Bunkry v okolí Polesí XII

vojcechovsky
Vojenské útvary čs. armády určené k obraně úseku

Vojenští odborníci považovali v třicátých letech minulého století za nejlepší armády v Evropě francouzskou, německou a československou.
Československá branná moc byla rozdělena k 27. 9. 1938 na čtyři armády:
1. armádu (Čechy, armádní generál Sergej Vojcechovský), 2. armádu (Severní Morava, divizní generál Vojtěch Luža), 3. armádu (Slovensko, armádní generál Josef Votruba) a 4. armádu (Jižní Morava, armádní generál Lev Prchala). 

Plán zajištění hranic

Plán zajištění hranic ČSR rozlišoval tři stupně prováděných opatření, podle intenzity ohrožení. Jednalo se o:

  1. stálá opatření (normální služba celních a bezpečnostních orgánů v pohraničí, obsazení vybraných pevnostních objektů posádkou)
  2. ostraha hranic „O“(posílení ochrany státní hranice, obsazení HOP provedeno mírovými prostředky armády)
  3. kryt hranic „K“ (nejvyšší stupeň zajištění hranic, útvary armády na HOP jsou doplněny po mobilizaci záloh na válečné počty). Plánem zajištění hranic bylo také celé hlavní obranné postavení rozděleno na jednotlivé úseky, které měly být při ostraze a krytu obsazeny předem stanovenými útvary – pěšími útvary.
Vertikální struktura armády, určené k obraně úseku

Vrchním velitelem branné moci byl podle ústavy prezident republiky Edvard Beneš, jehož funkce byla nominální, jeho politická úvaha však byla přes intervenci  velení armády rozhodující pro přijetí podmínek mnichovské dohody Velké Británie, Francie, Německa a Itálie, tedy odevzdání opevněných pohraničních území republiky Německu bez boje.

Ministrem národní obrany byl od 22. 9. 1938 do 4.10. 1938 arm. gen. Jan Syrový (zároveň předsedou vlády v úřednické vládě), hlavním velitelem armády byl arm. gen. Ludvík Krejčí, náčelníkem štábu Hlavního velitelství byl brig. gen. Bohuslav Fiala.

1.armáda (Čechy) – velitel 1. armády arm. gen. Sergej Vojcechovský  (na úvodním snímku uprostřed)

Telegram generála Vojcechovského ze dne 30.září 1938 (den přijetí Mnichovské dohody čs.vládou)

Narozen 28. října ve Vitebsku, ve šlechtické rodině, původně „bílý“důstojník, který vstoupil do služeb čs. legií, kde se osvědčil jako.vynikající velitel v  bojích na Sibiři. Jako jeden z mála velitelů odejel s čs. vojskem z Ruska a zůstal v armádě Republiky československé. Jako velitel v období Mnichovské krize zastával názor bojovat za každou cenu. V roce 1939 penzionován a pod dohledem, zapojil se do odbojové skupiny „Obrana národa“. Po druhé světové válce v roce 1945 byl zatčen NKVD a unesen do SSSR ,vláda ČSR neprotestovala. Zemřel dne 7.4. 1951 v nemocnici gulagu Ozerlag v Tajšetském okrese, údajně „na tuberkulózu a sešlost věkem“, což byla obvyklá diagnóza, kterou nebylo možné ověřit. Posmrtně vyznamenán 28. října 1997 řádem „Bílého lva“ 1. stupně.

Početní stav I. armády k uvedenému datu byl 264 517 vojáků, 1 944 děl (včetně 472 minometů) 18 134 lehkých a 3 750 těžkých kulometů  189 (či 181 podle jiného údaje) tanků. K armádě náležely rovněž letecké jednotky (velitel brig. gen. Karel Janoušek), kam náležely letky pozorovací (7), zvědné (5), bombardovací (2), stíhací (9) a jedna kurýrní letka.

Pod velení 1. armády spadaly 2 armádní sbory. Téměř celé území Lužických hor zaujímaly úseky, kryté pěším plukem 2, který patřil k bojovým jednotkám II. armádního sboru.

II. sbor

Velitelství II. sboru (div. gen. Josef Váňa) sídlilo v Poděbradech, od 27. 9. 1938 v Mladé Boleslavi.

U bojových jednotek II. sboru bylo 57 174 vojáků s 96 děly 84 KPÚV, 26 tanky, 90 minomety, 16 PL kulomety a 3 760 lehkými a těžkými kulomety. V úseku II. sboru bylo aktivováno 1 852 lehkých objektů, převážně vz. 37.
II. sbor bránil původně území od výtoku Labe u Hřenska  přes Lužické a Jizerské hory až po Tanvald,(Kořenov), za mobilizace bylo toto území prodlouženo na západě až do Teplic – Šanova.

Pěší pluk 2 „Jiřího z Poděbrad“

Území obrany pěšího pluku 2 se na západě dotýkalo území  pěšího pluku 42 (u Nové Huti) a na východě u Jitravského sedla pěšího pluku 44. Velitelství pěšího pluku 2 „Jiřího z Poděbrad“ sídlilo od roku 1920 v Litoměřicích, pluk měl tři  prapory. Obranné postavení p.pl. 2 se skládalo ze dvou úseků zajištění hranic. Západní část  náležela II. praporu, východní část pak I. praporu. III/2 prapor představoval operativní zálohu.

Strážní prapor XXIII. p. pl.2

Dnem 1. března 1938 byl u pěšího pluku 2 zřízen strážní prapor XXIII, který převzal  úkol střežení nově vybetonovaných objektů. Smyslem zřízení strážního praporu bylo jeho umístění v blízkosti hranic. Velitelství strážního praporu  XXIII bylo Jablonné v Podještědí (Markvartice). Velitelem praporu byl mjr. pěch. Jindřich Písecký.
Prapor měl 4 roty (po cca 300 brancích):

  • velitelství 1./XXIII roty bylo v Mařenicích,
  • velitelství 2./XXIII roty bylo v Markvarticích  (jedna četa v Kněžicích),
  • velitelství 3./XXIII roty bylo v Rynotlicích  (jedna četa v Polesí),
  • velitelství 4./XXIII (kulometné)  roty bylo od 8. července 1938 ve Lvové.

3./XXXIII. rota v Rynolticích

Velitelem  3./XXIII roty byl škpt. pěch. Štěpán Beran.

velitelé čet: ppor. pěch. Čeněk Zuna, ppor. Pěch. přes. sl. Karel Bulíř, ppor. pěch. přes. sl. Ladislav Jakubec a ppor. pěch. přes. sl. Jaroslav Urban

účetní setniny: rtm. pěch. Zdeněk Švancara

Kromě vojenských útvarů střežily hranice republiky útvary Stráže obrany státu (SOS), utvořené především příslušníky Finanční stráže, četnictva, policie a záložníků, kteří pokud možno pocházeli z pohraničí, nebo je velmi dobře znali.

Petr Zázvorka