Kam dál s občanským sdružením?

naucna

Nejprve jsem chtěl reagovat na předchozí Petrův příspěvek o jítravském sdružení jen komentářem, ale protože jde o téma, o kterém už delší čas diskutujeme, rozhodl jsem se věnovat mu trochu širší prostor.

V posledních několika málo letech všichni trochu závistivě pokukujeme po Jítravě, kde se téměř z ničeho podařilo vytvořit sdružení lidí, kteří obec probudili a dokázali v krátké době založit tradici kulturních i sportovních událostí, organizovaných na vysoké profesionální úrovni. Kdo jste se nějaké zúčastnil, asi mi dáte za pravdu. A protože srovnání se přímo nabízí, zamýšlíme se stále častěji nad tím, v čem jsou Jítravští dál, v čem je jejich situace stejná či naopak jiná.

Souvisí to i s otázkou nad dalším směřováním našich aktivit v Polesí a na Černé Louži. Čím by se mělo naše sdružení zabývat?  Kam směřuje? Jaká bude jeho budoucnost v blízké i vzdálenější době??

OSČLP vzniklo původně v devadesátých letech jako následník osadního výboru ze let sedmdesátých  a jeho hlavním smyslem bylo tehdy zabránit zvažované rozsáhlé zástavbě luk na Černé Louži. Postupně se změnilo na klasické “místní” sdružení, fungující jako kulturně-okrášlovací spolek, starající se v mezích možností o prostředí v obci a pořádající příležitostně kulturní a sportovní akce.

OSČLP ale opakovaně naráží na jisté meze, které více či méně limitují jeho možnosti… Tou podle mě rozhodující je složení členské základny, respektive členů i sympatizujících nečlenů.

Ačkoliv má sdružení formálně skoro osmdesát členů, pravdou je, že aktivní jádro představují maximálně dvě desítky lidí. V tom by problém nebyl, obvykle to funguje tak , že uvnitř většího společenství existuje menší skupina lidí, kteří jsou “tahouny” a ostatní se zapojují příležitostně dle svých schopností a zájmů. Problémem ale je, že to naše aktivní jádro tvoří výhradně chalupáři a zcela v něm chybí místní. To je sice postupně trochu kompenzováno tím, že někteří chalupáři už začínají přebývat v Polesí a na Louži po většinu roku, ale nic to nemění na tom, že se OSČLP prostě nepodařilo pořádně oslovit místní obyvatele a zapojit je především do organizační práce.

To má dva závažné důsledky. Zaprvé je sdružení odtržené od problémů a zájmů místních. Vlastně ani moc nevíme, co místní považují za skutečně důležité. Zabýváme se myšlenkami, jak zkrášlit místo, kam tak rádi jezdíme na víkendy a léto, ale náš pohled logicky musí být zkreslený právě tím, čím pro nás Polesí je. Ovšem o tom, co by bylo možné podniknout pro to, aby se tu lépe  žilo místním, nemáme povědomí… Ne, že by se někteří z nich nezúčastňovali akcí a brigád. Ale chybí aktivní účast místních na organizaci akcí a jejich vliv na zaměření sdružení.

Druhým důsledkem je pak to, že na řadu věcí musíme za stávající situace rezignovat prostě proto, že kromě chalupářské sezóny nezůstává na místě nikdo, kdo by byl schopen a ochoten být trvale k dispozici, kdykoliv je to potřeba. O tom, jak moc je tato přítomnost důležitá, svědčí letošní příklad volejbalového hřiště, které bylo tak rychle a efektivně vybudováno jen díky tomu, že Jindřich Bludský byl již prakticky pořád v Polesí a vše mohl na místě organizovat (a taky fyzicky realizovat). Pokud by tomu tak nebylo, možná bychom hřiště ještě dnes neměli, protože jaro bylo studené a tak jsme se v Polesí vlastně pořádně sešli až před prázdninami.

Právě teď při psaní tohoto příspěvku jsem se dozvěděl, že při včerejším jednání rynoltické zastupitelstvo jednohlasně schválilo dlouhodobý pronájem okolí koupaliště občanskému sdružení! Na jednání byl přítomen Jindra Bludský, který k průběhu jistě bude mít víc podrobností.

 Dalším příkladem jsou veřejná zasedání obecního zastupitelstva, kde se sice čas od času jedná o věcech důležitých pro Polesí i Černou Louži, ale z obou obcí se jich nikdo nezúčastní ani jako zastupitel, ani jako pozorovatel. Neřku-li že se o takovém jednání většinou dozvíme až zpětně! To je pochopitelně velký rozdíl od Jítravy, kde je místní sdružení postaveno na lidech, kteří tam žijí. A zástupci Jítravy jsou i členy obecního zastupitelstva Rynoltic.

Co s tím? Pokusit se dosud “chalupářské” sdružení více otevřít místním? Asi by to vyžadovalo pokusit se vytipovat pár lidí, o kterých si myslíme, že by se mohli zapojit skutečně aktivně a přinášet i podněty na činnosti, které by byly zaměřeny více i na prospěch pro stálé obyvatele.

Druhá možnost je konstatovat, že celá řada zájmů místních a přespolních se prostě míjí, že skutečné problémy stálých obyvatel mají řešit především obec či stát (školy, obchody, zaměstnanost…) a že sdružení je skutečně víc záležitostí chalupářů a jejich “okrášlovací” činnosti, která je ovšem v důsledku užitečná i pro místní. A smířit se s právě s těmi omezeními, které z toho vyplývají, uvědomit si, že některé činnosti zkrátka nepřicházejí v úvahu. A možná pracovat na tom, jak by sdružení v rámci těchto omezení mohlo fungovat o něco efektivněji.

V každém případě by bylo dobré lépe využívat stávající hluchou sezónu (zima, pozdní podzim, předjaří), kdy do Polesí přijíždíme jen sporadicky a činnost sdružení je na nule. Ideální by bylo tuto dobu věnovat přemýšlení a diskuzím o dalším směřování, naplánovat činnosti a akce na další rok a pečlivě je  připravit, aby, až to na jaře počasí umožní, bylo možné je rychle zrealizovat. I proto tento příspěvek, který má ambici vyprovokovat diskuzi o tom, co bychom mohli podniknout v příštím roce.

Faktem je, že sdružení ve značné míře supluje aktivity, které by normálně měla zajišťovat obec. Oprava kapličky a zvonice, vybudování hřiště, údržba okolí a čištění koupaliště, snaha o získání prostor kolem koupaliště do pronájmu, to vše je vlastně jen reakce na to, že Polesí a Černá Louže jsou pro na okraji zájmu rynoltické samosprávy. Sdružení tak v této části aktivit funguje vlastně tak, jak by fungovala místní samospráva, kdyby existovala. Pravdou je, že tato část našich aktivit  převažuje a rok od roku nabývá. Pokud získáme do dlouhodobého pronájmu okolí koupaliště (a já doufám, že ano), bude to znamenat další velké úsilí, abychom ho udrželi ve stavu, který nedělá ostudu jako dosud. Ovšem jde jen o další příklad toho, jak občanská snaha zastupuje obecní činnost, v tomto případě tedy spíše nečinnost. Což je z našeho hlediska sice možná nezbytné, ale absurdní.

Podíváme-li se kousek za hranice, ale třeba i do řady tuzemských obcí, samospráva se stará o chod a vzhled obce a občanským sdružením a spolkům pak zbývá čas a síly na organizaci kulturních, zájmových a sportovních akcí a na různé další charitativní, ekologické či vlastivědné aktivity, které pro svou specifičnost nepokrývá obecní samospráva či stát. Stojí za zamyšlení, zda i my bychom se neměli orientovat víc tímto směrem a na druhou stranu vytvářet větší tlak na obec, aby si lépe a důsledněji plnila své povinnosti, místo abychom jí jen vše usnadňovali tím, že z ní tyto povinnosti snímáme…

Jednou z možností by mohlo být postavit do příštích obecních voleb kandidátku (nebo umístit někoho na kandidátku Jítravských) a pokusit se ovlivňovat činnost rynoltické samosprávy zevnitř. Je sice logické, že pro Rynoltice jsme jen okrajovou záležitostí, přínos Polesí a Černé Louže do obecní pokladny nebude velký a počet voličů je minimální, ale když už jednou součástí Rynoltic jsme, měli bychom se za svá práva víc brát a vyžadovat po obci plnění jejích povinností.

 A jakým dalším aktivitám bychom se mohli věnovat ve zbytku letošního roku a v roce příštím?

Letos bychom ještě rádi zorganizovali brigádu na vyčištění koupaliště a úklid jeho okolí, společně s  výsadbou jubilejního stromu. V úvahu přichází pravděpodobně víkend 26.-27.října.

A několik námětů na zamyšlení pro příští rok:

  • volejbalové hřiště by se mohlo doplnit buď o jeden, nebo dokonce o dva basketbalové koše
  • nemyslíte si, že Havran by si zasloužil vrcholovou knížku?
  • co takhle jedna či více “kešek” v režii OSČLP?
  • měli bychom konečně dořešit oplocení koupaliště od silnice, buď úplně zrušit a upravit, nebo nahradit novým
  • diskutovali jsme i problém skládek větví a bioodpadu nacházejících se skoro při všech cestách do lesa, tam je třeba najít nějaké komplexnější řešení (kontejner na bioodpad, zákaz skládek, monitoring)
  • přemýšlíme i o dlouhodobějším projektu na vybudování malé naučné stezky po vesnici a v okolí, otázkou je téma stezky

Na rozhledně je opět instalován díky Jirkovi Martínkovi barevný panoramatický pohled na Lužické hory se jmény vrcholků. Ten nový je masivní, s rámem svařeným ze železa a je dobře zabezpečený i proti vlhkosti. Snad vydrží déle než minulý, který byl po dvou letech ukraden nějakým ” milovníkem” Lužických hor, tedy ubohým vandalem, kterému radost určitě nepřinese. Jirko, díky. Petr Zázvorka

Na fotografii rozhledny Havran nalezne pozorný divák Jirku Martínka, instalujícího panorama západního úseku Lužických hor. Na rozhledně uvažujeme o zřízení vrcholové knížky, abychom zdůraznili jedinečnost tohoto skalního masivu pro Polesí.