Rubriky
Přihlášení
Menu
Logo OSČLP
Před více než rokem jsme na stránkách pořádali anketu, ve které jsme Vás žádali o Váš názor na to, jaké téma by mělo obsahovat logo Občanského sdružení Černá Louže – Polesí. V anketě sice tehdy zvítězila kombinace pěnkavy (Finke) a zvláštního obléhacího žebříku z bredovského erbu, ale nikomu se následně nezdařilo skloubit tato dvě témata v jedno tak, aby logo vypadalo jakž takž obstojně. Dle mínění lidí, kteří se v oboru grafiky pohybují, to asi v takové kombinaci ani možné není..
Tajemství rodu Sebastiana Finkeho
Populární televizní seriál o původu rodu slavných osobností se pomalu chýlí ke konci a vypadá to, že na kantora Sebastiana Finkeho z Polesí už v něm asi nedojde. A to přesto, že se proslavil jako zakladatel nově vzniklé osady, která pak skoro tři sta let nesla jeho jméno. A to už ani nemluvě o tom, jakou stopu zanechal svým jednáním v průběhu selské bouře roku 1680! Díky ní se dostal dokonce do krásné literatury jako jedna z epizodních postav v románu Václava Kaplického Železná koruna.
Chceme-li se tedy o tajemství Finkeho rodu něco dozvědět, nezbývá nám, než se po jeho stopách vydat sami.
Na rozdíl od běžného postupu, kdy se při pátrání jde dál a dál do minulosti slavné osobnosti, to budeme
Lužické velikonoční jízdy
Předpověď počasí na velikonoce sice slibuje zimu spíše než jaro, ale pokud byste přece jen zatoužili po tom, nasát trochu svébytné velikonoční atmosféry, třeba se necháte zlákat pozvánkou zpoza naší severní hranice.
Hned za zemskou hranicí na saské straně leží země zvaná Horní Lužice. Stejně jako Lužice Dolní, rozkládající se severněji, je kromě obyvatel německého původu i domovem Lužických Srbů, etnika, spadajícího stejně jako Češi a Poláci do skupiny západních Slovanů. Lužičtí Srbové na rozdíl od nich nikdy nevytvořili vlastní stát a byli nuceni bránit si svou jazykovou a kulturní identitu ve stále rostoucí
Poděkování za vzpomínku na Jana Neandera
Uplynul rok, kdy nás navždy opustil náš Honza, pro kamarády také Johny.
Ztrátu čas nezacelil a nám nezbývá, než přijmout neštěstí, pro které dosud nemáme vysvětlení.
Rodina a přátelé.
Penzion Chata Polesí opět v provozu
Chata Polesí, která díky příjemnému prostředí, dobrému pivu dostatečným prostorám a ochotnému personálu se stala hlavním místem našich schůzí, aukcí i dalších společenských akcí, je opět v původním složení v provozu.
Domy z Polesí na starých fotkách
V době digitální fotografie nám přijde úplně samozřejmé pořídit během pár dnů několik stovek snímků, které skončí někde na počítačovém disku a často už se na ně nikdy nikdo nepodívá. To se svitkovým filmem bylo nutno přece jenom zacházet šetrněji a co teprve v dobách, kdy fotoaparát rozhodně nepatřil k základnímu vybavení domácností! Tím spíš v chudé podhorské vesnici kdesi v Sudetech…
Ale stejně jako dnes i tehdy toužili lidé zachytit prchavé okamžiky a tak naskytla-li se příležitost, nechávali zvěčnit sebe, své rodiny i obydlí. Tou příležitostí mohla být návštěva profesionálního fotografa, pořizujícího snímky pro tehdy tak populární pohlednice, ale i ochota letního hosta, který se za poskytované služby odměnil svým hostitelům i tímto způsobem. Vznikaly tak záběry, kde se v popředí nachází celá početná rodina (možná i s příbuzenstvem)
Bunkry v okolí Polesí XIII
Stráž obrany státu a další bezpečnostní sbory v okolí Polesí
Do nástupu vojska měly ochranu hranic a obecný pořádek v okrese zajistit další útvary, které měl stát v daném území k dispozici. Jejich předností byla dlouhodobá dokonalá znalost terénu. Vzhledem k zhoršujícím se vztahům s německým obyvatelstvem, bylo třeba jejich počet vyztužit branci.
Finanční stráž
Celní službu a všeobecnou ostrahu hranic ČSR v té době vykonávala finanční stráž (FS), podřízená Ministerstvu financí ČSR. Nejvyšším stupněm tohoto ozbrojeného sboru bylo zemské finanční
Blogy a bloggeři
Cizím slovem “blog” se označují internetové zápisníky, ve kterých jejich autoři zveřejňují své postřehy, názory, podělí se se svými čtenáři o zajímavé zážitky, doporučí návštěvu neznámého místa, přivedou člověka k zamyšlení. Tedy toto vše platí o blozích povedených, jejichž autoři mají co říct a dokážou to zajímavým jazykem i formou. Na rozdíl od klasických webových stránek, které jsou převážně statické, je pro blog typické právě to, že autor či autoři publikují stále nové příspěvky a pro čtenáře je tak zajímavé tyto deníky pravidelně sledovat (stránky OS Černá Louže-Polesí jsou vlastně kombinací blogu a klasických stránek).
Ačkoliv blogy mají své zlaté časy již pár let za sebou, protože je v dnešní době nahradily sociální sítě, ty dobré si uchovávají své kvality a okruh čtenářů. Jaké jsou vlastně charakteristiky takového
Poslové míru 4
S vyprávěním o zvonech jsme se rozloučili konstatováním, že o původu zvonu, který se v roce 1923 vrátil do zvoničky v Polesí, není nic bližšího známo.
Objevením digitalizované kroniky obce Polesí v bavorském archívu se nám ale naskytla možnost nahlédnout hlouběji do každodenních událostí v obci v období první republiky, a to včetně okolností kolem obstarání nového zvonu, který měl nahradit historický zvon mistra Brikcího ze začátku 17.století, zrekvírovaný v průběhu první světové války.
V roce 1922 se rynoltičtí rozhodli obstarat si pro farní kostel svaté Barbory nové zvony. Ten stávající byl tudíž přebytečný a tak farář Franz Knobloch pojal nápad, nechat zvon roztavit a odlít z něj dva menší, které by
Josef Miessler – malíř z Polesí
V Polesí č.7, v tzv. “statečku”, v místě dnes již zahrnuté skládky za rybníkem, žila v období první republiky rodina Miesslerových. Podle sčítacího archu z roku 1921 rodinu tvořily dva manželské páry, Josef Miessler starší s manželkou Marií a dcerou, a jejich syn, rovněž Josef, s manželkou a dvěma dětmi. Zatímco syn Josef si vydělával na živobytí jako zedník, otec Josef, narozený roku 1859, se živil jako malíř porcelánu. Asi to nebyla živnost kdoví jak výnosná, v chudém kraji jistě nešlo o výzdobu nějakých honosných porcelánových servisů, spíše zřejmě o drobnější pamětní kousky, dýmky, korbele. Kromě toho obhospodařoval přilehlé pole (tedy spíš políčko) a zahradu s několika ovocnými stromy. U vedle domu stojící stodoly byl zbudován žentour, který nejspíš sloužil k pohonu mlátičky. Protože na starých fotkách Polesí není žádný další žentour k vidění (což neznamená, že zde další nebyly), je pravděpodobné,