Dnes, kdy nás už od událostí první světové války dělí bezmála sto let, si jen stěží uvědomíme, jakým zásahem do života obyvatel našich zemí tato válka byla. Zatímco ta druhá světová jakoby stále zůstávala v našich myslích, vznikají o ní desítky a stovky knih, dokumentární i hrané filmy, o různé její aspekty se zajímají četné spolky, existuje několik desítek muzeí s touto tématikou. Nemluvě o jejích důsledcích, o holocaustu, odsunu, změnách hranic. Zkrátka téma 2.světové války stále je a ještě dlouho zůstane živé.
Na rozdíl od ní se ta první běžně řadí až  kamsi hluboko do historie. Snad je to i tím, že její důsledky byly převrstveny a smazány průběhem války následující, po které již existovalo (naštěstí) jen dlouhé období války studené, vystřídané obdobím relativní stability, trvající až po dnes.

Přes veškeré naše soudobé vnímání ale znamenala první světová válka obrovský zlom, otřes, konec jednoho světa a začátek nového. Přišla po dlouhém čtyřicetiletém období klidu a poměrné hospodářské prosperity, které pro většinu obyvatel Evropy přineslo významné pozitivní sociální změny. Po období bouřlivého technologického pokroku, kdy jeden významný vynález stíhal druhý. Kdy se zdálo, že pokrok a civilizace vítězí, a optimisticky se věřilo v sílu lidského umu a rozumu.

Čeští legionáři se vracejí z války

Příznačné je, že historikové dodnes nejsou zajedno v tom, proč vlastně tato válka, nejprve evropská a později světová, vznikla. Najednou byla tady, na obou stranách ve velké míře vnímána jako oprávněná. Mobilizovaní branci na obou stranách podléhali státní propagandě a věřili, že válka nebude mít dlouhého trvání a bude brzy rozhodnuta. Pochopitelně ve prospěch jejich zbraní! Realita byla ale jiná. Technologický pokrok uplynulých let přinesl sebou i nové zbraňové systémy, které z války udělaly něco, co nikdo nepředpokládal. Kulomety, ostnatý drát, letadla, dělostřelectvo, jedovaté plyny. To vše vedlo k poziční válce, kde se na stovky kilometrů dlouhých frontách rozbíjel jeden útok na opevněné zákopy za druhým. Na obou stranách se vedla zničující opotřebovávací materiálová bitva, přičemž materiálem nejdůležitějším byly lidské životy.První světová válka přinesla do té doby nepoznané a nepředstavitelné útrapy a ztráty. Asi devět miliónů vojáků bylo zabito, ale víc než dvakrát tolik ještě zraněno, s následky často trvalými. Celkové počty válečných obětí, zahrnující padlé, zraněné, ztracené a zajaté, dosahují 37,5 miliónu…
Rakousko-Uhersko během války mobilizovalo téměř osm miliónů mužů, z nichž 1,2 miliónu padlo. Jen v Českých zemích bylo padlých na 300.000. To je téměř třikrát tolik, než kolik činily ztráty československého obyvatelstva za druhé světové války. Demografové navíc vyčíslili, že vezmeme-li v potaz tzv.reprodukční ztráty, tedy rovněž to, kolik dětí se kvůli válce a úmrtnosti v ní vůbec nenarodilo, dosáhly celkové demografické ztráty v českých zemích počtu 900.000, tedy jedné desetiny populace!Do války narukoval asi 1,4 miliónu vojáků z českých zemí, tedy více jak desetina všeho obyvatelstva. Není tedy divu, že se válka přímo dotkla skoro každé rodiny. A že většina z nich i těžce pocítila její důsledky. Z fronty se vraceli zranění a zmrzačení vojáci a počty hlášení “padl” , “pohřešován” či “zajat” stále narůstaly.

Konec války přinesl velkou úlevu, vystřídanou ovšem záhy tragédií pandemie španělské chřipky, které padlo za oběť dalších několik miliónů (!!) lidí po celé světě. V Českých zemích znamenal ale konec války i naději na nový začátek, kdy na troskách podunajské monarchie začal vyrůstat nový, demokratický stát. Co však bylo nadějí jedněch, bylo i zklamáním druhých, protože čeští Němci povětšinou toto nadšení z nového státu “Čechoslováků” nesdíleli…

Trvalo často několik let, než se hospodářská i politická situace stabilizovala natolik, že pozůstalí a obce mohli pomýšlet na to, jak důstojnou formou vzpomenout svých padlých. většina památníků vznikala ve dvacátých letech, ale na některé se dostalo až v letech třicátých. Faktem ale je, že svůj památník padlým měla téměř každá obec. Dodnes tak na návsích, náměstích i v parcích stojí tito kamenní svědkové hrůz z doby před sto lety.

Původní stav pomníku ve třicátých letech

Také Rynoltice byly válkou těžce postiženy. Kolik mužů bylo celkem mobilizováno nevím, ale vzhledem k velikosti obce jich mohlo být ke dvěma stům. 37 z nich se z války již nikdy nevrátilo.. Na jejich památku postavili Rynoltičtí velký pomník z černé žuly, který byl umístěn před kostelem v místě bývalého hřbitova. Pomník se stal místem pietních vzpomínek a byl pečlivě udržován.
Kromě mužů z Rynoltic a Nové Starosti je na pomníku uveden i Franz Liebig z Černé Louže, ale další padlí z Polesí i Louže již ne. V té době ovšem obě obce byly samostatné a existující rivalita se  zřejmě přenesla i na tuto tak citlivou oblast (byť kostel, hřbitov i škola byly společné). O tom, že by obyvatelé Polesí či Černé Louže samostatně obdobnou formou uctili své muže, padlé ve válce, mi není nic známo.

Rozvalený památník...

Přestože po přestálých útrapách lidé věřili, že se něco podobného už nikdy nesmí opakovat, přišla válka další a s ní opět mnohá utrpení a tragédie. Konec války přinesl odsun českých Němců z Rynoltic a příchod nových osadníků. A s tím i snahu potlačit za každou cenu německý charakter území. Odnesly to i četné památky a mezi nimi i památník padlým, který asi provokoval svými německými nápisy. Kdy k tomu došlo a kdo to provedl nevím, ale pomník byl stržen a dlouhá léta ležely jeho jednotlivé kusy v trávě vedle podstavce. Teprve nyní dospěli Rynoltičtí k rozhodnutí památník opět postavit. Snad bylo opravdu potřeba, aby uteklo mnoho desítek let. Snad jsme již dnes schopni přiznat si, že historie pohraničí nezačíná rokem 1945.

Ukázalo se, že na uctění památky padlých tehdy obec nešetřila a poctivá masivní žula odolala pokusům o zničení. Pomník ležel povalen, ale jednotlivé části zůstaly nepoškozeny. Bylo ho tak možné znovu sestavit, vztyčit, očistit a obnovit písmo. A dnes opět stojí na svém místě, tam, kam ho kdysi lidé ve vzpomínce na své blízké umístili. Přijďte se na něj podívat!

Padlí, zemřelí a zmizelí z Rynoltic

Pohled na památník dnes