Člověk by řekl, že těch skoro osmdesát dobových pohlednic, které jsme dosud nashromáždili v našem webovém archívu (záložka Archív/Pohlednice Černá Louže, Pohlednice Polesí), pokrývá celou produkci, určenou turistům z rakouského mocnářství, první republiky, třetí říše i socialistického Československa. Ale překvapivě se objevují stále další a další pohlednice, někdy s motivy obvyklými, osvědčenými, ale jindy se na nich najde i záběr netradiční a právě tím i zajímavější.
Protože předpokládám, že kdybych takové nově získané pohlednice jen přidal do archívu, málokdo by tyto přírůstky zaznamenal, a tak vám je chci nejprve představit prostřednictvím příspěvků.
Největší dávku dosud neznámých pohlednic (a mezi nimi byly právě i některé dosti netradiční) objevila Marcela Vodňaruková na webových stránkách krajanského spolku deutschböhmen.de. Další pak pocházejí z internetových aukcí či jiných internetových zdrojů.
První část přináší pohlednice z Polesí, v zásobě jsou ale ještě další a též Černá Louže nepřijde zkrátka.
Tak tuhle litografii jsme sice už v archívu měli, ale ne v takovém rozlišení a navíc pěkně datovanou k červnu roku 1905. Obě pohlednice se navíc v drobných detailech liší, na té z archívu je ještě uvedeno, že v popředí je hostinec Carla Linkeho, což na této chybí. Snad se u nás na výletě pánům Schimoneckovi, Richterovi, Klimekovi, Backofenovi a Melchiorovi líbilo!
Zajímavý pohled na Havrana! Je na něm všechno jako dnes, lavička, vrcholová borovice, betonové schody, zábradlí. Stačilo by se obléct do dobových “turistických” oděvů a identickou fotku bychom pořídili i dnes. Na Havranu se za to století nic nezměnilo, zato svět kolem…
Tohle je jedna z nejstarších pohlednic z Polesí. Datovaná k roku 1903, ale vydaná mohla být už na konci 19.století. Na snímku v popředí bývalý Andersův hostinec, později U města Liberce, nyní dům rodiny Žmudových. Původní roubená část přízemí s podstávkou byla brzy poté vyzděna. Pozdrav poslala Linna, která byla v Polesí s prarodiči, svému bratrovi.
Možná jste si položili otázku, co je to za stroj na fotografii v úvodu článku. Jedná se o litografický lis, tedy přístroj, s jehož pomocí vznikla první z uvedených pohlednic, ta barevná. Litografii neboli kamenotisk vynalezl na konci osmnáctého století pražský rodák Alois Senefelder a její princip spočívá v tom, že obrazová předloha se mastnou tuší nanese na zvláštní druh vápence. Tiskařská barva pak ulpí na těchto mastných místech a obrázek lze pak natisknout na papír. Tento výlet do historie ale není samoúčelný, protože jako jedna z památek na historii Polesí se zachoval i litografický kámen s předlohou pro tisk pohlednice! Byla určena pro hostinec Zur Quelle (dnes U Budulínka), ale samotnou pohlednici jsme do archívu dosud nezískali.
