Rubriky
Přihlášení
Menu
Pohled na bývalé koupaliště, nyní požární nádrž v centru Polesí, po léta sloužící jako jediný vodní zdroj při častých lesních požárech, nádrž udržovanou ve slušném stavu díky dobrovolným brigádám tak, aby se v ní dalo do poloviny prázdnin bez obav koupat, je doslova tristní. Zelený žabinec pokrývá značnou část hladiny, dno, již čtvrtý rok nečištěné, je pokryté bahnem smíšeným s odpadky. Potok, který je jediným přítokem do nádrže a má zásobovat vodou i obě nádrže v Rynolticích, totiž neteče.
Vznikly různé fámy a jak se zdá, hrozí skutečně, že základní dúvod, kterým bylo kdysi založení obce právě podél lesního potoka, je vážně ohrožen.
Stejně jako ve všech ostatních obcích České republiky i v Rynolticích rozhodli voliči o novém složení obecního zastupitelstva. S převahou zvítězilo hnutí Pro Rynoltice s více než 40% hlasů a získalo tak 7 mandátů. Následováno je hnutím Nezávislí – Jítravští (N-JZD) s pěti mandáty a Sdružením nezávislých se třemi.
V Rynolticích (včetně Jítravy, Polesí a Černé Louže) se zúčastnilo nadprůměrných 56% voličů (360 osob).
Wehrmacht měl Plán Zelený
Není úkolem tohoto příspěvku, který se zabývá regionem okolí Polesí a Černé Louže (a samozřejmě i Rynoltic), aby rozebíral strategii či posuzoval možnosti obrany hranic ČSR. Je jisté, že všechny plány obrany předpokládaly účast spojeneckých sil, které měly dorazit, takže veškeré cíle mohly směřovat pouze ke zdržení předpokládaného útoku.
Německá armáda měla (podle německých údajů) k dispozici v letech 1937-1938 celkem 2 104 355
V dalším pokračování vyprávění o neznámých či alespoň méně známých pohlednicích se konečně dostane i na Černou Louži. Tam byla situace jasná – témeř na žádné pohlednici nesměla chybět vyhlášená restaurace Steyrer Franzl, hlavní místní atrakce první poloviny dvacátého století. Sem mířila drtivá většina návštěvníků a díky ní byla Černá Louže známá v širokém okolí, sahajícím až za zemskou hranici do Saska.
Dnes již léta chátrající stavba slavné restaurace nikoho nepřiláká a tak se z bývalého proslulého výletního místa stala zase klidná vesnička, rozkládající se na loukách podél silnice na Sedlo. Jen opět obnovený kemp s občerstvením se snaží navázat na tuto zaniklou turisticko-výletní slávu.
V sobotu, dne 6. září se v Jitravě konal již od rána tradiční nohejbalový turnaj, utkání s Polesím ve volejbale od 17 hodin bylo do jisté míry vyvrcholením zápolení sportovního dne. V areálu bylo k dispozici občerstvení v podobě piva i limonády a výborných karbanátků. Na hřišti s antukovým povrchem zaujala páska vymezující pole.
Utkání s tradičními soupeři se hrálo tentokrát opět na pěkném hřišti v Jitravě s nerozhodným výsledkem.
Soupeři z Polesí i Jitravy se na další vzájemný match opravdu těšili, každé družstvo bylo povzbuzováno hloučkem fandů a fanynek. Nakonec si všichni připili na zdraví, Polesáci dostali od soupeřů štangli lovečáku
Dětský den 2014 a 61. regata Polesí měly plno nej-.
Pršelo určitě nej- víc za dobu, kam až sahá paměť nej- starších účastníků. Přesto se sešlo lidí hodně a dětem kupodivu déšť ani nevadil. Bylo to díky opravdu dobré přípravě a snaze všech, kteří pomáhali dětem zábavu a poučení organizovat.
Podařil se záměr s indiánským stylem, který tak úspěšně realizovala po dlouhých večerech přípravy materiálu i vymýšlení úkolů Katka Jakešová, což mohu částečně potvrdit. Od výroby tomahavků, po čelenky (bylo to vtipné,
Další várka dobových pohlednic, opět dílem z krajanské sbírky a dílem z dalších internetových zdrojů, se soustřeďuje na okolí rybníka a na místní hostince, které tyto pohlednice prodávaly. Na všech z nich je dobře patrné, že se Finkendorf v první třetině dvacátého století stal nehledě na své skromné rozměry vyhledávaným turistickým cílem s bohatým zázemím. Několik hostinců i s ubytováním, vybavené koupaliště, zpřístupněná vyhlídka nad obcí, kulečník. To vše ze skromných soukromých zdrojů místních obyvatel, bez evropských dotací…
Že má dětský den v Polesí opravdu dlouhou tradici je všeobecně známo. Ale prostřednictvím fotografií Karla Pokorného si můžeme i připomenout atmosféru jednoho takového dětského dne, který se odehrál před třiceti sedmi lety na zahradě u Bludských.
Tyto fotky ocení asi především pamětníci, ale díky Karlovi Pokornému, který intenzivně skenuje kinofilmy z šedesátých a sedmdesátých let, přibudou postupně do našeho fotografického archívu nejen další fotky z nejrůznějších akcí, ale i fotografie tématicky zaměřené, dokumentující Polesí, Černou Louži a okolí té doby.
Člověk by řekl, že těch skoro osmdesát dobových pohlednic, které jsme dosud nashromáždili v našem webovém archívu (záložka Archív/Pohlednice Černá Louže, Pohlednice Polesí), pokrývá celou produkci, určenou turistům z rakouského mocnářství, první republiky, třetí říše i socialistického Československa. Ale překvapivě se objevují stále další a další pohlednice, někdy s motivy obvyklými, osvědčenými, ale jindy se na nich najde i záběr netradiční a právě tím i zajímavější.
Protože předpokládám, že kdybych takové nově získané pohlednice jen přidal do archívu, málokdo by tyto přírůstky zaznamenal, a tak vám je chci nejprve představit prostřednictvím příspěvků.
Největší dávku dosud neznámých pohlednic (a mezi nimi byly právě i některé dosti netradiční) objevila Marcela Vodňaruková na webových stránkách krajanského spolku deutschböhmen.de. Další pak pocházejí z internetových aukcí či jiných internetových zdrojů.
Již jen týden a pár dní a opět se setkáme na Dětském dni v Polesí, v rámci kterého pochopitelně nesmí chybět regata, soutěž plachetnic a motorových lodí na poleském koupališti, která se určitě může chlubit jednou z nejdelších tradic v celé ČR. Počítám-li dobře, půjde letos už o 61.ročník!
Katka Jakešová připravila pro děti i další soutěže, tentokrát tedy v indiánském duchu (jako by to tušila, podpořila jí i ČT1 svými reprízami mayovek).
Na odpoledne je přichystáno také již pomalu tradiční utkání ve volejbale proti jítravským sousedům, přijďte se podívat a pomozte vytvořit našemu týmu skutečné domácí prostředí!