Polesí na starých mapách 8 – Matouschkova mapa z roku 1927

titul

Mají-li lidé své oblíbené knihy, může to samé platit i pro mapy? Pokud ano, tou mou by se určitě stala Mapa Ještědských a Jizerských hor (Spezial-Karte vom Jeschken- u. Isergebirge) Josefa Matouschka z roku 1927.
Svým precizním provedením, zaznamenanými detaily a hlavně nepřeberným množstvím podrobností je totiž nejen podle mě tím nejlepším, co z hlediska kartografického pro oblast Jizerských hor a jejich širšího okolí až doposud vzniklo.

Odznak Německého horského spolku

Josef Matouschek se narodil 4. října 1867 ve Svárově u Tanvaldu, kde jeho otec pracoval jako hlavní účetní Liebiegovy továrny. Když jeho otec zemřel, ujal se mladého Josefa Heinrich von Liebieg a zaplatil mu studia na obchodní akademii v Liberci, po jejímž absolvování pak Matouschek pracoval jako osobní Liebiegův sekretář. V roce 1886 se stal členem Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory (Deutscher Gebirgsverein für Jeschken- und Isergebirge) a od roku 1890 byl v jeho hlavním výboru, což byla velmi prestižní záležitost, neboť členy spolku byla tehdejší regionální hospodářská a kulturní elita.   V pozdějších letech se Josef Matouschek stal hlavním redaktorem ročenky horského spolku. Psal do mnoha časopisů, zúčastňoval se všeho, co propagovalo krásu Jizerských a Lužických hor, Dubska, okolí Jablonce nad Nisou, Liberce, podhůří Krkonoš a celého přilehlého regionu. Pracoval také v přípravném výboru pro stavbu horského hotelu na vrcholu Ještědu, dokončeného roku 1907, považovaného za největší počin spolku. Mimo jiné též prosadil zavedení systematického značení turistických cest, které v mnoha případech používáme dodnes.
Spolupodílel se rovněž na založení „Německo – Rakouského alpského spolku“, který pozvedl význam místní turistiky a sportu na mezinárodní úroveň. Svými výbornými organizačními schopnostmi přispěl i k tomu, že tento Alpský spolek získal nakonec své dvě vlastní horské chaty v Alpách, které se pak staly zázemím pro mnohé místní milovníky vysokohorské turistiky a horolezectví.

Josef Matouschek

Přes svou intenzivní činnost v turistickém hnutí Jizerských hor a Máchova kraje se Matouschek neomezoval jen na poznávání domácích krajů. Několikrát navštívil Alpy, vylezl na Mount Blanc, byl na Kavkazu i v Severní Americe. A v roce 1928 se svou ženou Marií absolvoval cestu kolem světa, kdy přes Orient, Indii, Čínu a Japonsko doputovali do až Ameriky.

Plánovaná přehrada na Velké Jizeře

Tím, čím Josef Matouschek ale proslul nejvíc, bylo vydání několika turistických map,  z nichž nejvýznamnější byla Speciální mapa Ještědských a Jizerských hor (Spezial-Karte vom Jeschken- u. Isergebirge) vydaná v roce 1927 v měřítku 1 : 50 000 v nákladu deseti tisíc výtisků ( na svou dobu neobvykle velkém). Na mapě je zachyceno rozsáhlé území od Lužických hor až po západ Krkonoš. Jsou zde zaneseny tisíce podrobností, pečlivě pojmenovány kopce, skály, průseky, cesty, řeky i potoky, památné stromy, osady a samoty, pomníčky i kříže, zaneseny turistické zajímavosti. Názvy získával Matouschek při rozhovorech s lesníky, dřevaři a místními obyvateli. Speciálka byla první mapou, která znázornila Jizerské hory pomocí vrstevnic. Zajímavé je i to, že do mapy byla s předstihem zakreslená obrovská přehrada, která měla tehdy během krátké doby zaplavit celou Velkou jizerskou louku. Ke stavbě díla, které projektoval Emil Gebauer, autor Protržené přehrady na Bílé Desné, ale nakonec nedošlo.

Před vypuknutím 2. světové války dokončoval Matouschek druhé, doplněné a opravené vydání, protože první bylo již rozebráno a po mapě byla stále poptávka. Přestože práci dokončil, po německém záboru Sudet k vydání již nedošlo a několik málo dochovaných neúplných tisků této “Matouschek’s Neue Spezial-Karte vom Jeschken- u. Isergebirge 1938” patří k největším regionálním vzácnostem.

Speciálka na své levé straně zahrnuje i východní část Lužických hor. Rovněž Polesí a Černá Louže jsou na mapě vyvedeny společně s hustou sítí lesních cest v jejich okolí. Zaznamenány jsou i některé pomístní názvy, především cest severozápadně od Polesí, jména kopců, Pekařův kříž, Tobiášova i Vraždová borovice… Z dalších detailů třeba lovecká chata u cesty kousek západně od Pekařova kříže (zbylo po ní něco??).

Matouschek ovšem nebyl autorem jen map z Jizerek. Když pražská Národní knihovna pořádala výstavu „Svět zašlý – Máchův kraj na starých mapách“, byla celá polovina výstavy věnována právě pracem, jejichž autorem byl právě on.
„Jeho mapy jsou pro danou oblast zcela bezkonkurenční. Výjimečné jsou extrémně podrobným místopisem, který získával údajně osobně od obyvatel v terénu. Důležité jsou především tím, že region zachytily nedlouho před zásadními změnami, které přinesla druhá světová válka, tedy včetně zaniklých lokalit,“ uvedl zástupce vedoucí oddělení rukopisů a starých tisků v Národní knihovně v Praze Jan Sobotka.

Josef Matouschek zemřel v Liberci 12. července 1945, jen několik týdnů po skončení druhé světové války. Snad kvůli té pohnuté době nezůstalo v paměti lidí uchováno místo, kde byl pochován.

Až po vydání obšírnějšího článku o Josefu Matouschkovi v časopisu JIZERSKÉ A LUŽICKÉ HORY (č. 6/1997) se podařilo jabloneckému badateli, panu Otto Pospíšilovi vypátrat, že známý kartograf byl k věčnému odpočinku uložen v Oldřichově v Hájích. Pak už nedalo mnoho práce objevit zcela zarostlý a neudržovaný náhrobek se strohým nápisem. Určitým překvapením snad mohlo být to, že jméno bylo na desku napsáno česky, tedy Matoušek, ale i to zřejmě souviselo s dobou úmrtí.

Dík iniciativě několika členů Jizersko-ještědského horského spolku a s významnou pomocí obce a přátel byl hrob v letech 2002–03 vyčištěn od náletů a restaurován. Tím by mohla informace končit, avšak příběh má, bohužel, pokračování. Během letošního roku došlo k hanebnému „otrhání“ veškerých částí z barevných kovů, které náhrobek dosud zdobily. Ani s tím se však zloději nespokojili a neštítili se dokonce toho, aby vnikli do samotného hrobu…

Klikněte na mapu pro detailní zobrazení

 
Literatura:
Egon Wiener – Matoušek z Držkova
Jizersko-Ještědský  horský spolek – Matouschkova mapa
Otokar Simm –  Neklidný odpočinek Josefa Matouschka