Rubriky
Přihlášení
Menu
Rynoltice mají nejen nejhezčí nádraží v Čechách a na Moravě
Vím, že možná není dost místních fandů, kteří by se s tím výrokem ztotožnili, ale je to černé na bílém. Rynoltické nádražíčko, bylo vyhlášené jako naše nejkrásnější železniční nádraží.
Je to jen konstatování skutečnosti, kterou dávno známe a je to tak i s ostatními pamětihodnostmi v okolí, ať již jde o přírodu nebo o dosud nezkaženou architekturu, které si nedokážeme vážit. Ostatně jsem si jistý, že nádraží zůstalo uchováno ve své jednoduché kráse jen proto, že někdo neměl dost investic, aby stavbičku „vylepšil“ podle zrovna frčící módy.
Bunkry v okolí Polesí XIV
Rok 1938 přinesl na řadě míst střety jednotek SOS s Freikorpsem, tajnou teroristickou organizací, vytvořenou v Sudetech za podpory branných sil z Německa. Jeden z nich se odehrál i v horách nad Polesím…
Střet u Tobiášovy borovice
Oddělení FS v Rynolticích obdrželo heslo „Do zbraně“ telefonicky již krátce po půlnoci na 21. května 1938.
Oddělení poskytlo základní kádr pro sestavení družstva SOS č. 100, které se skládalo z 8 příslušníků
Selská rebelie 1680 na Lembersku – II.
V úvodní části povídání o selské rebelii v Severních Čechách roku 1680 jsem se zabýval převážně tím, jaké byly jeho výchozí předpoklady, jak bylo zpětně v různých dobách hodnoceno a jak dle obecných (a často romantických) představ souviselo se založením Polesí. Ale podívejme se nyní blíže na skutečnou situaci tak, jak vypadala na samotném lemberském panství v době předcházející selskému povstání.
Panství Lemberk, s centrem na stejně se nazývajícím zámku, představovalo nevelké území zhruba od Liberce až po hraniční hory. V 17.století se skládalo pouze ze dvanácti vsí a nezahrnovalo žádné město či alespoň městečko. Podhorské klima a neúrodná půda
Černá Louže na starých fotografiích
Stále znovu mě dokáže překvapit, když se objeví další starý pohled, zobrazující známá místa tak, jak je dosud neznáme. Několik pohledů z konce 19.století a u první poloviny století dvacátého nám ukazuje Černou Louži jako rušnou zahradní restauraci, představující oblíbené výletní místo pro návštěvníky z Liberce, Žitavy i menších měst okolních.
Na jednom z nejstarších pohledů, litografii z konce devatenáctého století, vytištěné v Žitavě, spatříme korzující páry ve svátečním oblečení, pány v oblecích, s kloboukem a hůlkou, dámy v dlouhých šatech a rovněž v kloboučcích.
Změny na OÚ Rynoltice
Vývoj na rynoltickém obecním úřadě nabral v posledních týdnech rychlý spád. A protože se pochopitelně významně dotýká i Polesí a Černé Louže, snažíme se tento vývoj sledovat a dle možností se v něm i zorientovat.
Na poslední zářijový den bylo svoláno veřejné jednání zastupitelstva Rynoltic, kde se jako obvykle kromě řešení řady věcných bodů probírala i neutěšená situace rynoltické samosprávy. V průběhu jednání došlo k překvapivému zvratu, když dosavadní starostka paní Eva Guttmannová oznámila, že se rozhodla rezignovat na svou funkci. Paní starostka byla řadou lidí v obci i zastupitelstvu dlouhodobě kritizována za nekompetentnost či nečinnost a údajně bylo
Selská rebelie 1680 aneb “Běda, vládne nám Breda!”
O tom, že na prvopočátku založení obce Polesí stály události spojené se selským povstáním roku 1680, vládne obecné povědomí. Ohledně průběhu tohoto povstání na lemberském panství však panuje celá řada mýtů, které se v různých formách objevují od starých německých vlastivěd z předminulého století přes historický román Václava Kaplického až po soudobé turistické publikace a webové stránky. V dřívějším článku o založení Polesí jsem vyjádřil názor, že tradovaný dar pozemku rynoltickému kantorovi Sebastianu Finkemu za jeho věrnost vrchnosti při selském povstání byl ve skutečnosti spíš promyšlený kolonizační počin lemberské vrchnosti. Ostatně ani o žádný dar nešlo, byť cena pozemku se
Kam dál s občanským sdružením?
Nejprve jsem chtěl reagovat na předchozí Petrův příspěvek o jítravském sdružení jen komentářem, ale protože jde o téma, o kterém už delší čas diskutujeme, rozhodl jsem se věnovat mu trochu širší prostor.
V posledních několika málo letech všichni trochu závistivě pokukujeme po Jítravě, kde se téměř z ničeho podařilo vytvořit sdružení lidí, kteří obec probudili a dokázali v krátké době založit tradici kulturních i sportovních událostí, organizovaných na vysoké profesionální úrovni. Kdo jste se nějaké zúčastnil, asi mi dáte za pravdu. A protože srovnání se přímo nabízí, zamýšlíme se stále častěji nad tím, v čem jsou Jítravští dál, v čem je jejich situace stejná či naopak jiná.
Jitrava vyrovnala, ale jinak vede…
Odvetné utkání, tentokrát na hřišti Jitravy mělo všechny znaky opravdu přátelského setkání. Bylo znát, že to všechny baví, atmosféra byla výtečná. Jestli přijeli jitravští borci do Polesí s darem – volejbalovým míčem podepsaným všemi členy týmu a s podporou roztleskávaček, polesáci přivezli jako dar do Jítravy volejbalovou síť, zasklenou fotografii jítravského družstva z předešlého utkání, skupinu věrných fandů, dobrou náladu a hlavně pěkné počasí, které i přes původně poměrně nepříznivou předpověď hru provázelo.
Jako v Polesí byl i v Jítravě boj doslova lítý. První set skončil 32 : 30 pro Polesí, což dokresluje vyrovnanost týmů. Jestliže i druhý set skončil vítězstvím Polesí, další dva pak vyhrála Jítrava a podobně by téměř
Boules aneb pétanque
Volejbalové hřiště v Polesí už několik měsíců úspěšně slouží svému účelu a během letních prázdnin se zde nezřídka vystřídalo v průběhu jednoho dne několik skupinek místních i přespolních, provozujících různé druhy rekreačních sportů, od volejbalu přes nohejbal až třeba k badmintonu. Často přitom padne otázka, cože to vzniká na místě betonových základů bývalé klubovny, jen pár metrů nad volejbalovým hřištěm. Odpověď, že jde o snahu vybudovat v Polesí hřiště na pétanque, se většinou setká s chápavým porozuměním, protože doba, kdy byl pétanque něčím podobně exotickým jako koňské pólo, je už dávno pryč. A právě proto, že jde o sport obecně známý a přitom zábavný a nenáročný, už delší čas jsme uvažovali, kde by bylo možné ho v Polesí provozovat. Ovšem ačkoliv nároky na terén nejsou nikterak velké, přesto se vhodné místo najít nepodařilo. Původní představa, že pro hru poslouží právě nově opravené volejbalové hřiště, vzala rychle za své, když jsme si představili, jaké
Nejen houby se skrývají v lesích…
Navázal bych na Petrův příspěvek a jeho postesknutí nad nepořádkem v lese směrem ke Slonovi. Ač jsme o generaci mladší, tak i za nás byl les čistý a nemuseli jsme zakopávat o haldy obsahující rozbité zářivky, alobaly, melounové slupky, popel, kusy cihel a hřebíků. Také jsme si s dětmi minulou sobotu prošli touto skládkou a vůbec to není hezký pohled. Ale další překvapení nás čekalo o pár metrů dál. Mezi skalami, kde jsme my jako malí pořádali bitvy maximálně šiškami, se proháněla parta v maskáčích s maskami a paintballovými zbraněmi. Střelba byla tak intenzívní, že jsme radši s dětmi nabrali opačný kurz, protože o vystřelené oko nestál