Category Archives: Krajina a životní prostředí

Roubenka z Nové Starosti bude stát v Kouřimi

Na kraji středočeského historického městečka Kouřim se nachází Muzeum lidových staveb. Zdejší skanzen již od roku 1971 shromažďuje ukázky lidového stavebnictví středních Čech, z oblasti Posázaví, Benešovska, Polabí a povodí Berounky. Původní záběr byl časem rozšířen i o stavby z východních a severních Čech, reprezentované zatím dvěma památkami z Podkrkonoší a krásným velkým patrovým domem z Jílového u Děčína. Ten je typickým představitelem lužické architektury, když v sobě kombinuje roubené přízemí s podstávkou, nesoucí hrázděné patro.

Vypnuli nám potok III

Před časem jsme ohledně našeho potoka oslovili paní Zuzanu Růžičkovou, která má na CHKO Lužické hory na starosti problematiku vod. Tlumočili jsme jí naše starosti a požádali jí, aby prověřila, zda současný nedostatek vody nemůže nějak souviset s pracemi kolem vodojemu U tří pánů.

Paní Růžičková odpověděla následující:

Dobrý den,

moc se omlouvám, že se ozývám až nyní, ale podzim je pro nás velmi náročné období, kdy je nejvíce práce a nejméně času. Každopádně jsem se k potůčku na Polesí snažila zjistit

Vypnuli nám potok II

Právě nám začaly deště, tak snad brzy uvidíme, zda se srážky projeví i na zvýšené hladině potoka. Toto pondělí, 20.října, byl stav následující: Hladina rybníka setrvává asi 20 cm pod úrovní přepadu, takže pod rybníkem neteče ani kapka. V potoce v lese nad rybníkem stojí voda, při bližším pohledu nebo na nerovnostech si všimnete, že voda teče, ale pouze drobným pramínkem (díkybohu alespoň za to!). Na soutoku dvou ramen potoka teče jen to zleva, od prameniště U tří pánů. Zprava, ačkoliv koryto je na první pohled hlubší a širší, nepřitéká ani kapka…

U vodojemu je v zemi obrovská díra plná vody, ze které koukají trubky, asi jde o tu “stavbu Polesí”, zřejmě ještě nedodělanou. Potok ale vytéká z o něco výše položené trubky,

Vypnuli nám potok?

Pohled na bývalé koupaliště, nyní požární nádrž v centru Polesí, po léta sloužící jako jediný vodní zdroj při častých lesních požárech, nádrž udržovanou ve slušném stavu díky dobrovolným brigádám tak, aby se v ní dalo do poloviny prázdnin bez obav koupat, je doslova tristní. Zelený žabinec pokrývá značnou část hladiny, dno, již čtvrtý rok nečištěné, je pokryté bahnem smíšeným s odpadky. Potok, který je jediným přítokem do nádrže a má zásobovat vodou i obě nádrže v Rynolticích, totiž neteče.

Vznikly různé  fámy a jak se zdá, hrozí skutečně, že základní dúvod, kterým bylo kdysi založení obce právě podél lesního potoka, je vážně ohrožen.

Pár letních aktualit z Polesí

Prázdniny jsou tradičně dobou, kdy se členové sdružení pouští do nejrůznějších aktivit, směřujících ke zvelebení obce a jejího okolí.

Letos přišla na řadu po několika letech opět oprava křížků při silničce z Rynoltic do Polesí. Pepa Kaplický u jednoho z nich opravil sokl, Iva Kaplická obnovila malbu a nabílila podstavec. Rovněž u obou křížků zasadili po dvou ořešácích, které pečlivě zalévají, aby se i v letních dnech uchytily. Pavel Jakeš vysekal křovinořezem okolí obou křížků.

Místní šetření se změnilo v sousedskou diskuzi

V neděli 8.června se u bývalé skládky v Polesí sešla asi třicítka zájemců o informace o zamýšleném záměru na vybudování lukostřelnice. Bohužel, přesto, že tato schůzka byla iniciována starostou Rynoltic, nakonec se chvíli před uskutečněním místního šetření omluvil z důvodů mimořádné události v zaměstnání.

Po emočně vypjatých předcházejících týdnech se schůzka nesla v poměrně klidném a smířlivém duchu, k čemuž přispěl jednak Petr Zázvorka, předseda občanského sdružení, když objasnil posuny v nahlížení na zamýšlenou akci, ke kterým s přibývajícími informacemi uvnitř sdružení došlo a které nakonec vedly k rozhodnutí zaslat starostovi Rynoltic otevřený dopis s odmítavým stanoviskem.

Rozhodující ovšem bylo vystoupení Saši Vrágy, který vysvětlil, že myšlenka zřídit na místě bývalé skládky lukostřelnici byla vedena snahou zajistit pro uvedenou spornou lokalitu sportovní využití, které by současně umožnilo zabezpečit údržbu plochy a zabránilo jejímu opětovnému “využívání” jako skládky. Samozřejmostí pak bylo, že projekt by byl v souladu s legislativou i bezpečnosti třetích osob by byla zcela zajištěna.

Ujistil dále všechny, že záměr byl z jeho strany od začátku podmíněn vstřícným přijetím ze strany místních i rekreantů a že považoval za samozřejmé, nesetká-li se tato myšlenka s pochopením, uvedený projekt nerealizovat. Což se, bohužel za pro něj ne zrovna příjemných okolností, skutečně stalo a proto se rozhodl, od zřízení lukostřelnice zcela ustoupit.

Černá Louže – nebo Černé Louže??

Zeptáte-li se kohokoliv z místních, odkud se vzalo jméno Černá Louže, nepochybně nezaváhá a odkáže vás na rybníček, který se od nepaměti rozkládá pod silnicí na Sedlo, hned vedle kapličky. Ale podíváte-li se na Černou Louži z výšky nebo vydáte-li se od rybníčku po spádnici dolů, narazíte na další vodní plošky. A možná vás napadne, stejně jako nedávno mě, zda původní německý název Schwarzpfütze nebyl myšlen spíš v množném čísle, tedy jako Černé Louže. I dnes je totiž zřejmé, že těch “louží” tam bývalo několik, a vzhledem k intenzivnějšímu využívání krajiny bývaly rozhodně méně zarostlé a zazemněné.

Informace pro Karkulku?

Opět je tu doba, kdy z lesů v okolí Polesí míří žáby do nádrže na návsi. Jejich směr je neomylný, ty ze severu, od hranic, pochodují přes pozemky až odkudsi od bunkrů, ze Skřivánčího vrchu a od Slona, chatovou oblastí kolem Ledererů a Demnerů přes nás a Viplery, ty z jihu zase od Havrana a obecního lesa dolů přes Šmídovic zahradu. Nevím, jak je to s východními a západními proudy, tedy od Formáčků, Poupů, Marešů a naopak od Chudých, Koprnických a Martínků, ale určitě jsou tady také, aby se v nádrži  spojovaly a množily až to vře. Lidé se dělí na ty, kteří žábám (většinou ropuchám obecným –  Bufo bufo, Laurenti) fandí a na ty, kteří je bezohledně

Zázraky přírody před chalupou a lednové jarní úvahy

V úterý jsem seděl v Polesí před chalupou, obědval bagetu s čajem a pozoroval souseda, jak pobíhá s lukem po pažitu jen tak naboso, v trenkách a triku. Na alpince zářily rozkvetlé čemeřice, sedmikrásky, rozkvetlé již potřetí, lákaly mouchu, která se probrala z letargie a poletovala od květiny k teploměru, na kterém bylo neuvěřitelných 22ºC. V lednu, den po Třech králích. I když to bylo v místě krytém, které si chválím, protože se tam daří révě, ze všech stran kromě té jižní chráněném, navíc na hnědém dřevě okenice, kam jsem teploměr před chvílí pověsil. Pro mne to byl osobní rekord v měření teploty v této době, zase něco, co vyrovnají snad jen záplavy na návsi a v okolí potoka, které jsme před časem zažili. Opět jeden ze zázraků přírody, které jakoby vyprovokovaly debatu se sousedem

Nejen houby se skrývají v lesích…

Navázal bych na Petrův příspěvek a jeho postesknutí nad nepořádkem v lese směrem ke Slonovi. Ač jsme o generaci mladší, tak i za nás byl les čistý a nemuseli jsme zakopávat o haldy obsahující rozbité zářivky, alobaly, melounové slupky, popel, kusy cihel a hřebíků. Také jsme si s dětmi minulou sobotu prošli touto skládkou a vůbec to není hezký pohled. Ale další překvapení nás čekalo o pár metrů dál. Mezi skalami, kde jsme my jako malí pořádali bitvy maximálně šiškami, se proháněla parta v maskáčích s maskami a paintballovými zbraněmi. Střelba byla tak intenzívní, že jsme radši s dětmi nabrali opačný kurz, protože o vystřelené oko nestál