Ještě k Tobiášově borovici

34725408

V článku o konci Tobiášovy borovice je na fotografii s vysvětlením Lesů ČR stručně zmíněna i historie jejího původu. Rovněž se o ní zmiňuje i Petr Zázvorka ve svém předchozím příspěvku. Vzhledem k významu památné borovice bych rád doplnil ještě pár faktů, které uvádí Marek Řeháček v knize Hrádecko – krajina na Nise.

Přestože dnes je historie názvu Tobiášovy borovice obecně známa, je zajímavé, že na přelomu devatenáctého a dvacátého století byl původ názvu tohoto důležitého orientačního bodu východní části Lužických hor již zapomenut. Za to, že ho dnes již opět známe, vděčíme vlastivědným badatelům počátku dvacátého století, kteří se snažili poznat a popsat všechny krásy i taje své vlasti. Jeden z nich, doktor Hentschel, se od hostinské z Dolního Sedla dozvěděl, že borovici při těžbě nechal stát její dědeček Tobias Kunze. Posléze se zjistily další zajímavé podrobnosti. Tobias Kunze žil na Dolním Sedle č.23 a byl obchodníkem se dřevem. Od grabštejnské vrchnosti získal kolem roku 1800 do nájmu i les v okolí pozdější Tobiášovy borovice. Protože už tehdy byly zřejmě stejně jak dnes rozšířeny krádeže celých stromů, byl nucen, spolu s najatými pomocníky z řad sousedů, noc co noc lesy hlídat. Takto se dařilo  zloděje dřeva odradit, ovšem jen do té chvíle, kdy mezi hlídači a zloději došlo k přestřelce. Při ní prý jedna z olověných kulí provrtala Tobiasi Kunzovi klobouk, aniž by mu jakkoliv ublížila. Jako vděk za zázračné zachránění nechal pak Kunze při těžbě nejsilnější borovici stát a pověsil na ní obrázek svého patrona, svatého Tobiáše.

Podle informací od zástupce LČR se zdá, že tato původní borovice vydržela někdy do roku 1860, kdy byla zřejmě na jejím místě vysazena borovice nová. Krátce poté, roku 1877, koupilo lesy na východ od borovice město Žitava a pod názvem Žitavský městský les je přičlenilo k lesnímu revíru Lückendorf. Město Žitava, které roku 1900 přikoupilo ještě osm lesních oddělení ze sedelského polesí, drželo pak tyto lesy až do roku 1945.

O tom, že Tobias Kunze přestřelku se zloději dřeva přežil, svědčí i zápis z matriky Dolního Sedla o jeho úmrtí roku 1824 ve věku 69 let, dle zápisu na “Abzehrung”, což mohla být buď sešlost věkem, případně nádorové onemocnění či TBC. U jeho jména je rovněž uvedeno obtížně přeložitelné slovo “gewesener Gedingsmann”, což přibližně znamená  bývalý nájemce, pracující v úkolové mzdě. Zřejmě šlo o formu, kdy si Kunze pronajal část lesa a byl odměňován v závislosti na vytěženém a prodaném objemu dřeva.

Zdroj: Marek Řeháček – Hrádecko – krajina na Nise (2001)
Kresba Petr Polda