Polesí

je malebné letovisko, ležící severně od Rynoltic v romantickém údolí, obklopeném zalesněnými vrchy. Do konce 2.světové války se nazývalo Finkendorf podle prvního osadníka Sebastiana Finkeho, který se zde usadil roku 1683.

Černá Louže

ležící při silnici z Rynoltic do Horního Sedla, vznikla kolem selského dvora, založeného zde po roce 1550. U silnice ve středu osady je kaplička z roku 1724.

Zvonička v Polesí

Ve 30.letech minulého století nahradila původní dřevěnou zvoničku v Polesí zvonice nová, betonová. Ta zůstává jednou z dominant obce i dnes. Roubenou chalupu s podstávkou v pozadí již ovšem odvál čas..

Kaple na Černé Louži

Pohled na okolí kapličky na Černé Louži v době před vybudováním silnice na Horní sedlo. V pozadí výletní restaurant Steyrer Franzl.

Stabilní katastr z roku 1843

Teprve při detailním porovnání staré katastrální mapy se současným stavem naplno vynikne, jak málo se v obci za 170 let změnilo. Pár chalup zmizelo, ve 30. letech bylo postaveno pár zděných vil, o čtyřicet let později několik chat. Ale charakter zástavby zůstal nezměněn..

Hostinec Steyrer Franzl na Černé Louži

Podstávkové domy u rybníka v Polesí

Společná fotka z oslav 330 let Polesí

Nejen houby se skrývají v lesích…

Navázal bych na Petrův příspěvek a jeho postesknutí nad nepořádkem v lese směrem ke Slonovi. Ač jsme o generaci mladší, tak i za nás byl les čistý a nemuseli jsme zakopávat o haldy obsahující rozbité zářivky, alobaly, melounové slupky, popel, kusy cihel a hřebíků. Také jsme si s dětmi minulou sobotu prošli touto skládkou a vůbec to není hezký pohled. Ale další překvapení nás čekalo o pár metrů dál. Mezi skalami, kde jsme my jako malí pořádali bitvy maximálně šiškami, se proháněla parta v maskáčích s maskami a paintballovými zbraněmi. Střelba byla tak intenzívní, že jsme radši s dětmi nabrali opačný kurz, protože o vystřelené oko nestál

Polesí po oslavě?

I přes deklarovaná škobrtnutí si „Polesí sobě“ po mnoha letech dokázalo zorganizovat akci, které se zúčastnila většina členů OSČLP a měla úspěch i u těch ostatních, jejichž účast na dalších akcích sdružení je stále ještě spíš váhavá.

Přesto se dá předpokládat, že vzniká tradice, kdy většina občanů obce se stále víc dokáže chovat jako vyspělá komunita, jak je tomu v tomto ohledu u rozvinutějších zemí, kde práce pro vlastní obec a ohledy na sousedy jsou nejen samozřejmostí, ale i ctí slušných lidí. Za největší přínos roku lze pozorovat zvýšený zájem střední a nejmladší generace, bez které by jakákoliv snaha o změny neměla smysl.

Společná fotografie z oslav

Společné fotografie z oslav, ale i další snímky od fotografa Jiřího Kosiny najdete zde.

Oslavy 330 let aneb Polesí sobě!

Pod neoficiálním heslem “Polesí sobě” proběhly v sobotu 17.srpna dvě akce. Pro ty, kteří se jich nemohli zúčastnit, přinášíme krátkou zprávu o jejich průběhu.

První z nich, tradiční Dětský den a Regata (již 60.ročník !!), zaznamenala rekordní účast, když jsme napočítali celkem 42 dětských účastníků! Organizace byla ponechána zcela v ženských rukou, což se projevilo jejím precizním zvládnutím. Zvláštní dík patří Katce Jakešové, Martě Šmídové a Jitce Marešové, kterým pomáhali i jejich rodinní příslušníci a další dobrovolníci. Po registraci účastníků Regaty byl zahájen závod motorových lodí, který byl letos omezen

Zajatecký tábor

Nedaleko Jablonného v Podještědí, za hlavní silnicí Děčín-Liberec, směrem k vesničce Lada, nachází se místo, obvykle nazývané Ukrajinský hřbitov. Jde o komplex s několika pomníky a hroby označenými dřevěnými pravoslavnými kříži, který je po letech chátrání roku 2008 za přispění Ministerstva obrany znovu vyčištěn a opraven. Místo samo je dobře známo a představuje zajímavý turistický cíl, ale již méně je známa historie jeho vzniku a existence.

Na začátku první světové války byl u Jablonného v Podještědí, zhruba v místě dnešního koupaliště a kempu, vybudován dřevěný barákový zajatecký tábor, v němž byli od listopadu 1914 soustřeďováni váleční zajatci, převážně vojáci ruské carské armády. Zajatci ovšem nebyli jen Rusové, ale i Ukrajinci, Židé, později i Francouzi, Srbové

Léto v Polesí

Protože jsem teď strávil několik týdnů v zahraničí, nashromáždilo se mi mezitím několik informací a příspěvků, které si zde dovolím shrnout:

• Lipové stromořadí při silničce do Polesí

“Zdravím.

Z přiložených fotek je vidět, jak zase (již po druhé) pracovníku obce vadily lípy v stromořadí. Přestože u nich byla plastová ochrana proti okusu a bytelný kolík, zase je sejmul. Přesně podle hesla “Když jsem nesázel, tak to

Lužický balvanový park v Nochtenu

Horní Lužice, země začínající jen pár kilometrů severně od Polesí, se může chlubit nesčetným množstvím různých přírodních i kulturních zajímavostí a atrakcí. Žitavské hory, Görlitz s okolím, historické Šestiměstí, tam všude narazí návštěvník na muzea regionální i lokální, zábavní atrakce pro děti, spleť značených turistických cest, krytá či venkovní koupaliště, zahrady a parky. A to vše v dosahu pár desítek minut jízdy.

Ale vyplatí se zajet i dál, zajímavé cíle totiž neleží jen při společných hranicích. Jedním z těch vzdálenějších je i balvanový park v Nochtenu, ležící asi 40 kilometrů severně

Poděkování Honzovi Hrčkovi a dalším….

Ve zprávě o novém volejbalovém hřišti na návsi v Polesí jsme chválili Jindřicha Bludského a Láďu Novotného za projekt a realizaci stavby, která v původní verzi jako zakázka firmy měla včetně materiálu a práce rozpočet přesahující částku 200 tis. Kč.

Dnes bych rád vyslovil jménem OSČLP poděkování těm ostatním, bez kterých by nebylo možné hřiště vybudovat. Jde o dotaci a účast sponzorů i pomoc dalších (nemnohých) občanů, kteří se prací zúčastnili. Cena dobrovolných prací není vyčíslena, celková hodnota díla pod záštitou OSČLP se však blíží vyčíslenému původnímu rozpočtu.

Největším sponzorem byla obec Rynoltice, která přispěla na úpravu částkou 15 tis. Kč, druhým největším sponzorem byl Jan Hrčka, chata Polesí (částka 10 tis. Kč).

Včerejší strach – Josef Škrábek

“Včerejší strach je lítostivým povzdechem nad našimi minulými spory a nad současnými spory o minulých sporech…”

Stává se už pomalu zvykem upozorňovat na webových stránkách občanského sdružení na knihy, které objevným čí přínosným způsobem mapují témata, která se více či méně dotýkají i Polesí. Ať už jde o krajinu a územní rozvoj či třeba pohled na složitou historii pohraničí.

Kniha Včerejší strach Josefa Škrábka, ekonoma a redaktora, ale též historika a laického filozofa, se zaměřuje na stále aktuální otázky česko-německého soužití. Autor má přitom k tomu ty nejlepší předpoklady. Jeho rodiče žili ve smíšeném česko-německém manželství a on sám vyrůstal ve Valči v západočeských Sudetech. Po obsazení Sudet musel i s rodinou odejít do vnitrozemí, zažil totální nasazení i pražské povstání. Po válce se vrátil do Valče, kde na vlastní oči viděl

Polesí má nejlepší volejbalové hřiště ve své historii

Jestli má Praha Masarykovo nádraží, Letiště Václava Havla a Stadión Evžena Rošického, má Polesí krásné volejbalové hřiště Jindřicha Bludského.

Láďa Novotný si ovšem poděkování zaslouží také, nesmíme zapomenout na dotaci rynoltické radnice, která přispěla na činnost OSČLP v rámci úpravy centra obce a úplnou rekonstrukci hřiště tak umožnila, i na sponzory, jejichž jména uveřejníme při zahájení provozu hřiště.

Přesto byl hlavní postavou projektu, vedení stavby a její realizace, člověkem, který byl duší a mozkem