Rubriky
Přihlášení
Menu
Poláci v Polesí
V posledních dubnových a prvních květnových dnech se objevuje každé ráno na hladině nádrže v Polesí malé hejno nezvyklých, velice bázlivých černobílých kachen, čítající až osm jedinců. Podle Atlasu ptáků (Jan Dungel, Karel Hudec, Academia, 2006) jde o takzvané potápivé kachny, kam patří kromě poláků také zrzohlávky.
Cituji: potápivé kachny mají větší hlavu, kratší tělo, záď těla přechází do vody, jsou většinou menší než naše známá kachna divoká (53-59 cm). Často se potápí s charakteristickým nadskočením a dlouho plavou pod vodou… Hejno, které se zdržuje v Polesí, je druhu (Aythya marila) a podle atlasu zřídka protahuje a zimuje většinou na mořském pobřeží, hnízdí převážně v tundře. Podivné počasí
Kamenné varhany na Dolním Sedle
Panskou skálu u Kamenického Šenova zná každý. Její větší bratr, Zlatý vrch, ač nepříliš vzdálený, je již znám méně. Vede na něj ale naučná stezka Okolím Studence a tak sem turisté přece jenom občas zavítají. V obou případech jde o částečně odtěžený lom na čedičové sloupky, které právě díky odkrytí svrchních vrstev zůstaly pěkně viditelné. Ale tyto dvě lokality, ačkoliv nejznámější, nejsou v Čechách zdaleka jedinými, kde se vyskytuje ten zvláštní geologický jev zvaný sloupcová odlučnost.
Stejný původ má i čedičový lom, nacházející se na půl cesty mezi Horním a Dolním Sedlem.
Technika nahradila lidské síly
V sobotu 4.května jsme se již od časných ranních hodin začali scházet v Polesí u rybníka. Ale oč smělejší plány na jarní brigádu jsme měli, o to slabší byla letos účast! Nakonec se nás sešlo jen něco přes deset a už se zdálo, že na hlavní předmět našeho zájmu, obnovu hřiště, budeme muset rezignovat.
Naštěstí dřevěné sedáky laviček už v průběhu týdne přidělali Vašek Šmíd a Petr Zázvorka, čímž nám ubyl podstatný kus práce, kterou jsme měli na ten den naplánovanou. Pustili jsme se tedy do nátěru kovových částí laviček, do odstranění náletů v prostoru základů bývalé klubovny a v okolí informačních tabulí. Jindřich Bludský zatím vyměřil plochu hřiště i s výběhy a my se ze všech sil dali
Květnové jednání výboru OSČLP
V pátek 3.května, v předvečer jarní brigády, se sešli členové výboru OSČLP, aby projednali plán činnosti na letošní sezónu a schválili několik bodů a změn. Řeč přišla i na zhodnocení předešlých akcí a záměrů a zamysleli jsme se i nad budoucím směřováním občanského sdružení. Zkrátka, bylo co řešit a o čem mluvit, takže jsme se nakonec rozcházeli pozdě v noci za hluboké tmy….
Brigáda již v sobotu 4.května !
Vypadá to, že jaro už konečně dorazilo i do Polesí a že sníh se snad už letos nevrátí. Chtěli bychom Vás proto pozvat na tradiční jarní brigádu, letos naplánovanou na sobotu 4.května. Cílem je upravit po zimě okolí rybníka a zas o kousek pokročit v uvedení tohoto místa ve středu obce do stavu, za který bychom se nemuseli stydět.. Abychom toho stihli co nejvíce, sejdeme se u rybníka už v 8 hodin.
K výročí Polesí – rok 1683 a císařská nařízení
Rok 1683 byl pro Evropu svým způsobem rozhodující, chybělo málo a možná, že místo kostela svaté Barbory v Rynolticích mohla stát mešita. Síla Osmanské říše se tehdy zdála neporazitelná, vojska vedená Kara Mustafa Pašou a Tatarem Chánem (který vedl turecké spojence z Krymského chanátu) oblehla v počtu 138 tisíc mužů již podruhé Vídeň a její pád by měl pro Evropu patrně podobné důsledky, jako pád Cařihradu.
Akvarel z roku 1926
Atmosféra malebného podhorského letoviska z prvních desetiletí 20.století se nám zachovala nejen prostřednictvím historických fotografií. Je více než pravděpodobné, že rázovité podstávkové chalupy rozložené v údolí obklopeném ze všech stran lesy se staly nejednou námětem řady amatérských (a možná i profesionálních) malířů z řad návštěvníků obce. Většinu takových obrázků a maleb už dávno odvál čas, ale občas se ještě nečekaně něco ze zapomnění vynoří…
Akvarel, zobrazující původní dřevěnou zvonici v Polesí, namaloval prý známý umělec Carl Maret. Alespoň tak byl představen na portálu Ebay, kde se akvarel objevil. Ale jelikož se mi nikde na internetu nepodařilo o Carlu Maretovi nic dalšího nalézt, asi to s jeho
Velikonoce v Polesí – pod sněhovou peřinou
Pamětníci si samozřejmě vzpomenou, že bývaly i Velikonoce kdy sněžilo, dokonce sněhuláky jsme stavěli, ale byl to návrat zimy většinou nečekaný, do rozkvetlých narcisů a kočiček. Ta letošní zima, jako by nás opravdu vyváděla aprílem a přísloví, že duben ještě tam, (tedy za kamny) budem, platí bez naděje na brzký příchod jara.
Tím více je třeba ocenit, že první letošní setkání OSČLP v penzionu Polesí proběhlo v sobotu 30. března ke spokojenosti přítomných cca dvaceti zúčastněných, kteří překonali noční sedmistupňový mráz a chumelenici a dorazili do tepla šenku.
Logo OSČLP
Před více než rokem jsme na stránkách pořádali anketu, ve které jsme Vás žádali o Váš názor na to, jaké téma by mělo obsahovat logo Občanského sdružení Černá Louže – Polesí. V anketě sice tehdy zvítězila kombinace pěnkavy (Finke) a zvláštního obléhacího žebříku z bredovského erbu, ale nikomu se následně nezdařilo skloubit tato dvě témata v jedno tak, aby logo vypadalo jakž takž obstojně. Dle mínění lidí, kteří se v oboru grafiky pohybují, to asi v takové kombinaci ani možné není..
Tajemství rodu Sebastiana Finkeho
Populární televizní seriál o původu rodu slavných osobností se pomalu chýlí ke konci a vypadá to, že na kantora Sebastiana Finkeho z Polesí už v něm asi nedojde. A to přesto, že se proslavil jako zakladatel nově vzniklé osady, která pak skoro tři sta let nesla jeho jméno. A to už ani nemluvě o tom, jakou stopu zanechal svým jednáním v průběhu selské bouře roku 1680! Díky ní se dostal dokonce do krásné literatury jako jedna z epizodních postav v románu Václava Kaplického Železná koruna.
Chceme-li se tedy o tajemství Finkeho rodu něco dozvědět, nezbývá nám, než se po jeho stopách vydat sami.
Na rozdíl od běžného postupu, kdy se při pátrání jde dál a dál do minulosti slavné osobnosti, to budeme