Rubriky
Přihlášení
Menu
Oprava lávky pod Havranem
Možná jste při procházce Polesím zaznamenali, že lávka přes potok pod Havranem věkem, ale i občasnými přívalovými dešti značně utrpěla a některá uvolněná prkna vyžadují od chodců i cyklistů zvýšenou opatrnost. Při vlhku a deštích je pak třeba dávat si pozor i na bláto, kterým lávka směrem do obce končí.
Od minulého týdne je tento stav naštěstí minulostí a to díky Petrovi Zázvorkovi a Vaškovi Šmídovi, kteří lávku opravili a současně i prodloužili tak, aby překlenula blátivý úsek cesty, přiléhající k potoku. Lávka nemá ještě finální barevnou úpravu, na tu si počká až do jara, ale dřevo je naimpregnováno
Bunkry v Polesí X
Kasárna v Polesí
Poměrně velká vzdálenost kasáren dosavadních posádkových útvarů znemožňovala rychlé obsazení pevnostních objektů v době ohrožení hranic.
Dne 8. července 1938 vzniklo posádkové velitelství Lemberk, poměrně rychle se zde podařilo nalézt společné cvičiště pro posádky Markvartice a Rynoltice. Pro osádky lehkého opevnění se rozhodlo velitelství ŘOP vybudovat nové ubikace na vhodných místech, nedaleko bunkrů. Mezi Srbskou Kamenicí
Malé intervence v krajině – aleje a stromořadí
Česká a moravská krajina by nebyla tím, čím je, kdyby jí křížem krážem neprotínaly stovky a tisíce kilometrů alejí, lemujících cesty a silnice všeho druhu. Těžko bychom si dokázali představit, jak vypadala krajina před tím, než začaly být aleje systematicky či spontánně vysazovány. Pravdou ale je, že historie alejí (alespoň v masovém měřítku), sahá teprve do období po třicetileté válce. Do té doby se naopak prosazovalo bezpečnostní hledisko, které velelo okolí “silných” cest (silnic) vegetace spíše zbavovat, aby se minimalizovalo riziko přepadení ze zálohy.
Po třicetileté válce, s nastupujícím barokem, se mění i pojetí
Bunkry v Polesí XI
Výstavba překážek
Trasy lehkého opevnění měly být voleny tak, aby se co nejvíce využilo přírodních překážek. Tam, kde přirozené překážky nebyly, budovaly se překážky umělé, a to: lehké překážky (protipěchotní) a těžké překážky (protitankové), kombinované s překážkami lehkými.
Standardní překážky proti pěchotě, tzv. lehké překážky, představovalo několik řad železných překážkových kolíků – tyčí o průměru 20 mm s jedním až třemi oky, které se již tehdy nazývaly „prasečí ocásky“. Tyto kolíky byly upevněny v samostatných betonových kvádrech o rozměrech 20x20x40cm
Nové stránky občanského sdružení běží už rok
Právě před rokem byly zprovozněny nové webové stránky občanského sdružení. Cílem bylo přejít z převážně statických stránek na formu, která by byla výrazně komunikativnější a přinášela jak aktuální informace, tak zajímavosti z regionální historie či přírody.
Toto malé výročí je příležitostí zhodnotit uplynulý rok z hlediska fungování stránek, jejich návštěvnosti, spolupráce s přispěvateli a diskutujícími. Současně i příležitostí k poděkování všem příznivcům, kteří je navštěvují, a pochopitelně ještě víc těm, kteří se nějakou formou zapojili do
O zvonu na Černé Louži
V druhém příspěvku o historii zvonů v Polesí a Černé Louži jsme zmínil, že o původu zvonu, který byl roku 1921 opětovně instalován do kapličky na Černé Louži, mi nejsou známy žádné podrobnosti. Mezitím se mi ale dostal do rukou zápis Karla Pietsche, obecního kronikáře, který přináší o zvonu mnohé detaily.
Dne 18.září 1921 se na Černé Louži odehrála slavnost, při které byl rynoltickým farářem Franzem Knoblochem slavnostně vysvěcen nový zvon pro místní kapličku. Zvon byl vyroben v chomutovském zvonařství Richarda Herolda jako v pořadí sedmitisící dvoustý od založení firmy v roce 1790. Zvon vážil 35 kg a byl opatřen nápisem “Maria-Anna, Schwarzpfütz 11.9.1921” (nápis na původním zvonu, zrekvírovaném za 1.světové války, zněl “Anna-Marie”).
Zúčastnili jsme se jednání obecního zastupitelstva v Rynolticích
Na vývěsní na tabuli obce v Polesí a na stránkách obce viselo od konce srpna 14 dní oznámení o záměru obce prodat pozemek v Polesí. Díky pozornosti našich členů jsme byli upozorněni, že jde o obecní louku v centru obce, bezprostředně přiléhající k volejbalovému hřišti, kterou chce odkoupit zájemce, který zde hodlá postavit rodinný domek. Vzhledem k exponované poloze pozemku přímo v centru obce by hrozilo vážné narušení rázu centra obce. Současně by tím zmizela jedna z mála nezastavěných ploch a rovněž bychom přišli o možnost budoucího využití tohoto území pro veřejné rekreačně-sportovní účely. Z uvedených důvodů se několik členů výboru OS sešlo a projednalo možnosti, jak se proti tomuto záměru bránit.
Polesí v básních
Krás, kterými Polesí oplývalo (a bohudík stále ještě oplývá), si kromě četných návštěvníků byli dobře vědomi i místní obyvatelé. Snažili se podle svých možností obec zvelebit, byli hrdí na její minulost. Jejich láska k rodné vesnici si našla cestu i do básní, ve kterých, ač se nejednalo o žádné profesionální básníky, se snažili opěvovat její půvaby.
Tři z těchto básní se v obecním archívu dochovaly mezi tiskopisy a úředními dokumenty dodnes. Svědčí to o tom, že jim byl ve své době přikládán jistý nemalý význam. Možná to nejsou žádná vrcholná básnická díla, ale vypovídají o lásce, kterou místní obyvatelé ke své vlasti cítili… První z nich pochází z pera místního rodáka a obyvatele, Rudolfa Wörfela.
O starých cestách
Jednou ze zvláštností Polesí je hustá síť cest, která protkává lesy v jeho okolí. Vynikne to při pohledu na turistickou mapu, obzvlášť severozápadním směrem pod Loupežnickým vrchem. Cesty se zde protínají a kříží a často běží i paralelně jen sto metrů od sebe. že nejde o nic tak obvyklého ukáže pohled na sousední letoviska, jako jsou třeba Mařenice, Krompach, obě Světlé, Naděje.. Snad jen lesy na východ od Janovic snesou v blízkém okolí co do hustoty cest srovnání.
Za starými náhony údolím Hamerského potoka
Babí léto je ideálním časem turistických výletů. Počasí bývá ještě příjemné, letní horka jsou už sice za námi, ale příležitostí užít si před zimou slunečních paprsků je ještě dost a dost. Třeba se Vám proto bude hodit typ na jeden zajímavý, od Polesí nepříliš vzdálený výletní cíl.
Hamerský potok pramení při hranicích s Německem pod Pěnkavčím vrchem, lesy pokračuje k jihu a cestou sbírá vody četných potoků a potůčků. Po kilometru a půl se stáčí k východu, posléze k jihovýchodu a po pár kilometrech se u Mařeniček vlévá do Svitávky. Nás bude zajímat jeho střední úsek v blízkosti Antonínova údolí a osady Naděje.