Poslové míru

detailzvonu

Poslové míru – tímto poetickým slovním spojením bývají označovány zvony. Snad proto, že pravidelně zvoní jen tehdy, je-li v zemi klid a mír. Za války často utichají, případně jejich zvuk místo útěchy přináší jen varování před blížícím se nebezpečím.Snad jen ten umíráček má žně.
A trvá-li válka dlouho, umlknou zvony navždy, válka je pohltí a vzácná zvonovina je přetavena na zbraně…

Původně měl být tento článek jen krátkým připomenutím toho, že současný zvon v poleské zvoničce měl své předchůdce a že zvonem byla vybavena i kaplička na Černé Louži. Při shánění podkladů se ale objevily zajímavé a nutno říct i překvapivé informace, které historii původního zvonu z Polesí zahalují rouškou tajemství.

O zvonu, který visel ve věži kapličky na Louži, mnoho zpráv nemáme. Je pravděpodobné, že původní zvon byl do věže zavěšen již v době, kdy kapličku v roce 1724 postavil majitel zahrady č.12 Hans Arlt. Další zpráva o zvonu pochází až ze 4.října 1874, kdy zde byl slavnostně odhalen nově přelitý zvon, z čehož můžeme usuzovat, že předtím praskl či byl jinak poškozen. O jeho vzhledu víme jen to, že obsahoval nápis Anna-Marie.

Na rozdíl od Černé Louže se Polesí ke své vlastní svatyni, byť sebemenší, nikdy nedopracovalo. Její úlohu ale suploval kříž s Kristem, který byl v roce 1790 vztyčen na místě dnešní zvonice. Při této příležitosti byla založena nadace, která vydala obligace v hodnotě 22 zlatých a 34 ¾ krejcarů s ročním úrokem 4%. O konkrétním účelu nadace nejsou zatím známy žádné údaje, ale zdá se logické, že jedním z hlavních cílů mohlo být vystavění zvonice a opatření zvonu. Kdy přesně se zvon do Polesí dostal rovněž není známo, ale vyprávělo se, že se o to zasloužil rynoltický měšťan, který ho zakoupil v Praze.

O prvním poleském zvonu se nám naštěstí dochovalo víc informací, než o tom z Černé Louže. Na zvonu byly zobrazeny reliéfy dvou postav, svaté Anny a svaté Uršuly. Jména obou světic byla uvedena pod reliéfy. To nejzajímavější přinášel ale nápis, který byl na zvonu odlit. Stálo na něm česky:
“Zwon tento Vdielan gest na Novem Miestie Prazkem na ssiroke Vliczie w Domie, v-u Zwonarzu, Nakladem Statku Pozustaného Po dobre Pamieti Panu Pryk-czym, Zwonarzy z Cynperku. A ttomuto sw. Kostelu gi sw. Alzbiety Obietowan gest Letta 1602”

Jak nápis uvádí, vznikl tento zvon v Praze na Novém Městě, v Široké ulici (dnešní Jungmannova), v domě U Zvonaře. Jeho autorem byl zvonař Brikcí z Cinperka, ovšem v roce 1602, kdy byl zvon odlit či dokončen, byl již 3 roky po smrti, zemřel roku 1599 na mor. Je ovšem historicky doloženo, že v jeho pozůstalosti zůstala řada připravených forem, prostřednictvím nichž pak byly jejich dědici odlity zvony, nesoucí jeho jméno, ačkoliv byly datovány až po jeho smrti.

Kdo ale byl Brikcí z Cimperka? Jednalo se o pražského zvonaře, kovolijce a významného pražského měšťana, který pocházel ze starobylé zvonařské rodiny. Jeho dědečka známe pod jménem Bartoloměj Pražský a otce jako Ondřeje Pražského. To podstatné ale je, že Brikcí z Cimperka je považován za největšího českého zvonaře všech dob.

Brikcí z Cimperka byl synem zvonaře Ondřeje Pražského, který se podílel na výrobě některých zvonů pro katedrálu sv. Víta. Když v roce 1550 dosáhl plnoletosti (od tohoto údaje se odvozuje jeho datum narození mezi léty 1530-1535), vydal se sbírat zkušenosti do ciziny. S přestávkami přebýval v Německu a Polsku do roku 1553. První známý český zvon s jeho jménem pochází z roku 1552. Místo jeho první pražské dílny není známo, ale v roce 1571 přesídlil do Široké ulice (dnešní Jungmannovy) na Novém Městě.  Brikcí užívá též latinskou variantu Briccius. Predikát z Cimperka se vyskytuje v různých podobách – latinsky a Stanimonte, německy von Zinnberg, jinak též z Cinnberga apod. Predikát obdržel v roce 1571, do té doby užíval jméno Brikcí Pražský nebo Briccius Pragensis.

Odlévání zvonu

Díky zvonařství si Brikcí získal pozici váženého pražského měšťana, zasedal v zemském sněmu. Byl také zpěvák a hudebník, člen literátského bratrstva v kostele sv. Michala v Opatovické ulici, jemuž daroval nádherně iluminovaný kancionál. Měl rozsáhlou knihovnu a sbírku obrazů.

Brikcí za svůj život odlil přes 180 zvonů a zvonků, k nejznámějším patří zvony ve věži baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, nebo zvon v Třebenicích. Jeho zvony se vyznačují některými charakteristickými znaky:

  • Jejich plášť bývá bohatě zdobený. Jako první zvonař začal využívat celou plochu jako jeden kompaktní celek.
  • Formy některých reliéfů převzal od jiných zvonařů , ale upravil je a obohatil.
  • Vytvořil vlastní profil zvonu – velmi odlehčený a dokonale melodický. Při nesprávném zacházení však jeho zvony snadno praskají.
  • Reliéfy se vyznačují promodelováním detailů a čistotou tvarů.
  • V nápisech užívá latinu, němčinu i češtinu.
  • Jako první český zvonař začal v nápisech užívat frakturu. Užíval ovšem i humanistickou kapitálu -majuskuli.
  • Patří k prvním, kdo do biblických citátů v textech na zvonech vkládá i číslo příslušného verše.

Jak se ale zvon, pocházející z dílny nejvýznamnějšího českého zvonaře dostal do zvonice v Polesí?? Navíc zvon, pocházející z roku 1602, kdy nejen po zvonici, ale i po Polesí ještě nebylo ani památky? Pro pochopení je třeba se vrátit do roku 1790, kdy byl v Polesí vztyčen kříž a prostřednictvím prodeje obligací získány potřebné peníze. Tohoto roku totiž vyvrcholila krátká doba deseti let samostatné vlády císaře Josefa II., vyplněná neuvěřitelným množstvím dekretů a nařízení, jejichž cílem bylo prosadit osvícenské reformy rakouské monarchie. Jedním z projevů reformního úsilí bylo i rušení “nepotřebných” klášterů, kostelů a kaplí. Jen klášterů bylo zrušeno na 600 a kostelů a kaplí jen v Praze 37. Méně již je známo, že naopak nařídil zřídit asi 1700 nových far, tak aby faru měla každá obec nad 700 obyvatel a nikdo neměl do kostela déle než hodinu.

Brikcího zvon ze Zámrsku

Při rušení klášterů a kostelů docházelo k rozprodeji movitého i nemovitého majetku a to včetně zvonů! Bylo tehdy běžné, že zvony ze zrušených kostelů byly zakoupeny a přeneseny na nové místo. Například v obci Zámrsk byl v roce 1782 zbudován rokokový kostel svatého Martina biskupa a pro vedle stojící pozdně barokní zvonici byl ze zrušeného pražského kostela P. Marie na Louži roku 1792 zakoupen zvon, odlitý právě zvonařem Brikcím v roce 1596. Podobný scénář se tedy přímo nabízí i pro Polesí. Byl postaven kříž, vybrány peníze a někdo zcestovalý z Rynoltic pověřen, aby v Praze získal pro plánovanou zvonici zvon z rozprodávaného církevního majetku. Jedná se pochopitelně o teorii, nicméně dle mého velmi pravděpodobnou.

Z jakého kostela, či kaple zvon pocházel? V pátrání nám bohužel moc nepomůže ani nápis na zvonu, ani oba reliéfy. Jména obou světic odkazují spíš na jméno zvonu, zatímco nápis je poněkud nejednoznačný. Jednalo se o zvon věnovaný roku 1602 kostelu sv.Alžběty? Nebo nějakému jinému kostelu v den sv.Alžběty (17.listopadu)?? A pokud šlo o kostel sv.Alžběty, na kterém místě se nacházel? Bohužel, nic z toho není známo.

Na začátku 20.století tak opouštíme Černou Louži a Polesí za zvuku jejich zvonů, Anny-Marie a svaté Anny a Uršuly. Ale tím jejich historie zdaleka nekončí. Na to, jaký byl jejich osud dál, se podíváme zas příště.

Odkaz na zajímavé stránky o nápisech na zvonech

Literatura:
Karl Pietch – obecní kronika Polesí
Josef Bürger – Kronika Rynoltic
Wikipedie