Na kraji středočeského historického městečka Kouřim se nachází Muzeum lidových staveb. Zdejší skanzen již od roku 1971 shromažďuje ukázky lidového stavebnictví středních Čech, z oblasti Posázaví, Benešovska, Polabí a povodí Berounky. Původní záběr byl časem rozšířen i o stavby z východních a severních Čech, reprezentované zatím dvěma památkami z Podkrkonoší a krásným velkým patrovým domem z Jílového u Děčína. Ten je typickým představitelem lužické architektury, když v sobě kombinuje roubené přízemí s podstávkou, nesoucí hrázděné patro.

V posledních letech se muzeu podařilo získat dalších osmnáct objektů, které jsou postupně rekonstruovány a připravovány ke zpřístupnění, což si ovšem vyžádá nějaký čas.

Překvapením je, že jedním z nových exponátů bude i roubená chalupa pocházející z Nové Starosti u Rynoltic! O této chalupě od našich “sousedů” uvádí muzeum následující:

“Roubená chalupa č. e. 1 z osady Nová Starost u Rynoltic na Liberecku byla do skanzenu přenesena v roce 2010. Na svém původním místě se dlouhá léta neobývaná stavba nacházela v havarijním stavu a byla určena k demolici. Majitelka se rozhodla zachránit památku darováním muzeu. Vlastní transfer byl financován zřizovatelem muzea – Středočeským krajem.

Nevelké stavení pochází pravděpodobně z druhé poloviny 18., nebo z počátku 19. století, a je charakteristickou ukázkou jednoduššího typu lidové architektury z Podještědí a podhůří Lužických hor. Chalupa náležela k nejstarší zachovalé zástavbě osady Nová Starost (německy “Neusorge”), která byla založena na panství nedalekého hradu Lemberk v roce 1591. Jejími obyvateli byli drobní rolníci a tkalci, v první polovině 19. století se významným zdrojem obživy stalo také pašování zboží přes nedalekou česko – lužickou hranici.

Chalupa byla prakticky v celém rozsahu roubená, její přední část byla opatřena jednoduchou podstávkou, která je typickým prvkem lidové architektury na pomezí Čech, Slezska, Lužice a Saska. Konstrukce stěn spočívaly na podezdívce z mohutných pískovcových kvádrů. Základem dispozice domu byla průchozí podsklepená síň, z níž byly přístupné prakticky všechny ostatní prostory. V přední štítové straně se nacházela nízká světnice, kterou ze tří stran osvětlovalo pět oken, v nichž se v autentickém stavu zachovaly původní výplně. Světnice byla původně vytápěna pecí, která však později včetně topeniště zanikla. V zadní části domu byly situovány dvě menší prostory, z nichž jedna sloužila jako komora a druhá jako chlév. Ten měl původně samostatný vchod ze zápraže v pravé boční stěně. Velkou část levé boční stěny lemovala otevřená besídka. K zadnímu průčelí chalupy byla dodatečně přistavěna nevelká průjezdní stodůlka se zděnou boční stěnou. Oba štíty byly jednoduše bedněné, jednotnou sedlovou střechu kryly štípané břidlicové desky. Typickým prvkem pro oblast podhůří Lužických hor byly dva páry podlouhlých vikýřů se šikmými náběhy bočních stran, které jsou nazývány “štika”, nebo “štičí tlama” (německy “Hecht”). Jejich čela zdobily dekorativně skládané břidlicové obklady.

Při rozebrání chalupy se bohužel k transferu podařilo zachránit pouze některé části konstrukcí stěn, neboť stavba byla ve značném rozsahu napadena dřevokaznými organismy. Podařilo se však uchovat veškeré hodnotné architektonické prvky včetně pískovcových kvádrů podezdívky, takže památku bude možné zrekonstruovat v podobě velmi blízké stavu před její celkovou devastací.”

Chalupa nesla popisné číslo 16 a nacházela se kousek stranou od hlavní cesty, kolem které je soustředěna většina staveb Nové Starosti. Na rozdíl od spousty podobně zchátralých staveb v severočeském pohraničí měla to štěstí, že se pro ní našlo umístění v Kouřimi, což jí snad zachrání. A kousek Lužických hor se tak časem objeví i nedaleko od Prahy. Zatím si na to budeme muset počkat, protože skanzen má být údajně celý letošní rok uzavřen. Ale určitě bude zajímavé se později vypravit podívat, jak se rekonstrukce staré lužické chalupy zdařila. A ostatně si i připomenout, jak kdysi (a často ještě nedávno) uvnitř vypadaly i chalupy v Polesí.