Po vyřešení několika technických i právních problémů se v našem seriálovém putování po starých mapách konečně můžeme vrátit do roku 1843, kdy pro katastrální území Rynoltice vznikl tzv. stabilní katastr. Jedná se o katastrální mapu v měřítku 1:2880, která do nejmenších detailů zachycuje jednotlivé pozemky, budovy, ale i pěstované plodiny, typy lesa a desítky dalších různých objektů. Zaznamenává rovněž pomístní jména a například i probíhající úpravy jednotlivých staveb či stavby teprve plánované. Barevně odlišený je i materiál, ze kterého jsou budovy postaveny, růžovou barvou kamenné respektive cihlové a žlutou dřevěné. Za povšimnutí stojí, že nehledě na  rozdíl 170 let a několikerou změnu státního zřízení zůstaly pozemky i jejich čísla do značné míry v nezměněném stavu.

Stabilní katastr

Stabilní katastr je ucelené, na svoji dobu maximálně objektivní a přesné dílo o kvantitativním i kvalitativním

Krátce před Vánoci nám napsal pan Josef Machatý, který bydlel v Polesí č.27 v letech 1946-57 a zůstal příznivcem Polesí po celý svůj život. Jeho fotky z padesátých let jste si již mohli prohlédnout v Archívu, nově k nim přibylo několik dalších z vojenské přehlídky v Jablonném a rovněž několik záběrů z loutkového divadla.

Podle pana Machatého se toto loutkové divadlo hrávalo v Polesí pravidelně a to v restauraci Zátiší. Loutky pro divadlo prý vyřezal pan Červ a na činnosti divadla se aktivně podílel i otec pana Machatého. Když se posléze z Polesí odstěhovali, loutkové divadlo prý bylo prodáno a skončilo neznámo kde… Pokud byste

Raději budu hned na úvod případného čtenáře varovat, že tento článek se hemží jmény dávno mrtvých osadníků, vyžívá se v detailních popisech ze starých dokumentů a vůbec je zřejmě snesitelný jen pro skutečného náruživého zájemce o všechny aspekty historie naší malé, nepříliš významné, ale krásné obce. Patříte-li ale mezi ně, pusťte se s odvahou do čtení..

Nad stránkami starých gruntovních knih jsem si opakovaně kladl otázku, jakým způsobem zjistit, kde přesně se nacházely pozemky a domy prvních osadníků Polesí. Člověk má automaticky tendenci umísťovat je poblíž koupaliště, tedy do současného středu obce, ale bylo tomu tehdy skutečně tak? Vymezení pozemků z původních kupních smluv

Letos koncem října stačilo pár dní a Polesí přišlo o jedno ze svých nejpůvabnějších míst. Několik hodin práce buldozeru a lesní cesta, která tři sta let dobře sloužila lesnímu hospodaření, místním obyvatelům a v pozdější době i turistům, přijíždějícím sem obdivovat krásy přírody a typickou architekturu Lužických hor, se změnila v rozblácenou jizvu protínající les. Jistě, něco lze ještě zachránit, ledasco zacelí příroda a čas, ale i tak se ukázalo, že stačí jeden nekompetentní a nepromyšlený zákrok a charakter místa je narušen nenávratně jednou provždy.

Ale nepodléhejme iluzi, že k ničení hodnot v honbě za snadným ziskem dochází až v naší době. Příběh z roku 1878 nás snad z této iluze vyléčí…

Když šel před 150 lety člověk z Polesí na Černou Louži nebo na Sedlo a procházel

V roce 1683 došlo k prvnímu známému osídlení Polesí v údolí kolem potoka Schwerbach. Kupní smlouvy z té doby hovoří o lesíku, smolných pecích, milířích. O šest let později, kdy na stejném místě kupuje pozemek  Baltazar Finke, mluví již smlouva o “zcela vymýceném pozemku”, což svědčí o změně, která se zde mezitím odehrála. Navíc už místo není popisováno jako kdesi v lesích za vesnicí Rynoltice ležící, ale zcela konkrétně  jako Finkendorf, tedy česky Finkeho Ves. Kupní smlouva Baltazara Finkeho ze dne 5.října 1689 je tedy prvním dokumentem, ve kterém se můžeme setkat s tímto označením. Podívejte se na jeho přepis a překlad.

Oproti dříve citovaným kupním smlouvám z roku 1683 působí vymezení pozemku v této smlouvě odlišně,

Stejného dne jako Sebastian Finke, 20.srpna 1683, koupili pozemky na místě dnešního Polesí i další tři obyvatelé Rynoltic. Šlo o Mathiase Prokopha, Andrease Taubmanna a Friedricha Kaulfersche. Jejich kupní smlouvy jako by té Finkeho z oka vypadly. Úvod smluv je v podstatě totožný, liší se ale tím, že jedině u Sebastiana Finkeho je uvedeno povolání, kantor, zatímco u ostatních třech tato informace chybí. Zajímavý je i rozdíl v upřesnění lokality, zatímco u Finkeho pozemku se uvádí blízkost smolných pecí, u ostatních třech se mluví o milířích na dřevěné uhlí, respektive přesněji o nějakých plošinách, kde se nacházely (Kohlplatte).
Střední část, která konkrétně vymezuje pozemky, je pochopitelně v každé