Rubriky
Přihlášení
Menu
Ještě k Tobiášově borovici
V článku o konci Tobiášovy borovice je na fotografii s vysvětlením Lesů ČR stručně zmíněna i historie jejího původu. Rovněž se o ní zmiňuje i Petr Zázvorka ve svém předchozím příspěvku. Vzhledem k významu památné borovice bych rád doplnil ještě pár faktů, které uvádí Marek Řeháček v knize Hrádecko – krajina na Nise.
Přestože dnes je historie názvu Tobiášovy borovice obecně známa, je zajímavé, že na přelomu devatenáctého a dvacátého století byl původ názvu tohoto důležitého orientačního bodu východní části Lužických hor již zapomenut. Za to, že ho dnes již opět známe, vděčíme vlastivědným badatelům počátku dvacátého století, kteří se snažili poznat a popsat všechny krásy i taje své vlasti. Jeden z nich, doktor Hentschel, se od hostinské z Dolního Sedla dozvěděl, že borovici při těžbě nechal stát její dědeček Tobias Kunze. Posléze se zjistily další zajímavé podrobnosti. Tobias Kunze žil na Dolním Sedle č.23 a
Tůň na Černé Louži konečně odbahněna !
Po více jak dvou letech příprav se konečně podařilo zrealizovat záměr na odbahnění tůně vedle kapličky na Černé Louži. Tůň, která pravděpodobně před mnoha sty lety stála u vzniku jména Černá Louže – Schwarzpfütz, byla posledních snad až 80 (!) let ponechána bez jakékoliv údržby, což vedlo k jejímu nadměrnému zazemnění a zarůstání náletovými rostlinami. Nemluvě již o tom, že sloužila příležitostně i jako úložiště různého odpadu.
Pozemek, na kterém se tůň nachází, byl v majetku státního statku, který se před několika lety dostal do likvidace a jehož pozemky byly rozprodávány. Jelikož jsem se obával, že by mohl i tento historicky a přírodně cenný kousek půdy být prodán, zavezen a přeměněn třeba na pozemek stavební, rozhodl jsem se ho koupit a zachovat jeho původní účel.
Obraz krajiny Václava Cílka
Původně jsem nechtěl unavovat delší recenzí zajímavé knihy, která popisuje především krajinu středních Čech a na jejím obsahu se podílí kromě známého geologa a komentátora české krajiny Václava Cílka ještě Vojen Ložek a kolektiv autorů.
Zajímavý příspěvek Aleše Krupy Drobné intervence v krajině – drobné památky, mne ale vyprovokoval – zdá se mi, že obsah knihy s naším společným snažením zachovat atmosféru obce ladí dohromady, tak se omlouvám, že je moje informace je poněkud obsáhlejší.
Nejprve pár citací z uvedené knihy, která má ambici se stát krajinným slabikářem a platí
Smutný konec Tobiášovy borovice…
Na sklonku loňského roku zaznamenaly Lužické hory a s nimi i všichni jejich milovníci další ztrátu. Více než dvě stě let se turisté, lesníci a dávní pašeráci orientovali v lesích nedaleko saských hranic pomocí charakteristické siluety Tobiášovy borovice. Posledních deset let již byla tato mohutná borovice odumřelá, ale její suché torzo dále sloužilo nejen jako důležitý (a krásný) orientační bod, ale i jako domov četných ptáků a hmyzu. V prosinci 2012 Lesy ČR z bezpečnostních důvodů tuto borovici pokácely. Z profesionálního i bezpečnostního hlediska řešení asi nevyhnutelné, ale stejně se člověk neubrání pocitu jistého ochuzení…
Vlasta Novotná zaslala zodpovědnému člověku z Lesů ČR dotazy, týkající se nejen pokácené borovice. Tyto otázky a rovněž odpověď pana Půlpána z LČR nám poskytla
Bunkry v okolí Polesí XI
Neuskutečněné plány
Po dokončení obou linií lehkého opevnění měly přehradit cestu mezi Petrovicemi a Jablonným dva objekty těžkého opevnění – kanónové objekty typu K, které měly vyztužit obranu při předpokládaném útoku tanků.
Plánovaný objekt měl být odolný proti střelám do ráže 155 mm a měl sloužit k úkrytu polních protitankových
Polesí na starých mapách – ortomapy
V putování po starých mapách jsme se od prvních schematických map ze začátku 18.století přenesli až do století dvacátého, které kromě tradičních zeměměřičských postupů přineslo i zcela nové a převratné způsoby mapování. Jako ve většině předchozích případů si nové, přesnější mapování vynutila vojensko-politická situace. Mladá Československá republika byla od samotného svého vzniku zatížena řadou obtížně řešitelných problémů, z nichž soužití s mnohamiliónovou německou menšinou se ukázalo jako osudové. Po nástupu národního socialismu v sousedním Německu bylo jasné, odkud hrozí bezprostřední vojenské nebezpečí, a tomu byla plně podřízena i vojenská doktrína Československa. Pro armádní potřeby bylo v letech 1936-38 provedeno letecké mapování, ze kterého
Krásné vánoce a šťastný a úspěšný rok 2013!
Vážení přátelé Černé Louže a Polesí, chtěl bych Vám poděkovat za pozornost a přízeň, kterou těmto stránkám věnujete, a popřál Vám jejich prostřednictvím klidné prožití nadcházejících vánočních svátků a do celého příštího roku hlavně pevné zdraví a pořádný kousek toho obyčejného lidského štěstí!
Aleš Krupa
Chata KČT opět bez nájemce…
Tak po dvou letech tu zase máme situaci, kdy se chata Klubu českých turistů v Polesí ocitla bez nájemce a je tudíž uzavřená. Důvodem prý je, že se vlastník s nájemcem neshodli na investicích, které by bylo třeba provést, aby se dal objekt provozovat celoročně.
Nevím, detaily neznám, ale přijde mi to líto. Kluci z Chaty Polesí i za ten celkem krátký čas, co chatu provozovali, ukázali, že jim záleží nejen na vlastním podnikání, ale ochotně se zapojili i do různých dobrovolných akcí. Ať už jde třeba o účast na brigádách či ostražitost vůči aktivitám, které obtěžovaly či ohrožovaly prostředí v obci. Dvůr Chaty Polesí nám také posloužil jako vhodný prostor pro
Zlatý věk pohlednic
Dnes už je maily, esemesky a sociální sítě vytěsnily až na samý okraj zájmu, ale ještě tak před deseti patnácti lety bylo úplně samozřejmé poslat pohlednici z každé dovolené či před různými svátky. To ale ještě není nic proti tomu, jaký rozmach zažívaly pohlednice na přelomu 19. a 20.století ! Ne nadarmo se o letech 1896-1905 mluví jako o Zlatém věku pohlednic.
Před rokem 1896 by bylo než o pohlednicích příhodnější mluvit o korespondenčních lístcích, ovšem občas vybavených nepříliš kvalitním obrázkem. S rozvojem tiskařských metod ale výroba pohlednic přímo explodovala a právě roku 1896 prošlo poštami celého světa téměř dvě a půl miliardy pohlednic ! Tiskaři se začali předhánět v nápadech a vznikaly tak pohlednice pohyblivé, vysouvací, s okénky,
Malé intervence v krajině – drobné památky
Definice pojmu krajina není jednoznačná, ale obecně panuje shoda, že jde o propojení přírody s lidskou činností. Člověk svou činností přetváří a ovlivňuje přírodu a dává tak vzniknout krajině. Jako krásnou pak obvykle vnímáme takovou krajinu, kde člověk své působení dokázal realizovat v harmonickém souladu s přírodními podmínkami, využil jejích předností a mnohotvárnosti a dal tak vzniknout krajině pestré. Krajině, kde se lidská sídla střídají se zemědělsky využívanou krajinou, lesy jsou obklopeny loukami a poli a protknuty sítí cest a vodních toků.
Lidskou činností v přírodě nerozumíme jen její hospodářské využití, ale i různé snahy krajinu uměle dotvářet, esteticky jí formovat, ať už prostřednictvím rozsáhlých kompozicí, tak i formou umísťování drobných staveb na krajinářsky významná místa.