Letos koncem října stačilo pár dní a Polesí přišlo o jedno ze svých nejpůvabnějších míst. Několik hodin práce buldozeru a lesní cesta, která tři sta let dobře sloužila lesnímu hospodaření, místním obyvatelům a v pozdější době i turistům, přijíždějícím sem obdivovat krásy přírody a typickou architekturu Lužických hor, se změnila v rozblácenou jizvu protínající les. Jistě, něco lze ještě zachránit, ledasco zacelí příroda a čas, ale i tak se ukázalo, že stačí jeden nekompetentní a nepromyšlený zákrok a charakter místa je narušen nenávratně jednou provždy.

Ale nepodléhejme iluzi, že k ničení hodnot v honbě za snadným ziskem dochází až v naší době. Příběh z roku 1878 nás snad z této iluze vyléčí…

Když šel před 150 lety člověk z Polesí na Černou Louži nebo na Sedlo a procházel

V roce 1683 došlo k prvnímu známému osídlení Polesí v údolí kolem potoka Schwerbach. Kupní smlouvy z té doby hovoří o lesíku, smolných pecích, milířích. O šest let později, kdy na stejném místě kupuje pozemek  Baltazar Finke, mluví již smlouva o “zcela vymýceném pozemku”, což svědčí o změně, která se zde mezitím odehrála. Navíc už místo není popisováno jako kdesi v lesích za vesnicí Rynoltice ležící, ale zcela konkrétně  jako Finkendorf, tedy česky Finkeho Ves. Kupní smlouva Baltazara Finkeho ze dne 5.října 1689 je tedy prvním dokumentem, ve kterém se můžeme setkat s tímto označením. Podívejte se na jeho přepis a překlad.

Oproti dříve citovaným kupním smlouvám z roku 1683 působí vymezení pozemku v této smlouvě odlišně,

Stejného dne jako Sebastian Finke, 20.srpna 1683, koupili pozemky na místě dnešního Polesí i další tři obyvatelé Rynoltic. Šlo o Mathiase Prokopha, Andrease Taubmanna a Friedricha Kaulfersche. Jejich kupní smlouvy jako by té Finkeho z oka vypadly. Úvod smluv je v podstatě totožný, liší se ale tím, že jedině u Sebastiana Finkeho je uvedeno povolání, kantor, zatímco u ostatních třech tato informace chybí. Zajímavý je i rozdíl v upřesnění lokality, zatímco u Finkeho pozemku se uvádí blízkost smolných pecí, u ostatních třech se mluví o milířích na dřevěné uhlí, respektive přesněji o nějakých plošinách, kde se nacházely (Kohlplatte).
Střední část, která konkrétně vymezuje pozemky, je pochopitelně v každé

Všichni dobře známe historii, vážící se k založení osady Polesí. O selských bouřích v roce 1679-1680 a o tom, jak na vzbouřené sedláky lemberské vrchnosti donášel rynoltický učitel Sebastian Finke, za což byl následně odměněn možností zakoupit si pozemek pro zbudování domu v místě dnešního Polesí. Některé zdroje dokonce uvádějí takové detaily, jako že byl pro svou spolupráci s vrchností v Rynolticích do té míry neoblíben, že musel z obce v podstatě uprchnout. Tato historie se opakuje jak v beletrii (Václav Kaplický Železná koruna), tak i v řadě starších vlastivědných publikací i novodobích průvodcích a internetových stránkách.
Tyto informace se v podstatě s nepatrnými obměnami přenášejí z jednoho zdroje do druhého a tak

Dalším souhrnným mapovým dílem, na kterém se objevilo jak Polesí, tak i Černá Louže, je II.vojenské mapování, tzv. Františkovo. Konkrétní mapový list, který je předmětem našeho zájmu, vznikl v letech 1847-8. (Zde se musím přiznat, že jsem v našem putování po starých mapách vědomě přeskočil tak význačný počin, jakým byl Stabilní katastr z let 1826 – 1843, v jehož rámci bylo Polesí i Černá Louže právě v roce 1843 velmi detailně a přesně zmapováno v měřítku 1:2880. Ke Stabilnímu katastru se pochopitelně ještě detailně vrátím v některém z příštích dílů). Na rozdíl od předchozí mapy již zástavba odpovídá až na výjimky dnešnímu