Po delší odmlce se vracím opět k vyprávění o malých intervencích v krajině, tedy o tom, jak často drobné a jednoduché věci dokážou změnit mnohé. O tom, že někdy může být důležitější rozhlédnout se kolem sebe a zaměřit se na to, co je nám blízké a co dokážeme zařídit bezprostředně sami.

Za domem už nám kvete horská louka, sad i zahrada je plná starých odrůd stromů i zeleniny, na pozemku se nám hemží různé druhy volně žijících savců, ptáků a hmyzu. Tak co bychom mohli podniknout dál, čím dalším bychom mohli přírodě (a tudíž hlavně sobě) prospět?? Možná je čas podívat se trochu dál, za hranice svého pozemku…

Zmiňuje-li se někde pojem “staré odrůdy”, většinou se tím myslí tradiční či krajové odrůdy ovocných stromů. Ty jsou totiž nejviditelnějším a současně i v čase nejtrvalejším důkazem úsilí předchozích generací, které v krajině hospodařily. Ovšem nejsou důkazem jediným…

Náš zájem si totiž určitě zaslouží i rostliny méně nápadné, ať už se jedná o ty užitkové, okrasné nebo dokonce i ty, které nebyly pěstovány záměrně, ale člověka i přesto provázely. Stejně jako u ovocných stromů existovala (a mnoho z nich naštěstí ještě stále existuje) celá řada krajových či rodinných odrůd užitkové zeleniny. Důvod byl obdobný, postupně došlo k vyšlechtění takových odrůd, které nejlépe prospívaly v místních podmínkách a současně vyhovovaly často velmi odlišným požadavkům na zpracování a využití plodin. Zvlášť četné zastoupení bylo u těch druhů, které tvořily významnou

Rajčata z Holandska, jablka z Itálie, brambory z Francie… Jedním z pozitivních dopadů globalizace je, že v supermarketech najdeme kompletní sortiment ovoce a zeleniny bez ohledu na roční období. Platíme za to ovšem tím, že plody k nám cestují přes celou Evropu a někdy i přes půl světa. Aby bylo možné je přepravovat a dlouhodobě skladovat, sklízejí se ještě nezralé a dozrávají cestou, ve skladech či v umělých

Samostatný článek bych chtěl věnovat hmyzu, různorodé skupině živočichů, která dle střízlivých odhadů zahrnuje na celém světě nejméně milión vědecky popsaných druhů. Možná namítnete, jaký smysl může mít vytváření příznivých podmínek právě pro život hmyzu, když je ho přece všude tolik. Ovšem hmyz má v přírodě svou nezastupitelnou roli a některé druhy se nám podporovat opravdu vyplatí!

První skupinou, která snad tyto pochybnosti ani nevzbuzuje, jsou opylovači. Bez nich bychom si mohli o úrodě ovoce či zahradě

Ptačí budky zná každý a taky nějaké to krmítko najdeme skoro na každé zahradě. To ale nemusí být jediné úkryty, které můžeme pro rozličné druhy živočichů připravit. Možností, jak vytvořit pro volně žijící živočichy prostory pro přežití, je mnoho, většinou vyžadují jen trochu prostoru a práce a na oplátku nám pomohou oživit si své okolí přítomností různých druhů živočichů. Celá řada z nichž nám navíc pomáhá bojovat se škůdci či nepříjemným hmyzem. Přirozené úkryty navíc často z volné přírody beznadějně mizí a my tak můžeme alespoň trochu přispět k zachování druhové pestrosti živočišné

O tom, co bude prvním námětem povídání o malých intervencích v krajině, jsem nemusel přemýšlet dlouho. Přesto, že témat je mnoho, jedno z nich je mi nejbližší a nejlépe vystihuje, o co se ve své podstatě jedná.
Taky jste si všimli, že louky jsou nějak méně barevné a voňavé, že na nich ubylo motýlů a že v nich převládá monotónní zelená barva? Je to jen dojem, jen iluze spočívající v tom, že v našich vzpomínkách bylo dřív vše jaksi krásnější?
Pravdou je, že charakter luk se opravdu změnil. Louka je totiž útvar do značné míry umělý, vzniklý díky člověku a jeho hospodaření. Ovšem útvar na jeho hospodaření

Po sérii článků, zabývajících se dobami minulými, je na čase podívat se také trochu do současnosti. Pro Polesí a Černou Louži je totiž charakteristická nejen zachovalá historická lidová architektura, ale i krásná příroda tvořená jehličnatými i listnatými lesy, horskými loukami, starými ovocnými stromy a zahradami.
Cílem Občanského sdružení Polesí – Černá Louže není jen snaha pečovat o zachování typického rázu obce, ale rovněž ochrana a péče o životní prostředí, o vzhled krajiny a rozmanitost přírody.
V posledních několika letech, s příchodem hypotéční, finanční, dluhové, eurové, no zkrátka ekonomické krize, se zdá, jako by se problematika životního prostředí dostávala na druhou kolej. Najednou daleko méně slyšíme o emisích CO2, globálním oteplování,