou nacistického Německa.

V nedalekém okolí, přes Jitravské sedlo (kde se nalézá rozvodí Severního a Baltického moře) a vrch Vápenný (790 m n. m.), probíhala jako součást „malé Maginotovy linie“ tak zvaná Liběchovská příčka bunkrů (ŘOP vzor 1938), které směrem od severu na jih dělily území očekávané fronty za předpokladu napadení republiky na dvě části i ve směru západ východ. Bunkry jakoby navazovaly na středověký systém opěrných bodů, kterými byly hradní pevnosti, střežící severní hranici. Hlavní cesty ovšem vždy vedly ze severu na jih, přes hranice státu, kterým bylo kdysi České království, později Rakouské císařství. Hranice, kterou vyznačoval pás hor, skal a těžko proniknutelný hvozd.

Hranice, často překračovaná, měla na čas mizet a opět se objevovat, aby se snad konečně definitivně rozpustila v Evropě, kde statut národního státu snad nahradí pojem lokálního regionu. Jestli se tato vize prosadí tak, jak se po staletí uplatňoval systém panství náležejících správnímu středisku lenního pána, mohou si naši potomci oddychnout.