Polesí

je malebné letovisko, ležící severně od Rynoltic v romantickém údolí, obklopeném zalesněnými vrchy. Do konce 2.světové války se nazývalo Finkendorf podle prvního osadníka Sebastiana Finkeho, který se zde usadil roku 1683.

Černá Louže

ležící při silnici z Rynoltic do Horního Sedla, vznikla kolem selského dvora, založeného zde po roce 1550. U silnice ve středu osady je kaplička z roku 1724.

Zvonička v Polesí

Ve 30.letech minulého století nahradila původní dřevěnou zvoničku v Polesí zvonice nová, betonová. Ta zůstává jednou z dominant obce i dnes. Roubenou chalupu s podstávkou v pozadí již ovšem odvál čas..

Kaple na Černé Louži

Pohled na okolí kapličky na Černé Louži v době před vybudováním silnice na Horní sedlo. V pozadí výletní restaurant Steyrer Franzl.

Stabilní katastr z roku 1843

Teprve při detailním porovnání staré katastrální mapy se současným stavem naplno vynikne, jak málo se v obci za 170 let změnilo. Pár chalup zmizelo, ve 30. letech bylo postaveno pár zděných vil, o čtyřicet let později několik chat. Ale charakter zástavby zůstal nezměněn..

Hostinec Steyrer Franzl na Černé Louži

Podstávkové domy u rybníka v Polesí

Společná fotka z oslav 330 let Polesí

Lužický balvanový park v Nochtenu

Horní Lužice, země začínající jen pár kilometrů severně od Polesí, se může chlubit nesčetným množstvím různých přírodních i kulturních zajímavostí a atrakcí. Žitavské hory, Görlitz s okolím, historické Šestiměstí, tam všude narazí návštěvník na muzea regionální i lokální, zábavní atrakce pro děti, spleť značených turistických cest, krytá či venkovní koupaliště, zahrady a parky. A to vše v dosahu pár desítek minut jízdy.

Ale vyplatí se zajet i dál, zajímavé cíle totiž neleží jen při společných hranicích. Jedním z těch vzdálenějších je i balvanový park v Nochtenu, ležící asi 40 kilometrů severně

Poděkování Honzovi Hrčkovi a dalším….

Ve zprávě o novém volejbalovém hřišti na návsi v Polesí jsme chválili Jindřicha Bludského a Láďu Novotného za projekt a realizaci stavby, která v původní verzi jako zakázka firmy měla včetně materiálu a práce rozpočet přesahující částku 200 tis. Kč.

Dnes bych rád vyslovil jménem OSČLP poděkování těm ostatním, bez kterých by nebylo možné hřiště vybudovat. Jde o dotaci a účast sponzorů i pomoc dalších (nemnohých) občanů, kteří se prací zúčastnili. Cena dobrovolných prací není vyčíslena, celková hodnota díla pod záštitou OSČLP se však blíží vyčíslenému původnímu rozpočtu.

Největším sponzorem byla obec Rynoltice, která přispěla na úpravu částkou 15 tis. Kč, druhým největším sponzorem byl Jan Hrčka, chata Polesí (částka 10 tis. Kč).

Včerejší strach – Josef Škrábek

“Včerejší strach je lítostivým povzdechem nad našimi minulými spory a nad současnými spory o minulých sporech…”

Stává se už pomalu zvykem upozorňovat na webových stránkách občanského sdružení na knihy, které objevným čí přínosným způsobem mapují témata, která se více či méně dotýkají i Polesí. Ať už jde o krajinu a územní rozvoj či třeba pohled na složitou historii pohraničí.

Kniha Včerejší strach Josefa Škrábka, ekonoma a redaktora, ale též historika a laického filozofa, se zaměřuje na stále aktuální otázky česko-německého soužití. Autor má přitom k tomu ty nejlepší předpoklady. Jeho rodiče žili ve smíšeném česko-německém manželství a on sám vyrůstal ve Valči v západočeských Sudetech. Po obsazení Sudet musel i s rodinou odejít do vnitrozemí, zažil totální nasazení i pražské povstání. Po válce se vrátil do Valče, kde na vlastní oči viděl

Polesí má nejlepší volejbalové hřiště ve své historii

Jestli má Praha Masarykovo nádraží, Letiště Václava Havla a Stadión Evžena Rošického, má Polesí krásné volejbalové hřiště Jindřicha Bludského.

Láďa Novotný si ovšem poděkování zaslouží také, nesmíme zapomenout na dotaci rynoltické radnice, která přispěla na činnost OSČLP v rámci úpravy centra obce a úplnou rekonstrukci hřiště tak umožnila, i na sponzory, jejichž jména uveřejníme při zahájení provozu hřiště.

Přesto byl hlavní postavou projektu, vedení stavby a její realizace, člověkem, který byl duší a mozkem

Byl to ten slavný den….

Elektřina je dnes pro nás takovou samozřejmostí, že si už ani nedokážeme představit, co její zavedení pro život našich předků znamenalo. Ale známá písnička pánů Svěráka a Uhlíře příliš nepřehání, opravdu to byla v životě obce událost, srovnatelná jen s málo čím.

Seriózní odhady dnes předpokládají, že při nějakém vážném výpadku elektrického proudu bychom byli schopni vydržet tak tři dny. Ani ne tak z fyzické nezpůsobilosti přečkat víc, ale lidé by zakusili vážné problémy psychické, na které nejsou vůbec připraveni.

Jen těžko se nám tedy představuje doba, kdy se lidé bez elektřiny museli obejít prostě proto, že žádná neexistovala. A v Polesí, tehdy již vyhledávaném letovisku s několika restauracemi, tato situace trvala až do konce dvacátých let dvacátého století! Zatímco leckteré město

O lezení po skalách

Je to už rok, co Lukáš Bludský publikoval dva příspěvky, ve kterých představil skály v okolí Polesí a lidi, jejichž koníčkem se stalo jejich zdolávání.

Mezitím jsme navázali kontakt s Petrem Ferdyšem Poldou, grafikem, nakladatelem, hudebníkem a horolezcem, který nám dovolil používat své kresby, na kterých realisticky zachytil krajinu, lidi a památky našeho kraje. Kromě toho nám ale poskytl obsáhlý článek z Ročenky Jizersko-ještědského horského spolku z roku 2002, kterou rovněž vydává. Článek obsahuje rozsáhlý text Marka Řeháčka o historii horolezectví v Pískovcových horách, tedy oblasti severním a severovýchodním směrem od Polesí.

Poláci v Polesí

V posledních dubnových  a prvních květnových dnech se objevuje každé ráno na hladině nádrže v Polesí malé hejno nezvyklých, velice bázlivých černobílých kachen, čítající až osm jedinců. Podle Atlasu ptáků (Jan Dungel, Karel Hudec, Academia, 2006) jde o takzvané potápivé kachny, kam patří kromě poláků také zrzohlávky.

Cituji: potápivé kachny mají větší hlavu, kratší tělo, záď těla přechází do vody, jsou většinou menší než naše známá kachna divoká (53-59 cm). Často se potápí s charakteristickým nadskočením a dlouho plavou pod vodou… Hejno, které se zdržuje v Polesí, je druhu (Aythya marila) a podle atlasu zřídka protahuje a zimuje většinou na mořském pobřeží, hnízdí  převážně v tundře. Podivné počasí

Kamenné varhany na Dolním Sedle

Panskou skálu u Kamenického Šenova zná každý. Její větší bratr, Zlatý vrch, ač nepříliš vzdálený, je již znám méně. Vede na něj ale naučná stezka Okolím Studence a tak sem turisté přece jenom občas zavítají. V obou případech jde o částečně odtěžený lom na čedičové sloupky, které právě díky odkrytí svrchních vrstev zůstaly pěkně viditelné. Ale tyto dvě lokality, ačkoliv nejznámější, nejsou v Čechách zdaleka jedinými, kde se vyskytuje ten zvláštní geologický jev zvaný sloupcová odlučnost.

Stejný původ má i čedičový lom, nacházející se na půl cesty mezi Horním a Dolním Sedlem.

Technika nahradila lidské síly

V sobotu 4.května jsme se již od časných ranních hodin začali scházet v Polesí u rybníka. Ale oč smělejší plány na jarní brigádu jsme měli, o to slabší byla letos účast! Nakonec se nás sešlo jen něco přes deset a už se zdálo, že na hlavní předmět našeho zájmu, obnovu hřiště, budeme muset rezignovat.

Naštěstí dřevěné sedáky laviček už v průběhu týdne přidělali Vašek Šmíd a Petr Zázvorka, čímž nám ubyl podstatný kus práce, kterou jsme měli na ten den naplánovanou. Pustili jsme se tedy do nátěru kovových částí laviček, do odstranění náletů v prostoru základů bývalé klubovny a v okolí informačních tabulí. Jindřich Bludský zatím vyměřil plochu hřiště i s výběhy a my se ze všech sil dali

Květnové jednání výboru OSČLP

V pátek 3.května, v předvečer jarní brigády, se sešli členové výboru OSČLP, aby projednali plán činnosti na letošní sezónu a schválili několik bodů a změn. Řeč přišla i na zhodnocení předešlých akcí a záměrů a zamysleli jsme se i nad budoucím směřováním občanského sdružení. Zkrátka, bylo co řešit a o čem mluvit, takže jsme se nakonec rozcházeli pozdě v noci za hluboké tmy….