Rubriky
Přihlášení
Menu
Před časem jsme představili dvě sady fotek, které v sedmdesátých letech v Polesí nafotil Karel Pokorný. Vedle záběrů z dětského dne z roku 1977 šlo o několik snímků velikonočních. Během svého prázdninového pobytu v Polesí Karel Pokorný slíbil, že bude pokračovat ve skenování fotografií ze své bohaté sbírky. Co slíbil, to i splnil a postupně posílá vybrané fotky, které ukazují krajinu a vesnici tak, jak vypadala před čtyřiceti – padesáti lety. Ale hlavně fotografie, ze kterých je vidět, že Polesí mělo vždycky štěstí na správnou partu lidí, kteří se dokázali společně krásně bavit. Nehledě na dobu nebo spíš době navzdory…
Před časem jsme ohledně našeho potoka oslovili paní Zuzanu Růžičkovou, která má na CHKO Lužické hory na starosti problematiku vod. Tlumočili jsme jí naše starosti a požádali jí, aby prověřila, zda současný nedostatek vody nemůže nějak souviset s pracemi kolem vodojemu U tří pánů.
Paní Růžičková odpověděla následující:
Dobrý den,
moc se omlouvám, že se ozývám až nyní, ale podzim je pro nás velmi náročné období, kdy je nejvíce práce a nejméně času. Každopádně jsem se k potůčku na Polesí snažila zjistit
Právě nám začaly deště, tak snad brzy uvidíme, zda se srážky projeví i na zvýšené hladině potoka. Toto pondělí, 20.října, byl stav následující: Hladina rybníka setrvává asi 20 cm pod úrovní přepadu, takže pod rybníkem neteče ani kapka. V potoce v lese nad rybníkem stojí voda, při bližším pohledu nebo na nerovnostech si všimnete, že voda teče, ale pouze drobným pramínkem (díkybohu alespoň za to!). Na soutoku dvou ramen potoka teče jen to zleva, od prameniště U tří pánů. Zprava, ačkoliv koryto je na první pohled hlubší a širší, nepřitéká ani kapka…
U vodojemu je v zemi obrovská díra plná vody, ze které koukají trubky, asi jde o tu “stavbu Polesí”, zřejmě ještě nedodělanou. Potok ale vytéká z o něco výše položené trubky,
Pohled na bývalé koupaliště, nyní požární nádrž v centru Polesí, po léta sloužící jako jediný vodní zdroj při častých lesních požárech, nádrž udržovanou ve slušném stavu díky dobrovolným brigádám tak, aby se v ní dalo do poloviny prázdnin bez obav koupat, je doslova tristní. Zelený žabinec pokrývá značnou část hladiny, dno, již čtvrtý rok nečištěné, je pokryté bahnem smíšeným s odpadky. Potok, který je jediným přítokem do nádrže a má zásobovat vodou i obě nádrže v Rynolticích, totiž neteče.
Vznikly různé fámy a jak se zdá, hrozí skutečně, že základní dúvod, kterým bylo kdysi založení obce právě podél lesního potoka, je vážně ohrožen.
Stejně jako ve všech ostatních obcích České republiky i v Rynolticích rozhodli voliči o novém složení obecního zastupitelstva. S převahou zvítězilo hnutí Pro Rynoltice s více než 40% hlasů a získalo tak 7 mandátů. Následováno je hnutím Nezávislí – Jítravští (N-JZD) s pěti mandáty a Sdružením nezávislých se třemi.
V Rynolticích (včetně Jítravy, Polesí a Černé Louže) se zúčastnilo nadprůměrných 56% voličů (360 osob).
Wehrmacht měl Plán Zelený
Není úkolem tohoto příspěvku, který se zabývá regionem okolí Polesí a Černé Louže (a samozřejmě i Rynoltic), aby rozebíral strategii či posuzoval možnosti obrany hranic ČSR. Je jisté, že všechny plány obrany předpokládaly účast spojeneckých sil, které měly dorazit, takže veškeré cíle mohly směřovat pouze ke zdržení předpokládaného útoku.
Německá armáda měla (podle německých údajů) k dispozici v letech 1937-1938 celkem 2 104 355
V dalším pokračování vyprávění o neznámých či alespoň méně známých pohlednicích se konečně dostane i na Černou Louži. Tam byla situace jasná – témeř na žádné pohlednici nesměla chybět vyhlášená restaurace Steyrer Franzl, hlavní místní atrakce první poloviny dvacátého století. Sem mířila drtivá většina návštěvníků a díky ní byla Černá Louže známá v širokém okolí, sahajícím až za zemskou hranici do Saska.
Dnes již léta chátrající stavba slavné restaurace nikoho nepřiláká a tak se z bývalého proslulého výletního místa stala zase klidná vesnička, rozkládající se na loukách podél silnice na Sedlo. Jen opět obnovený kemp s občerstvením se snaží navázat na tuto zaniklou turisticko-výletní slávu.
V sobotu, dne 6. září se v Jitravě konal již od rána tradiční nohejbalový turnaj, utkání s Polesím ve volejbale od 17 hodin bylo do jisté míry vyvrcholením zápolení sportovního dne. V areálu bylo k dispozici občerstvení v podobě piva i limonády a výborných karbanátků. Na hřišti s antukovým povrchem zaujala páska vymezující pole.
Utkání s tradičními soupeři se hrálo tentokrát opět na pěkném hřišti v Jitravě s nerozhodným výsledkem.
Soupeři z Polesí i Jitravy se na další vzájemný match opravdu těšili, každé družstvo bylo povzbuzováno hloučkem fandů a fanynek. Nakonec si všichni připili na zdraví, Polesáci dostali od soupeřů štangli lovečáku
Dětský den 2014 a 61. regata Polesí měly plno nej-.
Pršelo určitě nej- víc za dobu, kam až sahá paměť nej- starších účastníků. Přesto se sešlo lidí hodně a dětem kupodivu déšť ani nevadil. Bylo to díky opravdu dobré přípravě a snaze všech, kteří pomáhali dětem zábavu a poučení organizovat.
Podařil se záměr s indiánským stylem, který tak úspěšně realizovala po dlouhých večerech přípravy materiálu i vymýšlení úkolů Katka Jakešová, což mohu částečně potvrdit. Od výroby tomahavků, po čelenky (bylo to vtipné,
Další várka dobových pohlednic, opět dílem z krajanské sbírky a dílem z dalších internetových zdrojů, se soustřeďuje na okolí rybníka a na místní hostince, které tyto pohlednice prodávaly. Na všech z nich je dobře patrné, že se Finkendorf v první třetině dvacátého století stal nehledě na své skromné rozměry vyhledávaným turistickým cílem s bohatým zázemím. Několik hostinců i s ubytováním, vybavené koupaliště, zpřístupněná vyhlídka nad obcí, kulečník. To vše ze skromných soukromých zdrojů místních obyvatel, bez evropských dotací…