Za starými náhony údolím Hamerského potoka

nahon

Babí léto je ideálním časem turistických výletů. Počasí bývá ještě příjemné, letní horka jsou už sice za námi, ale příležitostí užít si před zimou slunečních paprsků je ještě dost a dost. Třeba se Vám proto bude hodit typ na jeden zajímavý, od Polesí nepříliš vzdálený výletní cíl.

Hamerský potok pramení při hranicích s Německem pod Pěnkavčím vrchem, lesy pokračuje k jihu a cestou sbírá vody četných potoků a potůčků. Po kilometru a půl se stáčí k východu, posléze k jihovýchodu a po pár kilometrech se u Mařeniček vlévá do Svitávky. Nás bude zajímat jeho střední úsek v blízkosti Antonínova údolí a osady Naděje.

Dědkův odpočinek

 Výchozím místem výletu může být silnička mezi vesnicí Trávník a osadou Naděje. Sem se z Polesí dostaneme během čtvrt hodiny, nejrychleji po děčínské silnici do Cvikova, zde ze silnice odbočíme doprava do města, na konci náměstí se dáme opět vpravo a pokračujeme směrem na Mařenice. Asi po dvou kilometrech přijedeme do Trávníku, přibližně uprostřed obce odbočuje pak nenápadná silnička vlevo směrem na Naději. Po 6OO metrech pak z této silničky odbočuje vpravo modrá značka. V okolí tedy zaparkujeme a vydáme se dál pěšky po této modré turistické značce. Po třech stech metrech přicházíme k romantickému zákoutí, zvanému Dědkův odpočinek, sestávajícího ze starého kaštanu, jednoduché lavičky a drobné dřevěné zvoničce, stojící na původním pískovcovém soklu. Místo, kde se kdysi nacházel dnes již zrušený nadějský hřbitov, upravili a zvoničkou a lavičkou osadili místní chalupáři.

Sv.Antonín

Pokračujeme po modré a za chvíli přicházíme na křižovatku cest, na které se nachází další drobná památka, tentokrát moderně pojatá obdoba Boží muka. Jde o pískovcový sloup s lidovou malbou Sv. Antonína Paduánského. Sledujeme stále modrou značku, která prochází úvozovou cestou mezi chalupami, ukrytými mezi stromy a křovím. Cesta překračuje potok a přivádí nás na silničku, která spojuje hlavní mařenickou silnici se samotou Antonínovo Údolí, a vede již podél Hamerského potoka. Po silničce budeme pokračovat doleva, ale nejprve se můžeme podívat na skalní kapličku Sv. Antonína Paduánského (podle které se samota nazývá), která se nachází u mostku pár kroků po silnici napravo. Ve skalní stěně nad Hamerským potokem, nalevo od kapličky, můžeme vidět první vstup do starého náhonu. Náhon je ale stále plný vody, dno není dobře vidět, takže průzkum si necháme až na vhodnější místo. Pokračujeme tedy po silničce, označené současně žlutou i modrou turistickou značkou. Po pravé ruce máme Hamerský potok, za ním pískovcovou skálu, ve které se místy objevují otvory, ústící do ve skále ukrytého náhonu.
Silnice nás dovede k objektu bývalé přádelny bavlny, později strojního zámečnictví, ubytovnou pro chudé a dnes domem s pečovatelskou službou. Projdeme nádvořím budovy a na kraji lesa odbočíme doleva po pěšince označené žlutou značkou. Vlevo pod sebou vidíme lesní rybníček, dříve retenční nádrž, zadržující vodu pro potřeby přádelny. Pěšina se stává obtížněji schůdnou, šplhá v lesním svahu vysoko nad údolím potoka, ale vynahrazuje nám to pohledy na zbytky otevřeného přívodního koryta. Poté přicházíme k velkému ve skále vytesanému otvoru, kde opět můžeme nahlédnout do vodou částečně naplněného náhonu. Pokračujeme (místy trochu krkolomně) po pěšině, která nás posléze zavede dolů k potoku. Ten v těchto místech protéká jehličnatým lesem a jsou zde dobře patrné pozůstatky povodní z minulých let. Lesem se posléze připojíme na pohodlnější cestu, která stále sleduje tok potoka. V místech, kde se cesta přiblíží k potoku na několik metrů, můžeme si všimnout dobře patrných stop starého brodu. Přejdeme-li po kamenech na druhou stranu potoka, najdeme v lese u cesty starý kříž.

Vrátíme se zpět na turistickou cestu a pokračujeme po ní dál vlevo. Nedaleko se nám po levé straně otevře rozsáhlá údolní niva, na které spatříme velkou prázdnou betonovou nádrž. Jde o zbytky koupaliště, které v době první republiky lákalo davy tehdejších výletníků. Jdeme dál po cestě, potok máme po levé ruce, ukrytý v husté náletové vegetaci. Asi dvěstě metrů od koupaliště odbočuje vlevo nepříliš znatelná vozová cesta, kterou nejlépe rozeznáme podle betonového mostku, vedoucího přes potok. Cesta se ztrácí, ale přímo do svahu z ní pokračuje pěšinka, vyšlapaná v kopřivách a maliní. Po ní vyšplháme několik metrů a ocitneme se na hraně dalšího náhonu.

Napravo vede náhon otevřený, částečně zasypaný sutí. Nalevo je náhon vytesán do pískovcové skály a jelikož je již bez vody, skýtá nám vynikající možnost pořádně ho prozkoumat. Tunel je asi 80 centimetrů široký a jeho výška se pohybuje od 1,70 do 2 metrů. Jelikož je dlouhý téměř 100 metrů a několikrát se láme, panuje v něm téměř naprostá tma a baterka tak rozhodně přijde k dobru. Ale dobrodružnějším povahám se určitě bude líbit víc, vydají-li se tunelem bez světla. Stačí šátrat jednou rukou po stěně a druhou po stropě, aby hlava nepřišla k úhoně. V tunelu jsou na dvou místech proraženy přepouštěcí otvory, u kterých si lze na chvíli od tmy odpočinout. Ale i tak těch necelých sto metrů vypadá daleko delších! Na konci se tunel stáčí doleva a ústí na zbytky betonové stavby, ve které byla umístěna vodní turbína, která kdysi poháněla pilu podnikatelů Mittera a Weisse. Pila je sice již šedesát let zbořena, ale betonová stavba s vodní komorou, ze které do turbíny odtékala voda, je stále ještě impozantní.

Původně voda z otevřeného náhonu pokračovala dřevěným korytem, na jehož konci poháněla vodní kolo. Začátkem dvacátého století byl pak ve skále vytesán zmíněný náhon a kolo nahrazeno turbínou, využívající téměř devítimetrového spádu vody.

Galerie fotografií starého náhonu

Po prohlídce náhonu se vrátíme zpět na cestu a pokračujeme doleva do osady Hamr. Z původních deseti domů jich polovina zanikla a to včetně kdysi proslulého hostince U Hamerského mlýna. Na jeho místo nastoupil letos penzion Pod přehradou, který kromě ubytování zve i na jednoduché občerstvení na zahrádce. Osada Hamr získala své jméno podle železnorudného hamru, který zpracovával zde těženou rudu již v osmnáctém století. Později zde stál i mlýn a dvě pily. Potřeby těchto hospodářských provozů si ve třicátých letech minulého století vynutily vybudování přehradní nádrže Naděje, která se nachází asi kilometr nad osadou.

Z osady Hamr se můžeme vrátit vlevo silničkou, která nás asi po půl kilometru zavede na okraj osady Naděje, kterou pak dále prochází. Zde můžeme obdivovat hezky zachovalé a udržované roubené chalupy s typickou podstávkou. Pozornost si určitě zaslouží i kaple z roku 1821, netradičně, ale citlivě využívaná jako rekreační objekt. To se již ale nacházíme na místě, odkud jsme náš výlet zahájili.

Alternativní trasy:
– Z Hamru dále po žluté k přehradě Naděje, odsud po lesní silnici zpět do Hamru
– Stejně jako předchozí, ale od přehrady dále po červené přes Milštejn, odsud neznačenou cestou do Trávníku

Zdroj:
Lužické hory – web o LH
Občanské sdružení Naučná stezka Hamr (staré plány náhonů, galerie fotek)
web Trávník a věci okolo