Rok 1683 byl pro Evropu svým způsobem rozhodující, chybělo málo a možná, že místo kostela svaté Barbory v Rynolticích mohla stát mešita. Síla Osmanské říše se tehdy zdála neporazitelná, vojska vedená Kara Mustafa Pašou a Tatarem Chánem (který vedl turecké spojence z Krymského chanátu) oblehla v počtu 138 tisíc mužů již podruhé Vídeň a její pád by měl pro Evropu patrně podobné důsledky, jako pád Cařihradu.
Leopold I.
Císař římský, král uherský a český, Leopold I. Habsburský (1640 – 1705, vládl v letech 1657- 1705, tedy 48 let), byl považovaný za intelektuála, kultivovaného a uměnímilovného vladaře, který sám skládal hudbu a vojskům v poli nevelel. Jeho dvůr byl považovaný za centrum barokní kultury, ale stálé ohrožení z východu ho nutilo vydržovat silnou armádu, přičemž polovina císařství – Uhry, byla z větší části pod nadvládou Osmanů. Situace po třicetileté válce tedy nevypadala pro křesťanský svět právě nadějně, tím spíš, že ze západu hrozila sílící moc na evropského hegemona vždy aspirující Francie. Obležené Vídni naštěstí přišel na pomoc polský král Jan Sobieski, který spolu s císařskými vojsky Karla V. Lotrinského (dohromady v počtu asi 70 tisíc mužů) 12. září 1683 nenadálým útokem Turky a jejich spojence (v jejichž řadách bojovali i někteří Uhři) porazil a od Vídně odehnal. Vítězný boj s osmanskou Portou patří k vrcholným úspěchům Leopoldovy vlády, která v domácí politice spěla nutně k absolutismu a centralizaci říše, což v případě zbídačené monarchie není urážka, ale spíše nutnost. Neustálé války, které nakonec vytlačily Turky na Balkán (vítězství v bitvách u Nagyharsány (1687) a bitva u Zenty (1697) znamenaly ještě větší náklady na armádu, což vedlo k dalšímu zvyšování daní. V Čechách proběhlo jako důsledek třicetileté války o dva roky dříve v letech 1679 – 1680 velké selské povstání, které jaksi mimo program bylo na chudém Lembersku původní příčinou založení nové vesnice, dnešního Polesí. Jako reakci na povstání vydal 28. června 1680 císař mandát neboli robotní patent pro České království, ve kterém sice potvrdil práva vrchnosti vůči poddaným, zrušil různá privilegia z doby před rokem 1618, ale zároveň potvrdil i snahu o nastolení pořádku a klidu pro provozování obchodu a zvýšení výnosu jednotlivých panství českých zemí. Císařský robotní patent vymezoval vztahy mezi vrchností a poddanými na celé další století. Robotní povinnost podle císařského nařízení byla stanovena nejvýše na 3 dny v týdnu (šlo ale i o práce například na cestách a dalších veřejných aktivitách, které využívali poddaní i vrchnost). Mandát také zakazoval šlechtě vybírat protiprávní daně, zvyšovat dávky a nutit sedláky ke koupi předražených výrobků, rovněž bylo zakázáno odsuzovat poddané k tělesným trestům. Formuláře byly jakési manuály v německém a českém jazyce a byly uloženy v dvorské kanceláři, v případě Polesí tedy na Lemberku. V přízemí hradu je dosud místnost se skříní obsahující truhlíky se jmény obcí, které pod lemberskou kancelář spadaly. Jak konkrétně tyto listiny vypadaly, mohu doložit na příkladu dvou poněkud kuriózních listin, které jsem asi před třiceti lety koupil v libereckém antikvariátu, kde byly k dispozici celé svazky těchto cirkulářů, zřejmě z rušených archivů, které kdosi z úředníků státní správy nepostrádal. Jde o tištěné listiny psané frakturou v obou zemských jazycích z doby, kdy již Sebastian Finke nežil, z roku 1785. Tyto konkrétní listiny vydal Josef II, jsou dále signovány místodržícím Českého království hrabětem Kolovratem a jsou vydány ve Vídni a v Praze.
Cirkuláře začínající slovy: My Josef druhý, z Boží milosti vyvolený…..jsou obsahem naprosto prozaické návody, které dokumentují až horečnou aktivitu tohoto císaře. První cirkulář přikazuje, … aby těm strašlivým oučinkům, kteréž častí ohňové v zemských městech větším dílem pro nedostatek hasicích nádob po sobě táhnou, se předešlo, jsme k tomu pohnuti, přítomný ohně se týkající řád pro ně ustanoviti…. Následuje více než sedmdesát příkazů, dodnes platných, z nichž stačí připomenout, že komíny je třeba i na půdě omítnout, v kuchyních kolem pecí a krbů by neměla být podlaha ze dřeva, schody na půdu by měly být pevně zakotvené, stodoly na seno by měly stát mimo obytný dům, pece by měly být stavěny s klenutým ohništěm z pevných pálených cihel, v domech by měly být připravené železné háky ke strhávání hořících trámů a nádoby na hašení, atd.
Druhý cirkulář, který by bohužel byl rovněž k užitku i dnešním obecním úřadům, určuje pravidla k založení Institutu pro chudé, tedy povinnost vrchnosti, aby alespoň v základních rysech zajistila obživu a bydlení pro nemajetné, v podobě obecních pastoušek, aby nedocházelo ke krádežím a dalším ztrátám na majetku ostatních obyvatel.
Dávám tím za pravdu Alešovi, že ono to bylo přeci jen o trochu složitější, než nás třeba učili ve škole a aby bylo možné řídit pokud možno fungující stát, bylo nutné někdy pravidla pro život prosazovat i vyhláškami a tresty, ostatně stejně jako dnes.
Petr Zázvorka
