Rubriky
Přihlášení
Menu
V sobotu 14.2.2015 jsme my ze stodoly ráno bruslili. Perfektní. Hladký led, mírný mráz. Po obědě přijeli Zlatuščata z chaloupky, Lukáš vyprávěl o bruslení taky Vlastě Novotné. Od 14 hodin bylo na ledě plno. Celá stodola, chaloupka, děti od Bartalů a Vlasta. Všichni si libovali, i 4-5 letým Markétce, dvojčatům a Tomáškovi se to moc líbilo. Pak začal led pukat v dlouhých prasklinách přes půl koupaliště. Veliké kusy ledu se propadali o 2-5 cm při zatížení dospělým bruslařem, pak zase vypluly.. Protože jsem se asi před šesti lety vykoupala v lednu přímo u stavidla, zamířila jsem s Lenkou a Tomáškem ke kraji. Jindra se taky přezul. Zatím ostatní bruslili dál a dohadovali se o kvalitě ledu. A led taky pukal dál. Martin řekl k Jitce: Už se mi to vůbec nelíbí, jdu na břeh… a vzápětí se propadl do vody uprostřed koupaliště, blíže k silnici. Martin se snažil vysápat na led, ale ten pod ním pořád praskal.
Obnovený kontakt s kamarádem Karlem Pokorným, patrně až dosud nejlepším fotografem Polesí a jeho okolí, který před půl stoletím (a později) dokumentoval naše aktivity a nyní se postupně probírá svým archívem, aby skenoval historické fotografie, přináší své plody.
Poslal mi opět několik fotografií z těch let a dovolil mi jejich publikování na webu Polesí.
Unikátní barevná fotografie opravy kapličky na Louži pochází z roku 1975, kdy jsme kapličku zachránili. Do stavbičky, na které dosloužila eternitová krytina pršelo, postupně opadávala omítka, kdosi ukradl dveře, na zdi zbývala jako připomínka tehdejší doby jen agitační schránka. Viditelně se lidová stavbička z roku 1724 stávala ruinou, ostatně podobně, jako kaplička
Na kraji středočeského historického městečka Kouřim se nachází Muzeum lidových staveb. Zdejší skanzen již od roku 1971 shromažďuje ukázky lidového stavebnictví středních Čech, z oblasti Posázaví, Benešovska, Polabí a povodí Berounky. Původní záběr byl časem rozšířen i o stavby z východních a severních Čech, reprezentované zatím dvěma památkami z Podkrkonoší a krásným velkým patrovým domem z Jílového u Děčína. Ten je typickým představitelem lužické architektury, když v sobě kombinuje roubené přízemí s podstávkou, nesoucí hrázděné patro.
Fotografie našeho kamaráda a nejlepšího fotografa Karla Pokorného z grilování u Neanderů mě přiměly nahlédnout do starého alba, kde sice řada fotografií již chybí, ale které přeci jen víceméně chronologicky zachycují řadu rozmanitých aktivit, které se v Polesí v posledních padesáti letech uskutečnily v rámci skupiny, která spolu kamarádila od předškolních let, později si říkala (vzhledem k většině) Parta Pražských Polesáků (zkráceně PPP), ale jindy také Slavia vysoké školy – oddíl horolezecký, TIS – Svaz ochránců přírody – skupina Polesí, později také Občanský výbor Polesí až k Občanskému sdružení Černá Louže – Polesí a konečně Spolku…
Historie pivovarnictví v Cvikově sahá pořádně daleko do minulosti. Jako začátek vaření piva se udává rok 1560, tedy téměř před půl tisíciletím. V té době stával pivovar přímo na náměstí a v jeho užívání se postupně střídali všichni měšťané, disponující právem vařit pivo. Poté stával pivovar se sladovnou v dnešní Žitavské ulici, ale v šedesátých letech devatenáctého století se Právovarečné měšťanstvo, majitel pivovaru, rozhodlo postavit nový moderní pivovar při silnici na Jablonné. Dnešní stavba za
Bohužel se nejedná o pozvánku na odpolední piknik s občerstvením, ale “jen” o další sadu fotek od Karla Pokorného. Po stylových zimních jsem se rozhodl vybrat trochu letní pohody, která by snad mohla posloužit i jako inspirace pro příští sezónu!
Pro ty, kteří na to ještě nepřišli sami, podotýkám, že fotky v příspěvku můžete rozkliknout a dalším kliknutím si je ještě zvětšit, čímž vyniknou pozoruhodné detaily…
Před časem jsme představili dvě sady fotek, které v sedmdesátých letech v Polesí nafotil Karel Pokorný. Vedle záběrů z dětského dne z roku 1977 šlo o několik snímků velikonočních. Během svého prázdninového pobytu v Polesí Karel Pokorný slíbil, že bude pokračovat ve skenování fotografií ze své bohaté sbírky. Co slíbil, to i splnil a postupně posílá vybrané fotky, které ukazují krajinu a vesnici tak, jak vypadala před čtyřiceti – padesáti lety. Ale hlavně fotografie, ze kterých je vidět, že Polesí mělo vždycky štěstí na správnou partu lidí, kteří se dokázali společně krásně bavit. Nehledě na dobu nebo spíš době navzdory…
Před časem jsme ohledně našeho potoka oslovili paní Zuzanu Růžičkovou, která má na CHKO Lužické hory na starosti problematiku vod. Tlumočili jsme jí naše starosti a požádali jí, aby prověřila, zda současný nedostatek vody nemůže nějak souviset s pracemi kolem vodojemu U tří pánů.
Paní Růžičková odpověděla následující:
Dobrý den,
moc se omlouvám, že se ozývám až nyní, ale podzim je pro nás velmi náročné období, kdy je nejvíce práce a nejméně času. Každopádně jsem se k potůčku na Polesí snažila zjistit
Právě nám začaly deště, tak snad brzy uvidíme, zda se srážky projeví i na zvýšené hladině potoka. Toto pondělí, 20.října, byl stav následující: Hladina rybníka setrvává asi 20 cm pod úrovní přepadu, takže pod rybníkem neteče ani kapka. V potoce v lese nad rybníkem stojí voda, při bližším pohledu nebo na nerovnostech si všimnete, že voda teče, ale pouze drobným pramínkem (díkybohu alespoň za to!). Na soutoku dvou ramen potoka teče jen to zleva, od prameniště U tří pánů. Zprava, ačkoliv koryto je na první pohled hlubší a širší, nepřitéká ani kapka…
U vodojemu je v zemi obrovská díra plná vody, ze které koukají trubky, asi jde o tu “stavbu Polesí”, zřejmě ještě nedodělanou. Potok ale vytéká z o něco výše položené trubky,