Zajatecký tábor

pomnik

Nedaleko Jablonného v Podještědí, za hlavní silnicí Děčín-Liberec, směrem k vesničce Lada, nachází se místo, obvykle nazývané Ukrajinský hřbitov. Jde o komplex s několika pomníky a hroby označenými dřevěnými pravoslavnými kříži, který je po letech chátrání roku 2008 za přispění Ministerstva obrany znovu vyčištěn a opraven. Místo samo je dobře známo a představuje zajímavý turistický cíl, ale již méně je známa historie jeho vzniku a existence.

Na začátku první světové války byl u Jablonného v Podještědí, zhruba v místě dnešního koupaliště a kempu, vybudován dřevěný barákový zajatecký tábor, v němž byli od listopadu 1914 soustřeďováni váleční zajatci, převážně vojáci ruské carské armády. Zajatci ovšem nebyli jen Rusové, ale i Ukrajinci, Židé, později i Francouzi, Srbové, Italové, Angličani… Jejich počet dostoupil až na 12 000.  U obce Lada byl již roku 1914 zřízen hřbitov, kde byli pohřbíváni ze zajateckého tábora. Jejich hroby byly označeny dle vyznání buď latinským, nebo pravoslavným křížem. Pohřbeni zde byli i vojáci židovského vyznání, na něž upomíná malý kamenný pomník.

Fotka zachycuje orchestr ruských válečných zajatců společně s rakouskými důstojníky u ozdobeného vánočního stromu. Přítomen též zástupce YMCA, která zajatcům poskytla mj. hudební nástroje

Když byl 4. března 1918 uzavřen mezi Rakouskem a Ruskem mír, mohli se ruští zajatci pohybovat i mimo tábor. Po 28. říjnu byl tábor rozpuštěn a zajatci, mezi nimi i 300 Francouzů a 120 Italů, se vrátili domů . Koncem války část tábora rovněž zabral špitál pro raněné a nemocné rakouské vojáky, jejichž počet se postupně zvýšil až na 600.

Koncem roku 1918 se areál vyprázdnil, ale záhy získal nové využití, když koncem května 1919 přijelo do tábora 4 700 příslušníků Haličské ukrajinské brigády, která v polsko-ukrajinské válce bojovala za zřízení nezávislé Ukrajinské republiky. Byla však polskými vojsky, kteří usilovali o co největší územní zisk  v poválečném uspořádání, zatlačena na československé území. V oblasti Podkarpatské Rusi se 23. května 1919 brigáda nechala odzbrojit a po přechodu Karpat byla poslána vlakem do severního českého pohraničí. Většina příslušníků této brigády se domnívala, že její dočasný pobyt je pouze přestávkou před novým zapojením do bojových akcí na Ukrajině.

Nezbytné čekání na příznivější mezinárodně politickou situaci bylo vyplněno rozsáhlou kulturní a osvětovou činností. Hlavním organizátorem akcí se stal Kulturně osvětový kroužek, v němž se nejaktivnější vojáci zabývali divadelní činností, hudebními aktivitami, fotografováním, archivnictvím a dalším. V Německém Jablonném také začal vycházet časopis brigády nazvaný „Holas taboru“ (Hlas tábora).

ukrajinská brigáda v Jablonném

Pro obchodníky byl jejich pobyt přínosem. Zvýšil se obrat obchodů, kino bývalo plné. Důstojníci dávali vydělat místním ubytovatelům. Ukrajinci byli přátelští a s německým prostředím Sudet se dobře sžili. Každou neděli se konala v místním děkanském kostele ukrajinská řecko-katolická bohoslužba s účastí ukrajinského chrámového sboru. Čs. úřady si naproti tomu nebyly zcela jisty loajalitou tohoto sboru ani osudem jeho dalšího působení. Rychle navázané kontakty s místním obyvatelstvem převážně německého charakteru vzbuzovaly po nedávném potlačení snah o vytvoření provincie Deutsch Bőhmen i určité obavy z podpory německého separatismu.

Postupem času byly od roku 1920 vytvářeny z příslušníků Ukrajinské brigády pracovní oddíly, které vykonávaly přidělené práce v civilním i vojenském sektoru. Na podzim roku 1921 byla brigáda rozpuštěna a její zbytky přemístěny do Josefova u Jaroměře. Někteří příslušníci ukrajinské armády se nezúčastnili přesunu do Josefova a zůstali v Jablonném i v Liberci, kde vznikly malé emigrantské komunity. Ty postupně splynuly s místním obyvatelstvem. V Německé Jablonném některé  děti Ukrajinců navštěvovaly ve 20.letech českou školu o čemž píše ředitel školy B. Urban ve školní kronice z té doby. Ve 30.letech zde působila místní organizace Ukrajinského všeodborového dělnického svazu (asi30 členů) a v letech 2.sv.války je tu doloženo působeni organizace Ukrajinské národní fronty.

Vojenský pracovní oddíl, který zde působil, se postaral o trvalou památku. Podle projektu M. Brynského zde zanechal pomník banduristy s kobzou a křížem a verši Tarase Ševčenka na památku vojáků, kteří se přesunu do Josefova nedočkali: “Sláva se nevytratí, světem půjde ve zkazkách a vyprávět se bude všude, co se přihodilo, kde je pravda a kde bezpráví, a jakými dětmi své doby jsme vlastně byli.”

V sousedství památníku je pochováno více než dvacet ukrajinských vojáků, kteří podlehli v roce 1919 tyfové nákaze nebo v letech pozdějších.

Ještě v roce 1946 byl „ruský hřbitov“ v Ladech udržován. Pak se dočkal devastace. Původní kříže se ztratily nebo byly zničeny a hroby zarůstaly houštinami. Teprve na podzim roku 2008 byl prostor hřbitova s finanční pomocí Ministerstva obrany ČR celkovým nákladem 2 miliony 543 tisíc opět vyčištěn a upraven. Město Jablonné přispělo částkou 509 tisíc korun. Jednotlivé hroby byly opatřeny kříži a celý areál byl ohrazen dřevěným plotem.

ponorka Monge

Málo známou je skutečnost, že se mezi válečnými zajatci v jablonském táboře nacházeli i francouzští námořníci z ponorky Monge. Ta byla během své hlídkové plavby u dalmátského pobřeží v prosinci 1915 překvapena rakouskou flotilou, vyplouvající ostřelovat italské pobřeží. Při snaze torpédovat rakouské lodi byla napadena torpédoborcem Balaton a poškozena tak, že jí posádka musela opustit. Její velitel Roland Morillot veden záměrem, aby poškozená ponorka nepadla do rukou nepřítele, spolu s ponorkou klesl hluboko na mořské dno..

Přeživší francouzští námořníci skončili v Jablonném v Podještědí, kde přečkali zbývající dlouhá léta války. Z této internace se zachovaly i následující fotografie, zachycující francouzské zajatce.

Vzhledem k velkému počtu válečných zajatců nebyla organizace tábora jednoduchou záležitostí. O tom svědčí i to, že pro potřeby zajateckého tábora byly dokonce tištěny speciální bankovky a raženy mince. Dnes jde o zajímavé numismatické rarity, ale vypovídají rovněž něco o době, kdy nehledě na probíhající krutou válku a obtížnou situaci v zásobování civilního obyvatelstva muselo dobře fungovat i řízení zajateckého tábora…