Malé intervence v krajině – úvod

motyl

Po sérii článků, zabývajících se dobami minulými, je na čase podívat se také trochu do současnosti. Pro Polesí a Černou Louži je totiž charakteristická nejen zachovalá historická lidová architektura, ale i krásná příroda tvořená jehličnatými i listnatými lesy, horskými loukami, starými ovocnými stromy a zahradami.
Cílem Občanského sdružení Polesí – Černá Louže není jen snaha pečovat o zachování typického rázu obce, ale rovněž ochrana a péče o životní prostředí, o vzhled krajiny a rozmanitost přírody.
V posledních několika letech, s příchodem hypotéční, finanční, dluhové, eurové, no zkrátka ekonomické krize, se zdá, jako by se problematika životního prostředí dostávala na druhou kolej. Najednou daleko méně slyšíme o emisích CO2, globálním oteplování, tání ledovců. Tato velká celosvětová témata byla z titulních stránek novin a časopisů i z televizních obrazovek vytěsněna celosvětovými problémy ekonomickými… To ale nic nemění na faktu, že na úrovni jednotlivce či obce platí stále stejné potřeby – i dnes chceme mít kolem sebe přírodu co nejméně narušenou, druhově co nejpestřejší. Pro většinu lidí patří stále chvíle strávené procházkami v přírodě, sběrem hub v lese či prací na zahradě k nenahraditelným zážitkům, ze kterých čerpají sílu a dobrou náladu. Tím spíš, že tyto chvíle nás nic nestojí. Možná, že jednou, dojde-li opravdu k výrazným ekonomickým otřesům, bude mít pro nás příroda a pobyt v ní význam ještě větší…

Ochrana životního prostředí nemusí vždy znamenat velké nadnárodní projekty typu Kióto, naopak, porozumění a pochopení přírody a krajiny začíná na té nejnižší úrovni. To jest tím, co můžeme my, jednotlivci či sdružení, jednoduše udělat ve svém bezprostředním okolí.  Takové drobné úpravy se nazývají malými intervencemi. Jsou drobné, malé, levné, ale jejich dopady na okolí mohou být zásadní a hlavně rychle a dobře viditelné. Postupně se podíváme na několik typů, jak v “malém” prospět přírodě, krajině a tím i sobě…

“Malé intervence jsou drobné, většinou laciné a zušlechťující úpravy typické pro dlouhodobou péči o krajinu.

V době ekonomického růstu jsme se starali o velké investice. Ty však vysychají a v řadě případů, jako jsou třeba jezy na Labi, by přinášely sporný výsledek. Druhou cestou jsou malé, promyšlené zásahy. Ve městě by se tak nejednalo například o vybudování nějakého nového centra, ale o úpravy přechodů pro chodce, lavičky, prostě o promyšlené každodenní drobnosti. Tato oblast zatím stála stranou, protože na malých intervencích do prostoru není možné vydělat velké peníze a přitom je zapotřebí hodně přemýšlet.

Malé intervence v přírodě a krajině může provádět každý. Dá se začít tak, že se na rozcestí polních cest vysadí lípa. Anebo z kamenů vyskládáte suchou zídku, ve které mohou žít ještěrky a hmyz. Intervencí je dokonce oprávněné nicnedělání – neořežete suchou větev starého stromu, část trávníku necháte bez kosení, protože třeba pavouci a další hmyz se potřebují skrývat a přezimovat ve staré trávě.

Nebo můžete v koutu zahrady udělat hromádku z oblázků a pítko pro motýly. Hadinec je místo, kde se rozmnožují hadi. Vezmete starou trávu, vystelete prostor asi tak dvakrát dva metry, navrch přeházíte staré větve a necháte být. Tráva hnije, vzniká teplo, větve chrání hmyz, hlodavce, malé ptáky a najednou máte místo hromady oživený hadinec.
Malé intervence budou čím dál důležitější, protože jsou laciné a způsobují, že o krajině (či městě) přemýšlíme a chceme je dlouhodobě zlepšovat. Tradiční česká krajina je kombinací velkých projektů centrálních vlastníků půdy a stovek drobných, postupně rok po roku uskutečňovaných intervencí. Já třeba sním o syslí louce, odkud se tato téměř již vyhynulá zvířata opět vrátí do přírody.. “

(RNDr. Václav Cílek, Obraz krajiny, nakladatelství Dokořán 2011)