Pozoroval Karel IV. západ slunce na Hvozdu?

img00005

Oslavy 700. výročí narození Karla IV. (1316 – 1378)  svědčí o současné  mediální  popularitě panovníka jako rozvážného projektanta a vizionáře, kterému  často přálo štěstí a vycházely mu šikovné politické kalkuly. Jeho dynastické sny se sice v mnohém nevyplnily, ale stopy po jeho aktivitách jsou patrné dodnes i v blízkém okolí.

Rozsah stavební činnosti, kterou inicioval již v období své markraběcí vlády, dosáhl takového měřítka, že ještě dnes máme nemalý počet unikátních reliktů vyspělé gotiky v Čechách, na Moravě i  v zemích České koruny. Vraťme se k našemu bezprostřednímu okolí, kraji Lužických hor v době jeho vlády. Je to doba, kdy díky rozvážné státní politice, kam patřilo především rozšíření území pomocí nákupů, dědických zisků i sňatků, patřila pod českou korunu nejen Horní Lužice (od roku 1329 s městy Kamenz /Kamenec, Bautzen /Budyšín, Löbau/ Lobava nebo Görlitz/ Zhořelec), Dolní Lužice (od roku 1368, s městem Cottbus (Chotěbuz), ale i Braniborsko (1373 – 1415, s městy Branderburg an der Havel, Potsdam i Berlin)  a také Slezsko s Wroclaví (Vratislav), Svídnicko (od roku 1353), Javorsko (1368) na západě Ašsko (1331),  Donínsko, Chebsko a Horní Falc (Nové Čechy, Neuböhmen), na východě vzdálené Plocké knížectví (1329 – 1351) a ovšem Lucembursko s hlavním městem Luxembourg, řada měst (např. Lucca a Monte Carlo) i množství zakoupených hradů mimo vlastní stát, zejména při cestě do Itálie nebo do spřátelené Francie (aby panovník vždy nocoval na svém území).

P4205761

Stříbrná mince, vydaná v roce 1948 k výročí založení univerzity

Je pochopitelné, že základním kritériem řízení této evropské mocnosti byla kromě obrany vnějších hranic především nezbytná péče o dodržování zákonů a vytváření sítě cest spojujících důležitá centra, s jejichž rozšiřováním a vylepšováním souviselo rovněž vyrovnávání kulturních odlišností jednotlivých částí říše. V období vlády císaře Karla bylo obnoveno nebo vybudováno přes 60 hradů, z okolí jmenujme například rozšíření  a posílení obrany na hradech Grabštejn, Lemberk, Vartemberk, vybudování Roimundu nebo Raimundu (1346 – 1347 na hřebenu Vápenného, jehož jméno je spojováno s jménem krále ) nebo Rálska (Roll, Rollberg, přestavěný  z již dříve založeného dřevěného hradu v roce 1377 Janem z Vartenberka na hrad kamenný) jako součást soustavy hradů střežících důležitou státní cestu a poskytujících kupeckým karavanám rovněž ozbrojený doprovod přes nebezpečné úseky.

Byla to doba, kdy se Lužické hory nacházely v téměř geometrickém středu říše ve směru sever – jih a kdy bylo proto nezbytně nutné zlepšit dopravní spojení přes tuto poměrně pustou, zalesněnou a v předešlém  (i v následujícím) období okrajovou část Čech. U Žitavy, která tehdy patřila k Čechám, postavil purkrabí na Bezdězu, Oldřich Tista  z Libštejna (Ulrich Tissta von Liebstein) v roce 1357 pro Karla IV. unikátní celní hrad Karlsfried, neboli Nový Hrad.

Jednalo se o hrad se systémem dvou rovnoběžných zdí přehrazujících údolí, mezi kterými musela kupecká karavana projít a nechat se celně odbavit, než jí bylo umožněno pokračovat dál. Hrad, nacházející se v úseku Lužické cesty mezi Oybinem a Žitavou  císař zastavil roku 1360 Žitavě, v období husitských válek byl nedostatečně bráněný a víceméně již vzhledem k politické situaci nefunkční obranný systém stržen, jeho pozůstatky a zbytky zdí jsou však dosud patrné.

Oybin

Oybin

Pro pozvednutí kulturní úrovně kraje založil Karel IV. v nedalekém Oybině (Ojvín) klášter celestinů – poustevníků, které poznal v Itálii,  a povolal jeho příslušníky do Čech v březnu  1369. Vystavěl zde na skalním ostrohu zprvu císařský dům (v roce 1364) a později  klášter (1366-1369)  s nádherným gotickým chrámem, který nese znaky pražské parléřovské školy. Z chrámu se dodnes zachovaly impozantní stěny s okny. Celestini, (spolu s augustiniány a benediktiny) tvořili síť klášterů – jen v letech 1367 – 1378 jich bylo Karlem založeno 16 –  jejichž posláním bylo především šíření osvěty v duchu soudobé vzdělanosti a ideologie, pěstování vědy a umění, zejména díky působnosti klášterních škol. Opevněný klášter – pevnost, který měl „ku cti svaté Marie, svatého Václava a svatého Petra“ střežit Lužickou stezku a šířit kulturu, nebyl dobyt ani o řadu let později husity, kteří si (jako odplatu za volbu Karlova syna Zikmunda  českým králem Lužickými městy) vybrali jako jeden z cílů spanilé jízdy do Lužice rovněž oybinský klášter a hrad, který chtěli vydrancovat . (Zikmund si údajně v roce 1421 nechal na Oybině ukrýt pražské relikvie, aby nedošlo k jejich ztrátě). OLYMPUS DIGITAL CAMERAPro úplnost dodejme, že sláva opevněného kláštera zanikla v roce  1577, kdy budovy po zásahu bleskem vyhořely a byly definitivně opuštěny, aby po dvou stoletích místo objevili romantičtí malíři, spisovatelé a turisté, obdivující západ slunce nad Lužickými horami (neboli Žitavským pohoříčkem – Zittauer  Gebirge) a kochali se nádherným pohledem na údolí směrem ke Hvozdu.

Jestli Karel IV. tento zážitek doopravdy okusil se mi zjistit nepodařilo, v Lužici ovšem byl a při jeho povaze je to velmi pravděpodobné, dokonce pravděpodobnější, než léčení jeho zranění v Karlových Varech po bitvě u Kreščaku.  Ostatně výlet po zdejších stopách činnosti Karla IV. je dobrým námětem pro delší procházku. Muž který byl právem nazýván Otcem vlasti si to zaslouží.

Petr Zázvorka