Elektřina je dnes pro nás takovou samozřejmostí, že si už ani nedokážeme představit, co její zavedení pro život našich předků znamenalo. Ale známá písnička pánů Svěráka a Uhlíře příliš nepřehání, opravdu to byla v životě obce událost, srovnatelná jen s málo čím.

Seriózní odhady dnes předpokládají, že při nějakém vážném výpadku elektrického proudu bychom byli schopni vydržet tak tři dny. Ani ne tak z fyzické nezpůsobilosti přečkat víc, ale lidé by zakusili vážné problémy psychické, na které nejsou vůbec připraveni.

Jen těžko se nám tedy představuje doba, kdy se lidé bez elektřiny museli obejít prostě proto, že žádná neexistovala. A v Polesí, tehdy již vyhledávaném letovisku s několika restauracemi, tato situace trvala až do konce dvacátých let dvacátého století! Zatímco leckteré město a městečko v Čechách a na Moravě vstoupilo do nové éry elektrického světla již v devadesátých letech 19. století, dočkalo se Polesí elektřiny až v roce 1929, jako poslední obec v širokém okolí. Ovšem peripetie s vybudováním elektrického připojení, jak se o tom můžeme přesvědčit v kronice obce Polesí, si v malebnosti ničím nezadají s různými kauzami, o kterých si nyní dnes a denně můžeme přečíst v novinách….

Na začátku dvacátých let, v době jisté stability a konjunktury, začaly se rodit plány na elektrifikaci obcí na tehdejším okrese Německé Jablonné. Byla ustanovena Ještědská krajská společnost pro elektrifikaci, která měla za cíl dovést elektrické vedení do všech obcí v okolí Jablonného a Mimoně. Pro elektrifikaci panovalo všeobecné nadšení, mnohdy až nekritické. Představitelé společnosti na schůzích seznamovali volené zástupce obcí s postupem elektrifikace, ale rovněž s podmínkami, za kterých budou jednotliví uživatelé připojeni. K nim patřil především tzv. trojnásobný závazek, tedy jistý podíl každého uživatele na případných ztrátách společnosti. Tento závazek byl ale prezentován jako víceméně formální záležitost a dokonce byl následně navýšen na pětinásobek.

Rovněž v Polesí proběhla schůze, na které byly představeny výhody elektrifikace prostřednictvím Ještědské společnosti. Karl Pietsch, tehdejší kronikář, se na schůzi přihlásil se svými výhradami k tehdy požadovanému trojnásobnému závazku. Vyjádřil též pochybnosti o způsobu vedení společnosti, které se mu zdálo nehospodárné a nezaložené na zdravých základech. Řekl tehdy dokonce: “A jestliže celý okres půjde k čertu, bude v tom i Polesí!” Se svými námitkami ale zůstal osamocen a nadšení z elektrifikace zcela převážilo.

Výstavba elektrického vedení rychle postupovala, neboť každá obec chtěla mít elektrické světlo co nejdříve. Karl Pietch pracoval tehdy jako pomocná síla u firmy Všeobecná společnost pro elektrifikaci Union při výstavbě vedení vysokého napětí a tak se mohl seznámit s hospodařením a metodami firmy… V létě 1922 bylo vyměřeno i Polesí. Následně v srpnu se mělo konat komisní řízení za účasti okresního hejtmana Hüttla, zástupců stavební firmy a lidí z Ještědské společnosti. Řízení se mělo konat ráno v osm hodin, o čemž bylo uvědoměno zastupitelstvo.

V předvečer řízení zašel ale kronikář za starostou a informoval ho, že řízení je odloženo až na odpoledne, protože dopoledne bude komise v jiné obci. A tak starosta a další radní připravili přivítání komise na odpolední hodiny.

Ovšem co se nestalo! Ve čtvrt na devět ráno dorazilo do Polesí auto s členy komise, kteří zjistili, že není přítomen ani starosta, ani nikdo z radních. Komise byla rozzlobena a poslal pro starostu domů, ale ani tam nebyl k zastižení. To už byl vrchol! A tak členové komise nasedli znovu do auta, bouchli dvířky a nasupeně odjeli.

Na druhý den se musel starosta dostavit do Jablonného, aby podepsal protokol z předchozího dne. Nejen, že nebyl pochválen, ale bylo mu rovněž sděleno, že je to jen důkaz toho, že obec Polesí nemá o zavedení elektřiny zájem. Jeho omluvy nebyly přijaty. Při následné schůzi Ještědské společnosti bylo konstatováno, že obec nemá na zavedení elektřiny do Polesí evidentně zájem, proto bude Polesí eventuálně připojeno až úplně na závěr, zbude-li materiál. Navíc bude-li vůbec připojeno, bude to jen z humanitárních důvodů, protože to stejně je nerentabilní! Zkrátka zachovali se jako správný monopolní dodavatel, jehož ješitnost byla hrubě uražena. Mnoho se od těch dob nezměnilo.

Starosta se ptal, má-li obec pokračovat v přípravných pracích, načež mu bylo sděleno, že pouze tehdy, sežene-li hodně zájemců o připojení. Ze schůze se starosta vrátil v ne příliš růžové náladě a navíc se v obci stal terčem posměchu. V obci se ovšem také postupně změnilo obecné mínění, přípravné práce zcela ustaly a Polesí se k Ještědské společnosti nepřipojilo, ačkoliv ta  o to nakonec opět velmi stála. A tak Polesí zůstalo dále bez světla, zatímco všechny obce v okrese již elektřinu měly. Není tedy divu, že bylo Polesí z tohoto důvodu často vysmíváno a říkalo se o něm, že “sedí ve tmě”.

Netrvalo to ale dlouho a Ještědská společnost se dostala do potíží. Elektrifikace okresu se vyšplhala na tehdejší dobu závratných  20 milionů Kč. Později následovalo úplné zhroucení Společnosti a pětinásobný závazek se najednou ukázal jako zcela reálný. Znamenalo to, že všichni odběratelé se najednou museli podílet na úhradě závazků společnosti a jelikož ani to nestačilo, musel Ještědskou společnost částkou 3 milióny Kč sanovat okres, což jinými slovy znamenalo, že jednotlivé obce okresu musely po dobu 30 let na tuto finanční sanaci přispívat do okresního rozpočtu a to dokonce i Polesí roční sumou 1000 Kč, ačkoliv vůbec nebylo připojeno! V této souvislosti je zajímavé, že tehdy ještě všichni vnímali, že “okresní” peníze musejí zaplatit skrze obecní pokladny všichni obyvatelé. Dnes stát, obce či jiné veřejné instituce běžně “sanují” různé nepovedené (a to většinou záměrně) akce a lidé si v daleko menší míře uvědomují, že to nejsou žádné státní či obecní peníze, ale že jde o jejich peníze, od nich vybrané, shromážděné a erárem promrhané!

Na okrese Jablonné vypukla tehdy velká nespokojenost, zvláště chudších odběratelů se finanční závazek tíživě dotkl, všude se bouřlivě schůzovalo. A kronikář Karl Pietsch snad konečně došel uznání za svéráznou záškodnickou akci, pomocí níž narušil a posléze zcela zastavil elektrifikační snahy v Polesí. I když v Čechách, kdo ví??

Typické ovšem také je, že funkcionáři Společnosti vyvázli ze všeho se zdravou kůží, a tak si kronikář mohl jen povzdechnout, že by to jinak dopadlo, kdyby jim bylo souzeno spravedlivou cestou…

Polesí se nakonec dočkalo elektrického vedení o sedm let později, v roce 1929, ovšem již na zdravějších finančních základech. Z té doby pochází rovněž stavba transformátoru, která dosud představuje, byť nyní již ve značně zuboženém stavu, vedle kapličky jednu z dominant Černé Louže.

Není Vám to celé nějak povědomé??

A takto vypadaly obecní účty Polesí za elektřinu v roce 1939