“Včerejší strach je lítostivým povzdechem nad našimi minulými spory a nad současnými spory o minulých sporech…”
Stává se už pomalu zvykem upozorňovat na webových stránkách občanského sdružení na knihy, které objevným čí přínosným způsobem mapují témata, která se více či méně dotýkají i Polesí. Ať už jde o krajinu a územní rozvoj či třeba pohled na složitou historii pohraničí.
Kniha Včerejší strach Josefa Škrábka, ekonoma a redaktora, ale též historika a laického filozofa, se zaměřuje na stále aktuální otázky česko-německého soužití. Autor má přitom k tomu ty nejlepší předpoklady. Jeho rodiče žili ve smíšeném česko-německém manželství a on sám vyrůstal ve Valči v západočeských Sudetech. Po obsazení Sudet musel i s rodinou odejít do vnitrozemí, zažil totální nasazení i pražské povstání. Po válce se vrátil do Valče, kde na vlastní oči viděl odsun a vše, co mu předcházelo.
V knize se tak prolínají osobní zkušenosti a vzpomínky s historickým výkladem a historicko-politickými úvahami. Ale nejzajímavější jsou různé polozapomenuté detaily, které dokáže plasticky a srozumitelně vykreslit. Kdo dnes třeba ještě tuší, že komunistická strana až do roku 1933 požadovala odtržení Sudet a jeho přičlenění k Německu a Rakousku? Že prezident Beneš ještě v roce 1937 pronesl vánoční projev v rozhlase nejen česky, ale i německy? Takové (a spoustu dalších) detaily najednou ukazují různá ustálená tvrzení obou stran v trochu jiném světle….
Kdybych snad měl doporučit zájemci, třeba učiteli dějepisu, knihu, jež je vyrovnaným průvodcem po kořenech společné česko-německé přítomnosti, vnutil bych titul Josefa Škrábka Včerejší strach… Škrábek ve své knize obrací každé diskutované pro a proti. Jeho kniha je pohledem českého znalce do duší a osudů sudetských Němců, lidí, kteří měli zmizet z českého vnějšího i vnitřního obzoru, ale oni tu jsou a my s nimi musíme počítat. Jiří Peňás, časopis Týden 2003
Zásadními jsou i ty pasáže knihy, které se zabývají socialistickým charakterem Třetí říše. Možná si to ani neuvědomujeme, ale po celou dobu komunistického režimu se v souvislosti s hitlerovským Německem mluvilo jen o fašismu, případně ještě o nacismu. A to přetrvává ještě dodnes. Ovšem skutečnou podstatou režimu byl nacionální socialismus, což se po válce nehodilo a tak bylo záměrně zatajováno, aby snad slovo socialismus nebylo spojováno s něčím negativním. Ovšem k pochopení nacionálně-socialistického režimu a česko-německých vztahů musíme pochopit i tu “socialistickou” část systému. Autor detailně rozebírá tento aspekt režimu a představuje mnohé organizace, které jako by byly dokonalým předobrazem mnohých organizací z naší poválečné Národní fronty. Jak říká Josef Škrábek: “Bez socialistické části svého programu by se Hitler zřejmě nikdy nedostal k moci. Německý socialismus zajistil Hitlerovi nejméně polovinu politických úspěchů.”
Čtenáři by se někdy mohlo zdát, že při pokusech vžít se do pocitů českých Němců jim autor nadržuje; úplně stejně se to ale jeví tehdy, když mluví o Češích. Tím je autorův postoj typický, snaží se vcítit do obou etnik, neomlouvá přešlapy a zločiny ani jedné ze stran, ale snaží se pochopit souvislosti a příčiny, které k nim vedly. Jde o knihu vzácně vyrovnanou a chápavou. Knihu, jejíž nosnou myšlenkou je, že není možné žádné narovnání, ale jedině opravdové usmíření.