Výstavba překážek

Trasy lehkého opevnění měly být voleny tak, aby se co nejvíce využilo přírodních překážek. Tam, kde přirozené překážky nebyly, budovaly se překážky umělé, a to: lehké překážky (protipěchotní) a těžké překážky (protitankové), kombinované s překážkami lehkými.

Standardní překážky proti pěchotě, tzv. lehké překážky, představovalo několik řad železných překážkových kolíků – tyčí o průměru 20 mm s jedním až třemi oky, které se již tehdy nazývaly „prasečí ocásky“. Tyto kolíky byly upevněny v samostatných betonových kvádrech o rozměrech 20x20x40cm a zakopány do země. Celá konstrukce se zpevnila vázacím drátem a poté vypletla drátem ostnatým. Šířka takového opevnění se podle počtu řad  pohybovala od 2 do 7 m. Jako těžká protitanková překážka se používaly dvě řady ocelových rozsocháčů s jednořadou  lehkou překážkou uprostřed. V Lužických horách se pro  nižší finanční náročnost stavěla překážka redukovaná na jednu řadu prasečích ocásků a jednu řadu rozsocháčů. Rozsocháče se pro úsek II. přivážely do železničních stanic Cvikov a Rynoltice částečně smontované. Sídlo příslušného velitele VSD (škpt. Otakar Pinkas) bylo v Rynolticích., montáž prováděla firma K. Pauer, Louny. Pro úsek II se jednalo o tyto délky jednotlivých úseků překážek:

–          dvouřadá protipěchotní překážka bez kotvení : 16 184 m

–          dvouřadá protipěchotní překážka s kotvením: 4 046 m

–          třířadá protipěchotní překážka 830 m

–          protitanková překážka redukovaná 4 860 m

–          400 ks lehkých protipěchotních rozsocháčů (tzv. španělských jezdců)

Za mobilizace byly překážky v prostoru Lužických hor téměř dokončeny. Ke stavbě protitankových překážek bylo v úseku II. plánováno 2 722 rozsocháčů, do Rynoltic jich bylo k 4. 8. 1938 dodáno 1 298 kusů, do Cvikova 150 kusů. Protipěchotních rozsocháčů bylo do Rynoltic dodáno 50 kusů a do Cvikova 30 kusů.

Tragická událost

Při budování překážek za mimořádných opatření v květnu 1938 došlo v předpolí úseku L1 k tragické události. Dne 21. května 1938 skupina vojínů od  ženijního praporu 23 připravovala protitankové překážky před silniční překážkou v Jitravském sedle. Velitel skupiny vojín Josef Starý kolem 18 hodiny chystal ve vidlici této křižovatky minové pole. Patrně nepostupoval tak jak měl, protože trhavina, s níž manipuloval, náhle vybuchla. Vojín Starý na místě zemřel. Nikdo jiný nebyl zraněn.

I dnes, lze odhalit stopy po budování překážek. Obvykle se na ně narazí ve vzdálenosti 15 – 20 metrů před čárou objektů prvního sledu. Většinou lze rozpoznat upravenou trasu překážek, někde vede mělkým příkopem jinde po mírném náspu. Rovněž lze nalézt v lesích zapomenuté prasečí ocásky, nebo rozdrcené betonové patky.