Výstavba řopíků

Výstavba opevnění byla svěřena civilním stavebním firmám, vojenští odborníci však prováděli stavební dozor a dohlíželi na jakost všech prací.

Pevnost betonu byla zkoušena v laboratořích, na staveništi bylo bedlivě dbáno, zda vykonané práce odpovídají projektům. Při výstavbě byl nejprve navezen na staveniště materiál, písek, štěrk, a armovací železo výztuže. Vojáci dodali stavební firmě cement a ostatní kovové prvky (střílny, periskopové roury a dveře).

V souvislosti s vytvářením detailních map stabilního katastru na konci první poloviny 19.století vzniklo pro všechna katastrální území  i několik dalších typů podpůrných a přípravných dokumentů. Jedním z nich byly podrobné popisy hranic jednotlivých katastrů a to včetně schématických map se zakreslením hraničních kamenů.

Tyto popisy hranic katastrálních obcí předcházely vlastnímu procesu mapování a svěřovaly se nejlepším a nejzkušenějším zeměměřičům. Zpracovávaly se zpravidla rok před zahájením měření a vznikaly při pochůzce v terénu, které se zúčastnili zástupci kraje, rychtář a další dva zástupci obce. V Rynolticích proběhla pochůzka v roce 1842 a definitivní zápis je pak datován v červenci. Zajímavé je, že

Bunkry vz. 37 – řopíky

Dne 16. března 1935 byla v Německu obnovena vojenská povinnost, jejíž zákaz byl již delší dobu obcházen. Stotisícový Reichswehr byl přeměněn na Wehrmacht (s mobilizačním stavem 3 500 000 branců)  a začala nepokryté vyzbrojování moderními zbraněmi.  Obrana Československa, obklopeného až na Rumunsko  nepříliš přátelsky nakloněnými sousedy, byla strategicky velmi nepříznivá.

První velitel generálního štábu armády Republiky československé, francouzský generál Maurice Pellé, při pohledu na mapu republiky  prohlásil, že obranu území může zajistit pouze její ministr zahraničí. Bylo

Plány výstavby opevnění

V roce 1933 se v Hlavním štábu čs. armády začala projednávat možnost výstavby pohraničních opevnění, jako reakce na změnu situace v sousedním Německu, kde bylo stále jasnější, že se  Adolf Hitler nemíní vyhýbat ozbrojeným konfliktům.

Zároveň nahradil ve funkci náčelníka Hlavního štábu čs. armády bývalého legionáře generála Jana Syrového jeho  spolubojovník, podle většiny odborných posudků mimořádně schopný voják, generál Ludvík Krejčí. V říjnu 1933 byla ustanovena Nejvyšší rada obrany státu (NROS). Počáteční koncepce,

Bunkry –  od dětství jsme je tak nazývali, když jsme na ně narazili při houbaření nebo při sbírání borůvek. Patřily k našim hrám neodmyslitelně, stejně jako pískovcové skalní město.

Vstupy do bunkrů, opatřené litinovými mřížemi, bývaly uzamčené, ale často jsme se přes zákaz rodičů do nich dostali.  Uvnitř bylo temno, chladno a vlhko. Nyní jsou již  litinové dveře odemčené a když jsem je nedávno navštívil s vnuky Matějem a  Kubou, zažíval jsem ten pocit znovu. Budou tu asi dávno po tom, kdy důvod, proč byly budovány, bude zapomenut stejně jako příběhy hradů, které kdysi měly rovněž chránit severní hranici Čech. Snad bychom si měli tuto relativně nedávnou  historii, která 

Možná to zní trochu nadneseně, ale letos je tomu opravdu sto let, co byl v Polesí založen Okrašlovací spolek. Tedy správněji   Anpflanzungs und Verschönerungs Verein, doslova Osazovací a okrašlovací spolek. Vzhledem k tomuto názvu a především výsledkům jeho činnosti není pochyb, že se vskutku jednalo o svého druhu předchůdce našeho občanského sdružení. Pochopitelně v jiné době, s akcentem na jiné priority, ale se stejným cílem.

13.července 1912 se v hostinci Josefa Andersche sešlo 45 (!) zakládajících členů,