Malé intervence v krajině – staré odrůdy 2

zeli

Zmiňuje-li se někde pojem “staré odrůdy”, většinou se tím myslí tradiční či krajové odrůdy ovocných stromů. Ty jsou totiž nejviditelnějším a současně i v čase nejtrvalejším důkazem úsilí předchozích generací, které v krajině hospodařily. Ovšem nejsou důkazem jediným…

Náš zájem si totiž určitě zaslouží i rostliny méně nápadné, ať už se jedná o ty užitkové, okrasné nebo dokonce i ty, které nebyly pěstovány záměrně, ale člověka i přesto provázely. Stejně jako u ovocných stromů existovala (a mnoho z nich naštěstí ještě stále existuje) celá řada krajových či rodinných odrůd užitkové zeleniny. Důvod byl obdobný, postupně došlo k vyšlechtění takových odrůd, které nejlépe prospívaly v místních podmínkách a současně vyhovovaly často velmi odlišným požadavkům na zpracování a využití plodin. Zvlášť četné zastoupení bylo u těch druhů, které tvořily významnou složku potravy, jako jsou například luštěniny. Odrůd fazolí, hrachu či dalších luštěnin jsou známy desítky až stovky.

Rovněž u plodin, u kterých bychom to možná nečekali, jako třeba rajčata či brambory, existuje nepřeberné množství často velmi odlišných odrůd. Například nedaleko od nás, poblíž rakouského Neziderského jezera, pěstuje pan Erich Stekovics více než 3200 odrůd rajčat, což představuje největší sbírku na světě! Pro našince, často odkázaného jen na typický výběr – holandská bez chuti, keříková z Polska a koktejlová v plastové krabičce, zůstává takové množství chutí zcela nepředstavitelné…
Typickým představitelem krajové odrůdy je u nás například takzvané vysocké zelí, nazývané někdy též hlavatka. Jde o zvláštní “špičaté” zelí, pěstované tradičně v okolí Vysokého nad Jizerou a vynikajícího výbornou chutí.

Na zahrádkách našich předků (a často v době poměrně nedávné) byly ovšem pěstovány i různé druhy zeleniny, které nejen z prodejních pultů, ale i našich myslí již prakticky vymizely. Boby, tuřín, barborka, lebeda, kozí brada, ledenec, merlík… Jen malá ukázka toho, co vše poskytovala lidem půda.

Mizí ale i velké množství dříve běžně pěstovaných bylin léčivých. Ty se používaly na výrobu různých čajů, nálevů či domácích likérů. Na žádné zahrádce nesmělo chybět ani hojně zastoupené domácí koření a bylinky, od kmínu přes mátu, tymián či saturejku.

Staré odrůdy hospodářských plodin i okrasných rostlin představují kulturní dědictví, které nám zanechaly předchozí generace. Jistě, drtivá většina z nich byla překonána co do výnosnosti moderními vyšlechtěnými produkty, ale i tak má zachování starých odrůd svůj smysl. Vnáší do našeho unifikovaného světa tolik potřebnou rozmanitost forem, barev i chutí. A slouží jako živoucí databanka vlastností a schopností, které se jednou mohou hodit takovým oborům, jako je lékařství či genové inženýrství.

Pěstovat staré odrůdy třeba jen na kousku zahrádky není náročné a může přinést zvláštní uspokojení z volby jiné, než té standardní cesty. Případným nadšencům či jen zájemcům, kteří by chtěli něco takového vyzkoušet, doporučuji web Obecně prospěšné společnosti Gengel. Ta se zaměřuje na uchování starých a krajových odrůd a zastřešuje mnoho pěstitelů, kteří se této činnosti věnují. Od Gengelu je možné si zdarma (respektive za poštovné) objednat zaslání semínek některého z druhů, uváděných na stránkách jejich obsáhlého katalogu. Jedninou podmínkou je pak pustit se do jejich pěstování, zaznamenat své zkušenosti a po sezóně zaslat poskytovateli nově vypěstovaná semínka.

O tom, co všechno se dá prožít při pěstování starých odrůd (a pochopitelně nejen o tom!) vypráví i vynikající kniha Ostružinové víno anglické spisovatelky Joanne Harris (známé například románem Čokoláda, podle kterého byl natočen stejnojmenný film s Juliette Binoche v hlavní roli). Takže příjemné čtení a mnoho úspěchů na zahradě!