Rubriky
Přihlášení
Menu
Category Archives: Historie 18.století
Rourový domek
Loňské sucho a několik po sobě následujících zim bez sněhu nastolily opět otázku stavu zdrojů pitné vody. Hovoří se o poklesu hladiny spodních vod, o vysychání krajiny. I na stránkách OSČLP se bavíme o nejisté budoucnosti našeho potoka, o vlivu těžby uhlí na spodní vody na Hrádecku. Nejde ale o žádnou novinku., vždyť voda byla pro vznik a udržení lidských sídel vždycky klíčová. A východní část Lužických a Žitavských hor, tvořená převážně pískovci, měla vždy vody pomálu.
Město Žitava, ležící přímo pod Žitavskými horami, sice vděčí za svůj vznik
Veduty z žitavského městského muzea
Žitava bývala kdysi nejmocnějším městem ze svazku měst, založeného v roce 1346 a nazývaného Hornolužickým Šestiměstím. Jeho součástí byla ještě města Budyšín, Kamenz, Löbau, Görlitz a dnes polský Luban. Dnešní zpola vylidněná Žitava se potýká s celou řadou problémů, pramenících z její kdysi tak výhodné polohy až u samých hranic Čech a po válce i Polska. Co bylo dřív obchodní výhodou, je dnes nevýhodou zapomenuté periférie.
I přes tyto nesporné problémy má Žitava návštěvníkovi co nabídnout. Dnes se podíváme na sbírku starých vedut města, kterou spravuje bohatými historickými sbírkami oplývající žitavské městské muzeum – Städtische Museen Zittau. Přiblíží nám alespoň trochu dřívější podobu (byť často zidealizovanou) tohoto významného
Na plovárně…
V jednom z předchozích příspěvků vzpomínal Petr Zázvorka na poválečný osud koupaliště. Na to, jak ve třicátých letech postavené šatny, pokladna i dětská skluzavka i přes snahu některých nově příchozích osídlenců a chalupářů postupně podlehly času i nezájmu tehdejšího vedení obce. Jaká ale byla starší historie plovárny, koupaliště či chcete-li rybníka?
Kdy přesně byl zbudován první rybník v Polesí na tehdejších pozemcích velkostatku Lemberk, mi není známo. Na mapě 1.vojenského mapování z doby kolem roku 1780 ho již ale nalezneme (viz úvodní obrázek). A ne jen ten jeden na současném místě! O kousek výš proti proudu, v místě hostince U pramene (Zur Quelle – dnes U Budulínka), vidíme rybník ještě jeden, jen o málo menší. Ostatně jeho skromný zbytek
Poslové míru
Poslové míru – tímto poetickým slovním spojením bývají označovány zvony. Snad proto, že pravidelně zvoní jen tehdy, je-li v zemi klid a mír. Za války často utichají, případně jejich zvuk místo útěchy přináší jen varování před blížícím se nebezpečím.Snad jen ten umíráček má žně.
A trvá-li válka dlouho, umlknou zvony navždy, válka je pohltí a vzácná zvonovina je přetavena na zbraně…
Původně měl být tento článek jen krátkým připomenutím toho, že současný zvon v poleské zvoničce měl své předchůdce a že zvonem byla vybavena i kaplička na Černé
Polesí na starých mapách 2.
V minulém díle jsem se zmiňoval o Müllerově mapě z roku 1720, kde se poprvé kromě Černé Louže (Schwarzpfütze) objevuje i Polesí (Finkendorf) a to již necelých 40 let od svého vzniku. Ovšem Müllerova mapa nám kromě schématického zakreslení obcí neposkytuje žádné faktické informace o jejich vzhledu a okolí. To se ovšem mění asi 50 let poté, kdy si především vojenské důvody vynutily vznik rozsáhlého souboru detailních map, známých pod jménem I.vojenské mapování. Přesto, že se ještě nejednalo o klasické mapování za pomoci trigonometrických bodů, umožňují již tyto mapy dost přesnou představu o krajině a zástavbě obcí.
V případě Polesí a Černé Louže vidíme, že v té době již zástavba v zásadě