Rubriky
Přihlášení
Menu
Category Archives: Krajina a životní prostředí
Lužický balvanový park v Nochtenu
Horní Lužice, země začínající jen pár kilometrů severně od Polesí, se může chlubit nesčetným množstvím různých přírodních i kulturních zajímavostí a atrakcí. Žitavské hory, Görlitz s okolím, historické Šestiměstí, tam všude narazí návštěvník na muzea regionální i lokální, zábavní atrakce pro děti, spleť značených turistických cest, krytá či venkovní koupaliště, zahrady a parky. A to vše v dosahu pár desítek minut jízdy.
Ale vyplatí se zajet i dál, zajímavé cíle totiž neleží jen při společných hranicích. Jedním z těch vzdálenějších je i balvanový park v Nochtenu, ležící asi 40 kilometrů severně
Poláci v Polesí
V posledních dubnových a prvních květnových dnech se objevuje každé ráno na hladině nádrže v Polesí malé hejno nezvyklých, velice bázlivých černobílých kachen, čítající až osm jedinců. Podle Atlasu ptáků (Jan Dungel, Karel Hudec, Academia, 2006) jde o takzvané potápivé kachny, kam patří kromě poláků také zrzohlávky.
Cituji: potápivé kachny mají větší hlavu, kratší tělo, záď těla přechází do vody, jsou většinou menší než naše známá kachna divoká (53-59 cm). Často se potápí s charakteristickým nadskočením a dlouho plavou pod vodou… Hejno, které se zdržuje v Polesí, je druhu (Aythya marila) a podle atlasu zřídka protahuje a zimuje většinou na mořském pobřeží, hnízdí převážně v tundře. Podivné počasí
Kamenné varhany na Dolním Sedle
Panskou skálu u Kamenického Šenova zná každý. Její větší bratr, Zlatý vrch, ač nepříliš vzdálený, je již znám méně. Vede na něj ale naučná stezka Okolím Studence a tak sem turisté přece jenom občas zavítají. V obou případech jde o částečně odtěžený lom na čedičové sloupky, které právě díky odkrytí svrchních vrstev zůstaly pěkně viditelné. Ale tyto dvě lokality, ačkoliv nejznámější, nejsou v Čechách zdaleka jedinými, kde se vyskytuje ten zvláštní geologický jev zvaný sloupcová odlučnost.
Stejný původ má i čedičový lom, nacházející se na půl cesty mezi Horním a Dolním Sedlem.
Malé intervence v krajině – obnova tůní a mokřadů
Před zásadními změnami v zemědělském hospodaření bývalo obvyklé, že kolem každé obce se nacházela řada větších či menších zamokřených a vodních ploch. Jednalo se o různé částečně vysychající mokřady, tůně celoročně disponující vodou a malé rybníčky. Tyto plochy se nehodily pro zemědělské využití a tak byly buď ponechávány samostatnému vývoji, nebo byly prostřednictvím drobným zásahů využívány jako zdroj vody či proutí pro dříve tak rozvinuté košíkářství.
S růstem počtu obyvatel v českých zemích rostl i tlak na co nejintenzivnější využívání zemědělské půdy. Byly napřimovány vodní toky (třeba Labe přišlo o 1/3 délky !), meliorovány pastviny a polnosti a vysušovány
Tůň na Černé Louži konečně odbahněna !
Po více jak dvou letech příprav se konečně podařilo zrealizovat záměr na odbahnění tůně vedle kapličky na Černé Louži. Tůň, která pravděpodobně před mnoha sty lety stála u vzniku jména Černá Louže – Schwarzpfütz, byla posledních snad až 80 (!) let ponechána bez jakékoliv údržby, což vedlo k jejímu nadměrnému zazemnění a zarůstání náletovými rostlinami. Nemluvě již o tom, že sloužila příležitostně i jako úložiště různého odpadu.
Pozemek, na kterém se tůň nachází, byl v majetku státního statku, který se před několika lety dostal do likvidace a jehož pozemky byly rozprodávány. Jelikož jsem se obával, že by mohl i tento historicky a přírodně cenný kousek půdy být prodán, zavezen a přeměněn třeba na pozemek stavební, rozhodl jsem se ho koupit a zachovat jeho původní účel.
Obraz krajiny Václava Cílka
Původně jsem nechtěl unavovat delší recenzí zajímavé knihy, která popisuje především krajinu středních Čech a na jejím obsahu se podílí kromě známého geologa a komentátora české krajiny Václava Cílka ještě Vojen Ložek a kolektiv autorů.
Zajímavý příspěvek Aleše Krupy Drobné intervence v krajině – drobné památky, mne ale vyprovokoval – zdá se mi, že obsah knihy s naším společným snažením zachovat atmosféru obce ladí dohromady, tak se omlouvám, že je moje informace je poněkud obsáhlejší.
Nejprve pár citací z uvedené knihy, která má ambici se stát krajinným slabikářem a platí
Smutný konec Tobiášovy borovice…
Na sklonku loňského roku zaznamenaly Lužické hory a s nimi i všichni jejich milovníci další ztrátu. Více než dvě stě let se turisté, lesníci a dávní pašeráci orientovali v lesích nedaleko saských hranic pomocí charakteristické siluety Tobiášovy borovice. Posledních deset let již byla tato mohutná borovice odumřelá, ale její suché torzo dále sloužilo nejen jako důležitý (a krásný) orientační bod, ale i jako domov četných ptáků a hmyzu. V prosinci 2012 Lesy ČR z bezpečnostních důvodů tuto borovici pokácely. Z profesionálního i bezpečnostního hlediska řešení asi nevyhnutelné, ale stejně se člověk neubrání pocitu jistého ochuzení…
Vlasta Novotná zaslala zodpovědnému člověku z Lesů ČR dotazy, týkající se nejen pokácené borovice. Tyto otázky a rovněž odpověď pana Půlpána z LČR nám poskytla
Malé intervence v krajině – drobné památky
Definice pojmu krajina není jednoznačná, ale obecně panuje shoda, že jde o propojení přírody s lidskou činností. Člověk svou činností přetváří a ovlivňuje přírodu a dává tak vzniknout krajině. Jako krásnou pak obvykle vnímáme takovou krajinu, kde člověk své působení dokázal realizovat v harmonickém souladu s přírodními podmínkami, využil jejích předností a mnohotvárnosti a dal tak vzniknout krajině pestré. Krajině, kde se lidská sídla střídají se zemědělsky využívanou krajinou, lesy jsou obklopeny loukami a poli a protknuty sítí cest a vodních toků.
Lidskou činností v přírodě nerozumíme jen její hospodářské využití, ale i různé snahy krajinu uměle dotvářet, esteticky jí formovat, ať už prostřednictvím rozsáhlých kompozicí, tak i formou umísťování drobných staveb na krajinářsky významná místa.
Malé intervence v krajině – aleje a stromořadí
Česká a moravská krajina by nebyla tím, čím je, kdyby jí křížem krážem neprotínaly stovky a tisíce kilometrů alejí, lemujících cesty a silnice všeho druhu. Těžko bychom si dokázali představit, jak vypadala krajina před tím, než začaly být aleje systematicky či spontánně vysazovány. Pravdou ale je, že historie alejí (alespoň v masovém měřítku), sahá teprve do období po třicetileté válce. Do té doby se naopak prosazovalo bezpečnostní hledisko, které velelo okolí “silných” cest (silnic) vegetace spíše zbavovat, aby se minimalizovalo riziko přepadení ze zálohy.
Po třicetileté válce, s nastupujícím barokem, se mění i pojetí
Co žije v bývalém koupališti a v jeho nejbližším okolí
Voda v nádrži v centru Polesí, díky podzimnímu vyčištění a poměrně příznivému počasí, se přes občasné výtoky barevných skvrn na povrchu, které opouštějí přítokovou rouru potoka, udržuje v poměrně slušné kvalitě. Kromě koupání tak poskytuje voda životní prostředí velkému počtu obojživelníků, v našich podmínkách chráněných, takže naše činnost, kterou je mimo jiné snaha o uchování čisté vody v nádrži, zde má silnou zákonnou podporu a každému, kdo vypouští do přítoku nečištěnou odpadní vodu, ať již s ftaláty z pracích prostředků, nebo odpadní vodu septiků, hrozí