Přelom století

3-mapovanidetail

Jak se žilo

V roce 1848 byly zrušeny vrchnostenské úřady jako důsledek revolučních nepokojů v říši. V Jablonném bylo místo toho zřízeno hejtmanství a později i samosprávný okres, kam Polesí spolu s Rynolticemi a dalšími okolními obcemi náležely. Okresním městem bylo Jablonné až do roku 1949.

Jablonnému a okolí se nevyhnula ani válka v roce 1866, kdy bylo město neúspěšně dobýváno a ostřelováno Prusy. Obyvatelstvo v Polesí, Rynolticích a okolních vesnicích (prakticky zcela německé národnosti) se v té době živilo kromě rolnictví a pracích v lese především výrobou textilu (ruční stavy), dále formanstvím (dováželi zeleninu a ovoce z Litoměřic do Žitavy), podomním obchodem střižním zbožím a zejména pašováním, které bylo v kraji velmi rozšířené a kterým se zaměstnávali téměř všichni muži. Proto docházelo k postupnému zlepšování životních podmínek obyvatel.

Jako materiál pro stavby lidové architektury se používalo většinou dřevo, vznikaly roubenky tak zvaného „franského“ typu, vpravo od síně kuchyň – světnice (světlice) většinou s množstvím oken, aby bylo vidět na ruční práce (tkaní potřebovalo světlo zezadu), vlevo kamenné (pískovcové) chlévy a komory. Kromě roubených chalup se používalo i zdiva hrázděného (hlavně u větších stavení) typických pro západní část Čech a například Chebsko.

Jako místní zvláštnost pak jsou budovány chalupy s tak zvanou podstávkou, umožňující nadzvednutí a výměnu stěny v případě napadení houbou. Spáry mezi trámy jsou vymazávány mazanicí z jílu, voštin a chlupů. Dřevo uvnitř je omítáno na rákosových rohožích. Několik málo robených chalup je stavěno zámeckými řemeslníky – v Polesí je to hájovna – dnes kulturní památka, s výrazně barokními rysy. Pro vytápění místností jsou stavěny černé kuchyně a pece, později kachlová kamna.

Oslavy

Za zmínku stojí dokument z kroniky, popisující oslavy dvousetletého trvání obce dne 26. srpna 1883 (kráceno, upraveno) : „Oslava proběhla při příznivém počasí, uspokojivým způsobem. Z výšky (patrně od vyhlídky Havran) zazněl hmoždíř, pak začala hrát kapela, při které došly spolky z Polesí do Rynoltic. Zde, v kostele svaté Barbory, byla sloužena mše farářem Paterem Franzem Somrichem.

Odpoledne ve 2 hodiny uspořádal hasičský a veteránský spolek před restaurací Antona Prokopa (v Rynolticích) vystoupení s předváděním cvičení. Poté došlo k defilé cvičenců za účasti množství lidí. Průvod se vydal směrem k Polesí, kde na hranicích obce byl očekáván (rynoltickým radním a místním zástupcem starosty) W. Bohlem.
Při vstupu do obce se průvod zastavil, (aby vyslechl projev) a aby pak pokračoval k místu, kde stával Finkův dům č.1. Pěvecký spolek zazpíval „Bůh buď pozdraven“. Zavlál velký prapor na vysokém stožáru s nápisem „Zde stál první dům ve vesnici“. Po dalších pozdravných projevech se bral průvod k restauraci Karla Linkeho, kde svátek dále probíhal se zdarem (až do noci). K tomu přispěl i pěvecký spolek z Rynoltic a kapela.

Turistika

Osamostatnění Polesí od Rynotic v roce 1911 spočívalo ve vzrůstající orientaci obce na turistiku a rekreaci. Kostel, hřbitov a škola ovšem zůstávala pouze v Rynolticích. V Polesí stála stará dřevěná zvonice, s plechovým krucifixem, která nahrazovala vesnici kostelní věž. Dřevo bylo ve třicátých letech minulého století nahrazeno betonem a vznikla unikátní „funkcionalistická“ zvonice, raritní relikt architektury 30. let 20. století.

V témže roce, kdy je přivedena pitná voda z Káraného do hlavního města Prahy, v roce 1913, má vesnice již vlastní vodovod z pramene jednoho z přítoků potoka (Schwerbornbach – Polesný potok), na kterém je budováno přírodní koupaliště. Jsou zde postupně postaveny hráze, výpustní objekt, šatny (společné, kabinky, pokladna, dvě suché WC), dále skluzavka, sprchy, umělý ostrov na kůlech uprostřed, jsou k zapůjčení gondoly, pramice a později kajak.

U rybníka je volejbalové hřiště, promenáda pod stromy mezi vznikajícími penziony. Téměř v každé chalupě je „lufťácký“ pokoj. V Černé Louži je vybudován hotel Steyrer Franzl, známý svojí kuchyní (speciální karlovarské koláčky) a hudbou (za první republiky to byl dokonce vlastní jazzový orchestr) v Liberci, Žitavě i v Praze.

Turistika v kraji přinášela obyvatelům stále větší příjmy, vznikaly další penziony. V Polesí byl například Penzion „Zur Quelle“, dále „Stadt Reichenberg“, bylo zde pekařství, trafika, krám s běžným zbožím. V zimě ovšem rekreanti odjeli a místní se živili převážně domácím tkalcovstvím i nadále. Na přelomu století dochází k úplné emancipaci Čechů v rámci Rakousko – Uherska z hlediska hospodářského. K politickému „narovnání“, požadovaném v hranicích Českého království, jinak uznávaných i v rámci monarchie, však nedochází.