Strhne povrchový důl Turów podzemní vodu v regionu?

Patrně neuniklo vaší pozornosti prohlášení starostů regionu Hrádecka, Chrastavska a Frýdlantska, které podpořil  ministr životního prostředí Richard Brabec a hejtman libereckého kraje Martin Půta. Jde o nám dobře známý problém – především o vodu. Plány na rozšíření a prohloubení povrchového dolu Turów, nacházejícího se na dohled od Hrádku nad Nisou, totiž hrozí dále narušit již tak nízkou hladinu spodní vody v okruhu 40 km² od dolu, který se nachází nedaleko Bogatynie v Polsku, tedy i zdrojů vody v našem okolí.

Zde je informace pro lepší orientaci v problematice nedostatku vody a zhoršování životního prostředí, ke kterému průmyslový komplex Turów přispívá.

Elektrárna a povrchový důl Turów (PGE Górnictvo i Energetyka Konwencjonalna S.A., Odzial Elektrówna Turów) je hnědouhelná elektrárna poblíž Trojmezí, na německo – polské hranici na pravém břehu Nisy. Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1962 a má instalovaný výkon 2106 MW (stejně jako Temelín), vlastníkem je Elektrównia Turów SA.

Hnědé uhlí pochází ze stejnojmenného povrchového dolu, který má rozlohu cca 45 km². Zásoba uhlí v dolu má vystačit do roku 2040. Hloubka dolu v současné době dosahuje 225 metrů, předpokládá se však jeho značné prohloubení (300 metrů) i rozšíření (55 km²).

nachtsOhrožení vodních zdrojů při tomto rozšiřování, které má  dosáhnout údajně až 30 m pod hladinu moře, prokazuje již v současnosti studie, kterou zadala Frýdlantská vodárenská společnost – lokální pokles spodní vody se pohybuje již nyní v rozmezí od 3 do 12 (!) metrů, bude však v souvislosti s prohlubováním dolu pochopitelně pokračovat. „V současnosti probíhají přípravy, kácejí se stromy, jsou provedené skrývky“ sdělil starosta Hrádku nad Nisou, Josef Horinka o pokračování prací na prohloubení dolu, na setkání starostů přilehlých obcí, které se konalo 20. ledna 2016 v Liberci. Problém je, že z polské strany dochází o plánech na rozšíření těžby podle většiny zdrojů málo informací – Liberecký kraj, který se obává velkých investic plynoucích z „podtržení “ zdrojů vody, se hodlá spojit za podpory ministra s přilehlým regionem státu Sasko, který je obdobně ohrožen.

Zajímal jsem se o možné řešení problému – nabízí se zajímavá, poměrně rozsáhlá doktorandská práce z Masarykovy univerzity v Brně.

Problémy s povrchovou těžbou jsou ovšem i v saské Lužici, kde dochází v souvislosti s rozšiřováním dolů k přestěhovávání vesnic, což ohrožuje často jazykovou i národnostní identitu Lužice, stejně jako u nás, kde je  devastována část regionu při rozšiřování těžby v dolech na severozápadě Čech.

google1Řešením jsou prováděné krajinné úpravy v Podkrušnohoří, úspěšné bylo rovněž například zatopení dolu Kristýna v Hrádku n./Nisou nebo podobné rekultivace, které jsou již realitou na nově vytvořených jezerech v přilehlých oblastech Saska v místech bývalých povrchových dolů. Podle zmíněného výzkumu Masarykovy univerzity by bylo konkrétním řešením problému v oblasti dolu Turów pokračování v rekultivačních pracích na výsypkách a udržování retenčních nádrží. Bez společného postupu všech zainteresovaných ovšem situaci řešit nelze.

Nepochybuji, že v rámci Euroregionu Nisa podporuje jednání o vzniklé situaci vzniklé v oblasti Bogatyně i obec Rynoltice a Správa CHKO Lužické hory. Bude v tom mít i podporu OSČLP.

Petr Zázvorka

Z historie Turówa

Dějiny těžby uhlí na území dnešního Turówa sahají daleko hlouběji do minulosti. Již někdy kolem roku 1800 zde byla objevena 5 loktů silná uhelná žíla. Ta se začala v malém těžit roku 1830, ale teprve roku 1904 zde byly otevřeny 3 šachty a vytěžené uhlí bylo jednak zpracováváno na brikety v průmyslovém závodě Herkules v sousedním Hirschfelde, jednak spalováno v elektrárně tamtéž. Elektrárna tehdy sloužila především jako zdroj elektřiny pro město Žitavu a její výkon byl asi tisíckrát menší, než je výkon dnešního Turówa. Po sto letech provozu uhelný závod a elektrárna Hirschfelde ukončily provoz a dnes někdejší průmyslovou slávu připomíná jen obří budova nedaleko hranic, hostící technické muzeum.

Po druhé světové válce připadl pravý břeh Nisy Polsku a to navázalo na v té době stále ještě podzemní těžbu hnědého uhlí v Turówě. Vzhledem k neexistenci zpracovatelského průmyslu na novém polském území rozhodlo tehdejší sovětské vojenské velení, že uhlí bude nadále dodáváno do německého Hirschfelde, které bude na oplátku zásobovat polské příhraničí elektřinou. V roce 1951 pak byla zahájena výstavba polské elektrárny Turów a rovněž započala těžba uhlí povrchovým způsobem.Snímek obrazovky 2016-02-05 v 14.22.38

Při pohledu do obří jámy si dnes jen stěží dokážeme představit, že se zde ještě před šedesáti lety nacházela malebná zemědělská krajina, čítající kromě několika vesnic i dva zámky. To vše postupně pohltil rozšiřující se povrchový důl a obří elektrárna. Ostatně, z leteckého pohledu je patrné, že do dnešního dolu by se pohodlně vešlo celé město Žitava a to hned několikrát…

190248643640_01

Türchau, původní název dnešního Turówa

reib1

Na místě dolu stával i zámek Reib s honosným parkem

Aleš Krupa