Žitava bývala kdysi nejmocnějším městem ze svazku měst, založeného v roce 1346 a nazývaného Hornolužickým Šestiměstím. Jeho součástí byla ještě města Budyšín, Kamenz, Löbau, Görlitz a dnes polský Luban. Dnešní zpola vylidněná Žitava se potýká s celou řadou problémů, pramenících z její kdysi tak výhodné polohy až u samých hranic Čech a po válce i Polska. Co bylo dřív obchodní výhodou, je dnes nevýhodou zapomenuté periférie.
I přes tyto nesporné problémy má Žitava návštěvníkovi co nabídnout. Dnes se podíváme na sbírku starých vedut města, kterou spravuje bohatými historickými sbírkami oplývající žitavské městské muzeum – Städtische Museen Zittau. Přiblíží nám alespoň trochu dřívější podobu (byť často zidealizovanou) tohoto významného města zpod Žitavských hor, které svým vlivem výrazně působilo i na obyvatelstvo české strany příhraničních hor. Fundované popisy vedut pochází z webu Euroregionu Nisa.
Zittaw In OberLaußnitz A[nn]o 1569
„Žitava v Horní Lužici” je představena na historizující kolorované rytině, na níž převládají odstíny šedé, hnědé a zelené. Lidé, směřující po cestě pěšmo i koňmo k městským branám, jsou oblečeni jako na počátku 19. Století. Je zřejmé, že kreslíř se ještě nepoučil v historismu, kdy by měl „správně” obléci zobrazované do dobových kostýmů, tj. jejich epoše odpovídajícímu oděvu. Snažil se pouze ukázat Žitavu ve svých představách tak, jak podle něj vypadala v časech své humanistické slávy ve druhé třetině 16. století. Vytváří a opakuje se zde obvyklý obraz, jenž odlišuje město od vesnice: Vysoké chrámové a branské věže, zdobné štíty měšťanských domů, hradby obklopující a chránící klid svých obyvatel. Na horizontu se objevují lány polí a kopcovitá krajina Žitavska.
Ansicht von Zittau gegen Mittag. Von den Kaiserfeldern aufgenommen, kolorovaná litografie, ryl a pro kamenotisk připravil M. Gabriel, nedatováno, asi počátek 19. století, Städtische Museen Zittau
V celku i podrobnostech zdařilá litografie nabízí pohled na Žitavu od jihu od „Císařských polí”. Přes ně se na obzoru rozprostírá velké město, charakteristické téměř desítkou zde viditelných věží kostelů, radnice a opevnění. Střechy budov jsou zčásti modré nebo zelené, okolní krajina před městem, stromy i pole, zdobí zeleň různé sytosti. Protože nad městem zůstává vysoký obzor plný jasné nebeské modři, vzniká dojem volného, vzdušného prostoru, který vytváří divákovu oku příjemný pohled. Na cestě mezi poli potkává a zdraví galantní mladík dvě po městsku oděné dámy, zatímco v popředí vedou rozhovor spíše venkovsky oblečená žena a muž, oba s nákladem klestí (větví) na zátop. Vedle nich sedí na mezi dívka s bičíkem a hlídá dvě kravky a kozu pasoucí se na louce volně navazující na pole.
Zittau 1757, malba
Žitava na několika místech hoří – na okrajích i na předměstí. Město se stalo obětí pruského obléhání na počátku poslední, Sedmileté války o rakouské dědictví mezi habsburskou panovnicí Marií Terezií a pruským králem Fridrichem Velikým. Proto se před městem shromáždila vojska s koňmi. V popředí výjevu se odehrává pozoruhodná scéna: Bíle odění pruští vojáci shlížejí ze sedel svých koní na tři klečící žitavské měšťany v tmavém šatu. Doprovází je vojenská hlídka v bílých a zelených uniformách. Žitavští zřejmě přišli prosit své obléhatele o milost pro město, svůj domov. Zaujme, že na obraze scházejí děla, z nichž Prusové Žitavu ostřelovali a tím zapříčinili počátek jejího rozsáhlého požáru.
Zittau mit der Burgmuehle, G. Müller, kresba, akvarel, 1814, Städtische Museen Zittau
Žitava je tentokrát poněkud nezvykle zobrazena na vzdáleném horizontu před vodním mlýnem. Přesto lze dobře rozeznat několik kostelních věží, část hradeb a městské zástavby. V předním plánu vévodí kresbě vysoký patrový mlýn se sedlovou střechou a okolními hospodářskými budovami. Po levé straně se před hájkem vybavují dva chlapci, z nichž jeden s bičíkem hlídá kozu. Po cestě se k mlýnu blíží jezdec na koni, v popředí polehává skot, který opět hlídá žena se psem. Na cestě od města směrem k divákovi stojí a rozprávějí s obyčejným, pracovně oděným mužem pán a paní s dítkem oblečení „po městsku”. V pravé části obrazu odpočívají na zemi muž a žena, kteří někam cestují s trakařem naloženým pytli, snad s moukou z mlýna, který právě opustili.
Ansicht der sechs Stadt Zittau, kolorovaná rytina, nedatováno, počátek 19. století, „podle přírody” kreslil A. Balzer, ryl Hammer, Städtische Museen Zittau
Zobrazení Žitavy jako součásti Šestiměstí je opět zdařilé. Kreslíř totiž využil odstupu a pohledem přes pole nabízí pohled na rozlehlé město. Dobře je vidět nejen na kostelní a pevnostní věže, ale také vpravo na vysokou sedlovou střechu obrovské solnice a skladu, domu, který přečkal všechny pohromy minulých staletí a v moderní době je využíván především jako městská knihovna. Na široké cestě vedoucí od města k polím se procházejí měšťané – rodiny s dětmi i páry. V popředí se pase dobytek, na který dohlížejí dvě ženy. Na lukách mezi poli se popásá stádo ovcí, hlídané dvěma muži a psem. Popředí obrazu přechází od světlé do tmavších odstínů zelené, zatímco obzor vysoko nad městem zůstává světle modrý, čímž veduta získává na vzdušnosti a poskytuje příjemný pohled.
Zittau, nedatováno, anonym, kolorovaná litografie, patrně první třetina 19. století, Städtische Museen Zittau
Pohled na město z kopce, na němž stojí tři muži a žena, všichni oblečeni jako měšťané. Vlevo od nich se nad obilným polem sklánějí žena a muž, žnoucí úrodu. Za poli, lukami a předměstím se rozkládá Žitava se svými dominantními chrámovými a hradebními věžemi i částí zástavby. Ačkoli na cestu již dopadá stín vrhaný sklánějícím se sluncem, krajina i město jsou ještě krásně prosvětleny.
Bez názvu, Žitava, „podle přírody kreslil a maloval” S. Müller, 1810, kolorovaná kresba, Städtische Museen Zittau
Zdroj:web ERN- Euroregion Nisa