Polesí na starých mapách 5 – polesní mapy

nahled

Polesní mapy se nazývají rovněž mapami lesními, revírními, porostními či lesnickými, ale název polesní mi pro naše stránky přišel zdaleka nejpřiléhavější.. 
Tyto mapy, jak již uvedené názvy napovídají, sloužily účelům hospodaření v lesích, především těžbě dřeva.Lesnické mapy a ostatní lesnické evidence představují velmi obsáhlý a podrobný zdroj informací o vegetaci a zejména o její historii. Soustavná inventarizace lesních porostů u nás se datuje od roku 1948, i před tímto datem však v některých oblastech někteří “osvícení” majitelé lesa nechávali zhotovit podrobné lesnické mapy, nejstarší dobře použitelné mapové podklady lze pro některá území získat již pro polovinu 19. stol., omezeně použitelné jsou také mapy stabilního katastru (též zhruba polovina 19. stol.). K dispozici jsou tedy podrobné a přesně lokalizované údaje z doby zhruba půl až tři čtvrtě století po zavedení pěstování smrku, pokrývají 2 – 3 obmýtní doby. Tyto údaje jsou dobře využitelné pro řešení otázky vlivu délky pěstování smrku a historie lokality na současnou diverzitu rostlin bylinného patra.

V Děčínském archívu se ve fondu Clam-Gallasovského panství nacházejí čtyři lesnické mapy, týkající se revíru Polesí (Revier Finkendorf),  z nichž nejstarší pochází právě z poloviny devatenáctého století. Lemberské panství obhospodařovalo tehdy několik lesnických revírů, z nichž Polesí představovalo vzhledem k rozloze lesů jistě ne nevýznamnou část.
Podkladem těchto lesnických map byla evidentně mapa stabilního katastru, doplněná o jednotlivé lesní porosty a rovněž o některá pomístní jména. Nejstarší mapa navíc obsahuje přehled vlastníků jednotlivých pozemků v Polesí a na Černé Louži. Důvodem mohl být fakt, že tyto pozemky uvnitř obce povětšinou přímo sousedily s panskými lesními pozemky a pro lesnický personál mohlo být z řady důvodů důležité vědět, kdo je ve kterém místě majitelem sousedního pozemku.

Na mapách je stupněm sytosti šedivé barvy označeno stáří porostů a červeně jsou vyznačeny roky, kdy je plánováno jednotlivé porosty vytěžit. Na mapách je zakresleno obrovské množství hraničních kamenů (ale možná se částečně jednalo i o jiné objekty, třeba významné hraniční stromy), z nichž se do dneška zachovalo jen nepatrné množství. Mezi jednotlivými kameny jsou v nejstarší mapě uvedena čísla, která s největší pravděpodobností znamenají vzdálenosti mezi dvěma sousedními body (patrně ve vídeňských sázích, ale to jsem ještě neověřoval). Nemělo by tudíž být vůbec složité zjistit, kde se jednotlivé mezníky vyskytovaly…

Staré polesní mapy jsou tedy nejen skvělým zdrojem informací o době svého vzniku, ale ukazují rovněž, jaký význam hospodaření v lesích mělo a jak precizně bylo prováděno. Musíme si uvědomit, že mluvíme o době, kdy dřevo představovalo zdaleka nejdůležitější materiál pro výrobu hmotných statků, od budov, nábytku, dalšího zařízení, nástrojů, dopravních prostředků až po výrobu papíru. V polovině devatenáctého století rovněž ještě představovalo prakticky jediné palivo využívané jak pro vytápění, tak pro průmyslové použití.

 

 Po kliknutí na tuto zmenšenou mapu se Vám otevře nová stránka s polesními mapami.  Mapu zvětšíte kliknutím myší, posouvat mapu můžete myší se stisknutým levým tlačítkem.