Malé intervence v krajině – staré odrůdy

hruska

Rajčata z Holandska, jablka z Itálie, brambory z Francie… Jedním z pozitivních dopadů globalizace je, že v supermarketech najdeme kompletní sortiment ovoce a zeleniny bez ohledu na roční období. Platíme za to ovšem tím, že plody k nám cestují přes celou Evropu a někdy i přes půl světa. Aby bylo možné je přepravovat a dlouhodobě skladovat, sklízejí se ještě nezralé a dozrávají cestou, ve skladech či v umělých dozrávacích komorách. Prodlouží se tím sice jejich skladovatelnost a trvanlivost, ale jejich chuť nemá s chutí přirozeně zrajících plodin už téměř nic společného…

Co jsou to staré odrůdy a proč je pěstovat?

I když to z ekonomického hlediska většinou nebývá výhodné, mnozí lidé stále dávají přednost tomu alespoň část své potřeby ovoce a zeleniny uspokojovat z vlastních zdrojů. Hlavním důvodem je právě to, že chuť kupovaných plodin se jen zřídka vyrovná chuti těch vlastnoručně vypěstovaných. Další příčinou jsou určitě hluboce zakořeněné zvyklosti lidí pěstovat rostliny, potřeba, pocházející již z dob prvních zemědělců. Pro mnohé z nás se jedná také o koníček, o jistou formu odpočinku, ale leckdy hrají roli i ty důvody ekonomické. A konec konců, nikdy není přece na škodu vědět, “jak se to dělá”, pro všechny případy. Co kdyby se to jednou v budoucnosti zas hodilo??

Chceme-li se pustit do pěstování plodin či okrasných rostlin, čeká na nás v katalozích i obchodech nepřeberná nabídka druhů a odrůd kulturních rostlin. Většinou se jedná o  moderní vysoce šlechtěné odrůdy, často hybridy. Rostliny jsou šlechtěny pro co největší výnosnost, jednoduchou obsluhu, hezký vzhled. Ruku v ruce s tím ovšem přicházejí i některé negativní dopady, jako je vysoká spotřeba postřiků a hnojiv či malá rezistence proti různým chorobám. Rovněž nenápadně mizí staré, osvědčené odrůdy a téměř zanikly kdysi pěstované tzv. krajové nebo místní odrůdy typické pro určité oblasti, plodiny, které byly součástí života našich předků.

Ekoporadna ORSEJ při Společnosti pro Jizerské hory o.p.s. vydala brožuru představující staré odrůdy jabloní a hrušní Liberecka

Na druhé straně v posledních deseti letech u nás, ale i jinde ve světě roste počet lidí, kteří se zabývají vyhledáváním a mapováním výskytu starých odrůd hlavně u ovocných stromů. Různé spolky a občanská sdružení, ale i jednotlivci chodí krajinou, prozkoumávají staré zarostlé sady a snaží se ve svém okolí nalézt staré a krajové odrůdy jabloní, hrušní i dalších ovocných stromů. Sbírají jejich plody, nechávají si je od odborníků určit a na tomto základě pak vytvářejí podrobnou mapu jejich výskytu. Ale tím to nekončí. Řada lidí se při výsadbě nových ovocných stromků nespokojí se standardně nabízenými moderními hybridy, ale rozhodne se na své zahradě znovu vysadit odrůdu, která byla kdysi v kraji běžná a je na místní podmínky dobře adaptována. Občanská sdružení i obce zakládají sady a aleje, tvořené pečlivě zvolenou kombinací tradičních místních odrůd a snaží se je tak zachovat i pro budoucnost.

Co to tedy vlastně tyto staré odrůdy jsou a jaký je rozdíl mezi nimi a těmi, které nazýváme místními, krajovými či rodinnými?

Staré odrůdy – pocházejí třeba z 19. století ale i poloviny 20. století, byly vyšlechtěny jednou osobou, případně rodinou nebo šlechtitelskou firmou. Byly zapsány a registrovány, obchodně šířeny, uváděny v dobových katalozích a nabídkách osiv a sadby.

Krajové a místní odrůdy – pocházejí z určité oblasti nebo místa, kde se tradičně po dlouhou dobu pěstovaly, neznáme jejich tvůrce, protože byly „výsledkem práce lidu“, mnohdy sloužily jako základ pro další šlechtění odrůd, ale zejména pro tradiční semenaření, nemají oficiální název, často však nesou své původní pojmenování v místním nářečí.

Rodinné odrůdy – v tomto Seznamu tak označujeme odrůdy dlouhodobě pěstované v jedné rodině, někdy po vícero generací, původ většinou neznámý, často užívané k přípravě oblíbeného pokrmu.

Výraz “staré odrůdy” se nicméně většinou používá jako souhrnný pro všechny předchozí skupiny a v tomto směru jej v článku používám i já.

Jaký má ale vůbec smysl pěstovat, udržovat či zjišťovat stav starých odrůd ovocných stromů? Důvodů (které ovšem neplatí pouze pro ovocné stromy) je celá řada.  Ztrátou starých krajových odrůd se naše prostředí ochuzuje o druhovou diverzitu, mizí z něj odrůdy léty prověřené a dokonale přizpůsobené prostředí, ve kterém byly po generace pěstovány. Řada starých odrůd odolává různým chorobám a škůdcům lépe, než nové univerzální druhy a to bez chemických postřiků. Velká pestrost těchto odrůd odráží mnohostrannost využití plodů, rozdílnou dobu dozrávání a také různě dlouhou skladovatelnost.
Nároky na ovocné stromy byly totiž v dřívějších dobách velmi odlišné ode dneška. V časech, kdy strava byla výrazně méně pestrá než dnes, představovaly plody ovocných stromů jedno z mála zpestření jednotvárné a monotónní stravy. Plody se jedly za syrova, kompotovaly, sušily, vyráběly se z nich marmelády a šťávy, sloužily za přísady do různých jídel. Plody těchto stromů bývaly menší a méně pravidelné než dokonalé tvary ovoce z dnešních obchodů, jejich chuť byla ale výraznější a odlišovala se od odrůdy k odrůdě. Na zahradách se většinou kombinovala celá řada odrůd tak, aby plody dozrávaly v různou dobu a rovněž aby byly vhodné pro nejrůznější způsoby využití. Pro výrobu povidel a marmelád byly vhodné jiné odrůdy než pro konzumaci za syrova, některá jablka se dala uchovat ve studeném sklepě celé měsíce, jiná se mohla nechat na stromě i v zimě… I když podhůří Lužických hor nepatří mezi klasické ovocnářské oblasti, jakými bylo třeba Litoměřicko (kde na starých fotografiích pokrývají ovocné stromy snad každý kousek labského údolí), přesto se alespoň pár ovocných stromů pěstovalo na každé zahradě. V bližším okolí byly pěstováním jablek známé například Křižany.

Některé staré odrůdy zůstávají dobře známé i dnes, i když v běžném obchodě je již většinou nenajdeme. Panenské červené jablko, Sudetská reneta, Matčino, to je jen pár jmen, která jsou z těch známějších. Ale starých ovocných odrůd existují desítky, možná stovky (přehled a popis řady z nich najdete zde). Každá je jiná a svým způsobem jedinečná. Budete-li v budoucnu plánovat výsadbu nového ovocného stromku, možná stojí za to zamyslet se nad tím, zda je opravdu lepší zajet do hobbymarketu pro univerzální zákrsek, nebo zda zkusit do krajiny navrátit druh, který zde byl kdysi doma. Pro ty, kteří by zvažovali tuto druhou cestu, již dnes existuje několik pěstitelů a prodejců, kteří se na staré odrůdy zaměřují a kde je možné stromky zakoupit. Jedná se například o Ovocnou školku Bojkovice, Zahradu Uherský Ostroh či Ovocnou školku zahradnické školy v Libverdě u Děčína.

Máme-li už takový starý strom na zahradě, buďme k němu trochu shovívaví, i když už třeba neplodí tolik, kolik by dokázal stromek nový. Třeba je právě ten Váš zástupcem některé již velmi vzácné odrůdy a jednou možná poslouží roubováním k její záchraně!
Staré ovocné stromy mají ale navíc ještě něco, co u moderních polokmenů a zákrsků nenajdeme. Staré ovocné stromy jsou totiž také skutečně krásné…

Na závěr pro zájemce o ještě detailnější seznámení s problematikou mapování starých odrůd ovocných stromů uvádím několik odkazů s prezentacemi výsledků této činnosti na různých místech Čech i Moravy.
Boreč                                            Ústecký kraj                            Slavkovský les                                    Bílé Karpaty
Krkonoše                                     Krnovsko                                 Tradiční ovocnářství                          Valašsko