Před časem jsme ohledně našeho potoka oslovili paní Zuzanu Růžičkovou, která má na CHKO Lužické hory na starosti problematiku vod. Tlumočili jsme jí naše starosti a požádali jí, aby prověřila, zda současný nedostatek vody nemůže nějak souviset s pracemi kolem vodojemu U tří pánů.

Paní Růžičková odpověděla následující:

Dobrý den,

moc se omlouvám, že se ozývám až nyní, ale podzim je pro nás velmi náročné období, kdy je nejvíce práce a nejméně času. Každopádně jsem se k potůčku na Polesí snažila zjistit

V neděli 8.června se u bývalé skládky v Polesí sešla asi třicítka zájemců o informace o zamýšleném záměru na vybudování lukostřelnice. Bohužel, přesto, že tato schůzka byla iniciována starostou Rynoltic, nakonec se chvíli před uskutečněním místního šetření omluvil z důvodů mimořádné události v zaměstnání.

Po emočně vypjatých předcházejících týdnech se schůzka nesla v poměrně klidném a smířlivém duchu, k čemuž přispěl jednak Petr Zázvorka, předseda občanského sdružení, když objasnil posuny v nahlížení na zamýšlenou akci, ke kterým s přibývajícími informacemi uvnitř sdružení došlo a které nakonec vedly k rozhodnutí zaslat starostovi Rynoltic otevřený dopis s odmítavým stanoviskem.

Rozhodující ovšem bylo vystoupení Saši Vrágy, který vysvětlil, že myšlenka zřídit na místě bývalé skládky lukostřelnici byla vedena snahou zajistit pro uvedenou spornou lokalitu sportovní využití, které by současně umožnilo zabezpečit údržbu plochy a zabránilo jejímu opětovnému “využívání” jako skládky. Samozřejmostí pak bylo, že projekt by byl v souladu s legislativou i bezpečnosti třetích osob by byla zcela zajištěna.

Ujistil dále všechny, že záměr byl z jeho strany od začátku podmíněn vstřícným přijetím ze strany místních i rekreantů a že považoval za samozřejmé, nesetká-li se tato myšlenka s pochopením, uvedený projekt nerealizovat. Což se, bohužel za pro něj ne zrovna příjemných okolností, skutečně stalo a proto se rozhodl, od zřízení lukostřelnice zcela ustoupit.

Opět je tu doba, kdy z lesů v okolí Polesí míří žáby do nádrže na návsi. Jejich směr je neomylný, ty ze severu, od hranic, pochodují přes pozemky až odkudsi od bunkrů, ze Skřivánčího vrchu a od Slona, chatovou oblastí kolem Ledererů a Demnerů přes nás a Viplery, ty z jihu zase od Havrana a obecního lesa dolů přes Šmídovic zahradu. Nevím, jak je to s východními a západními proudy, tedy od Formáčků, Poupů, Marešů a naopak od Chudých, Koprnických a Martínků, ale určitě jsou tady také, aby se v nádrži  spojovaly a množily až to vře. Lidé se dělí na ty, kteří žábám (většinou ropuchám obecným –  Bufo bufo, Laurenti) fandí a na ty, kteří je bezohledně