Polesí

je malebné letovisko, ležící severně od Rynoltic v romantickém údolí, obklopeném zalesněnými vrchy. Do konce 2.světové války se nazývalo Finkendorf podle prvního osadníka Sebastiana Finkeho, který se zde usadil roku 1683.

Černá Louže

ležící při silnici z Rynoltic do Horního Sedla, vznikla kolem selského dvora, založeného zde po roce 1550. U silnice ve středu osady je kaplička z roku 1724.

Zvonička v Polesí

Ve 30.letech minulého století nahradila původní dřevěnou zvoničku v Polesí zvonice nová, betonová. Ta zůstává jednou z dominant obce i dnes. Roubenou chalupu s podstávkou v pozadí již ovšem odvál čas..

Kaple na Černé Louži

Pohled na okolí kapličky na Černé Louži v době před vybudováním silnice na Horní sedlo. V pozadí výletní restaurant Steyrer Franzl.

Stabilní katastr z roku 1843

Teprve při detailním porovnání staré katastrální mapy se současným stavem naplno vynikne, jak málo se v obci za 170 let změnilo. Pár chalup zmizelo, ve 30. letech bylo postaveno pár zděných vil, o čtyřicet let později několik chat. Ale charakter zástavby zůstal nezměněn..

Hostinec Steyrer Franzl na Černé Louži

Podstávkové domy u rybníka v Polesí

Společná fotka z oslav 330 let Polesí

V Polesí do lesa – na borůvky, na houby – a na kešky?

Je jich stále víc. Jsou už v okolí Polesí, žádná ale na Černé Louži, tam zatím nejsou. Jde o kešky. Přinášíme vyčerpávající informaci Václava Šmída, jak na ně. Když naleznete poklad, který obsahují, střechu se vám sice zlatem pokrýt nepodaří, zato ale poznáte, že to dokáží i sluneční paprsky.

 

Geocashing (geokešink) je celosvětová hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skrytého objektu, zvaného cashe (v české „hantýrce“ keš, keška), o němž jsou známy jen jeho geografické souřadnice. Při hledání se používají běžné přijímače GPS. Geocashing je dobrodružství,

Skály v okolí Polesí


Po diskusi u koupaliště okolo nadpočetné jámy na strom padlo několik povzdechů nad tím, že obsahová náplň stránek je dílem pouhých dvou článkovců, a že je třeba článkovat a diskutovat. Chytám se tedy za nos a načínám nové téma, a doufám, že se téma chytí a že se vzpomínky dnešních mladodůchodců podnikajících dobrodružné kousky na okolních skalinách někdy na přelomu padesátých a šedesátých let ocitnou na papíře (či na obrazovce) dříve než se ztratí v mlze zapomnění. Legendy tvrdí, že dokonce existuje filmový záznam z roku zhruba 1957 (?) výstupu několika ztřeštěných teenagerů na Fellerovu věž.

Ale k věci: Díl první a – Obrvégry a Krkavčí skály

Polesí se nachází na okraji české křídové pánve, a tak jsou (skoro) všechny zajímavé skalní útvary

Sobotní postřehy z Jítravské pouti

Dnes proběhl první den Jítravské svatopankrácké poutě. Přesto, že počasí dělalo co mohlo, aby konání akce zkomplikovalo (v 10 hodin bylo 9 °C), návštěvníky se mu odradit nepodařilo a již od časného sobotního rána se bývalá silnice do Jítravského sedla plnila lidmi. K dispozici jim bylo asi třicet stánků převážně  s řemeslnými výrobky a pochoutkami všeho druhu. Namátkou zmiňuji uměleckého kováře, výrobu skleněných předmětů, skleněné šperky, keramiku, bylinky… Z pochutin pak široký výběr domácích sýrů, medovinu, trdelníky, perníky, zákusky jak od babičky… A spoustu dalšího, navíc výběr prodávajících byl vhodně zvolen tak, aby byl zachován charakter tradičního jarmarku. Při vstupu na pouť bylo připraveno kryté pódium, na kterém se odehrávala hudební i divadelní vystoupení, divákům zde sloužily lavice a dokonce i krytá tribuna.
Celá akce je velkoryse pojatá a na první pohled nese stopy pečlivé přípravy. Už při vjezdu do Jítravy směřují pořadatelé v reflexních vestách návštěvníky na vyhrazené parkoviště a současně regulují dopravu, která

V Polesí otevíraly studánky hlavně děti

Jarní otevírání studánek, tedy čištění pramenů Oskara a Otakara je hezký zvyk, který se stává v Polesí tradicí. V letošním roce, stejně jako vloni, se ho zúčastnily především děti, spolu se svými rodiči.

Na výzvu Občanského sdružení se sešlo v sobotu 5. května třináct účastníků dobrovolné akce organizované Terezou Horáčkovou, ze které přinášíme fotoreportáž. Zejména pramen Otakar, který vyvěrá pod mohutným dubem, bývá po zimě zasypán hromadami listí. Pramen s velmi dobrou pitnou vodou, který slouží zároveň jako napajedlo pro lesní zvěř a končí mokřadem, se nacházi nedaleko rozvodí Baltského a Severního moře, procházejícího po hřebenu nedaleko křižovatky turistických cest

“Sprejeři” v lese

O víkendu jsme se vypravili do lesa nad Polesím pořídit pár fotek pramene a starého vodojemu. Na cestu jsme se opět vrátili u Tří pánů a odsud se vraceli zpět do Polesí. Při té příležitosti jsme se rozhodli nafotit i jednotlivé mezní kameny, které vroubí cestu. Najít je nebylo tentokrát složité, protože je jeden po druhém kdosi nastříkal oranžovou reflexní barvou! Marně jsme se snažili si to sami sobě omluvit tím, že jde jistě o nějaký bohulibý důvod, nejspíš z důvodu geodetického mapování. I tak se ale rozumu příčilo, proč je nutné historické mezníky (některé víc jak 300 let staré!!!) nastříkat barvou… Vždyť stačilo udělat značku přímo na zem nebo na kůru v blízkosti rostoucích stromů! Z pohledu na takto znehodnocené, doufejme že

Zase ty odpadky…

Opakovaně se nám vrací téma vyvážení odpadů, které se nedaří uspokojivě vyřešit. Problémem je, že Polesí a Černá Louže jsou obce s menšinou stálých obyvatel, zatímco většina chalup a domů slouží víkendovým návštěvníkům. Ti pak při svém odjezdu v neděli nechají pytle se svými odpadky při komunikacích, odkud jsou tyto potom ve středu odvezeny. A v tom je právě zakopán pes. Mezitím se pytle stávají lákadlem pro psy a kočky, ti je roztrhají a odpadky rozhrabou po okolí. O tom, jak to opět vypadalo uprostřed Polesí po tomto víkendu se můžete přesvědčit na přiložené fotce.

O tomto problému jsme opakovaně jednali s obcí, ale změna termínu svozu odpadu bohužel nepřichází v úvahu. Jako na možném řešení jsme se shodli na tom, že vlastníci nemovitostí v Polesí a

Sobota u koupaliště

V sobotu 28.dubna ráno se nás na brigádě u koupaliště postupně sešlo skoro dvacet. Rozhodli jsme se soustředit síly hlavně na přípravu výsadby nových hlohů na hrázi mezi koupalištěm a silnicí. Vzhledem k tomu, že jde o stromy již vzrostlé, bylo nutné vykopat poměrně velké a hluboké díry, což nám kvůli téměř letnímu vedru, panujícímu již od brzkého rána, dalo pořádně zabrat. Ne ovšem tolik, abychom omylem nevyměřili a nevykopali o jednu díru víc… Tu jsem nicméně operativně ihned využili a vysadili do ní vrbu, na jejímž výběru jsme se v diskuzi na hrázi svorně usnesli.

Hlohy by měly dorazit v průběhu tohoto týdne a o jejich výsadbu do připravených

Malé intervence v krajině – staré odrůdy 2

Zmiňuje-li se někde pojem “staré odrůdy”, většinou se tím myslí tradiční či krajové odrůdy ovocných stromů. Ty jsou totiž nejviditelnějším a současně i v čase nejtrvalejším důkazem úsilí předchozích generací, které v krajině hospodařily. Ovšem nejsou důkazem jediným…

Náš zájem si totiž určitě zaslouží i rostliny méně nápadné, ať už se jedná o ty užitkové, okrasné nebo dokonce i ty, které nebyly pěstovány záměrně, ale člověka i přesto provázely. Stejně jako u ovocných stromů existovala (a mnoho z nich naštěstí ještě stále existuje) celá řada krajových či rodinných odrůd užitkové zeleniny. Důvod byl obdobný, postupně došlo k vyšlechtění takových odrůd, které nejlépe prospívaly v místních podmínkách a současně vyhovovaly často velmi odlišným požadavkům na zpracování a využití plodin. Zvlášť četné zastoupení bylo u těch druhů, které tvořily významnou

Bunkry v okolí Polesí V.

Situace v okrese Německé Jablonné před výstavbou opevnění

 V období rostoucího ohrožení republiky  se projevovalo ve všech sektorech veřejného života zvýšené úsilí o  obranu státu. V pohraničním okrese Německé Jablonné, kam Polesí patřilo, probíhala proto pravidelná cvičení, která měla za úkol posílit brannou výchovu obyvatelstva.

 CPO (Civilní protiletecká ochrana), kterou řídilo Ministerstvo vnitra, organizovala tato cvičení za účasti obyvatelstva v letech 1936, v květnu 1937 a 5. ledna 1938. Cvičení

Pocta Miroslavu Nevrlému

Když se loni začalo poprvé mluvit o zvýšení daně z přidané hodnoty na knihy, ozývaly se protichůdné hlasy. Někteří tvrdili, že knihy jsou zboží jako každé jiné a na rozdíl třeba od základních potravin se v případě nouze bez nich člověk docela dobře obejde. Ovšem druzí namítali, že opravdu dobrá kniha má jednu vlastnost, kterou bychom u ostatního zboží jen obtížně hledali. Existují totiž knihy, které mají tu moc změnit náš život…

Dlouho před tím, než jsem poprvé zavítal do Polesí, ze všech stran obklopeného lužickohorskými  lesy, trávil jsem už od raného dětství každoročně několik letních týdnů uprostřed lesů a hor pohoří sousedního, Jizerských hor. Nejprve jen na březích říčky Bílé Desné, ale postupně jsem se vydával dál a dál a objevoval stále další horské vesničky, hluboké smrkové a bukové lesy, vrcholy se žulovými skalisky a všudypřítomnou vodu, ať už ve