Polesí

je malebné letovisko, ležící severně od Rynoltic v romantickém údolí, obklopeném zalesněnými vrchy. Do konce 2.světové války se nazývalo Finkendorf podle prvního osadníka Sebastiana Finkeho, který se zde usadil roku 1683.

Černá Louže

ležící při silnici z Rynoltic do Horního Sedla, vznikla kolem selského dvora, založeného zde po roce 1550. U silnice ve středu osady je kaplička z roku 1724.

Zvonička v Polesí

Ve 30.letech minulého století nahradila původní dřevěnou zvoničku v Polesí zvonice nová, betonová. Ta zůstává jednou z dominant obce i dnes. Roubenou chalupu s podstávkou v pozadí již ovšem odvál čas..

Kaple na Černé Louži

Pohled na okolí kapličky na Černé Louži v době před vybudováním silnice na Horní sedlo. V pozadí výletní restaurant Steyrer Franzl.

Stabilní katastr z roku 1843

Teprve při detailním porovnání staré katastrální mapy se současným stavem naplno vynikne, jak málo se v obci za 170 let změnilo. Pár chalup zmizelo, ve 30. letech bylo postaveno pár zděných vil, o čtyřicet let později několik chat. Ale charakter zástavby zůstal nezměněn..

Hostinec Steyrer Franzl na Černé Louži

Podstávkové domy u rybníka v Polesí

Společná fotka z oslav 330 let Polesí

Bunkry v okolí Polesí VI.

Vývoj představ na výstavbu opevnění v Lužických horách

Po obsazení Rakouska se perspektivy obrany ČSR nadále zhoršovaly, zvažovalo se dokonce zastavení výstavby opevnění mezi Chrastavou a Děčínem.

V Lužických horách se tak nezačalo s výstavbou opevnění v roce 1936 (kdy měla být zahájena druhá etapa výstavby, kam patřilo původně i opevnění v Lužických horách). Za výstavbu opevnění v prostoru Krkonoše – Labe (tedy i v Lužických horách) odpovídalo Ženijní skupinové velitelství VII se sídlem v Liberci, které vzniklo 3. června 1936  pod vedením škpt. žen. Pavla Miloty. Zhruba měsíc před zřízením ŽSV VII , ve dnech 6. – 8. května 1936 se uskutečnil

O čem se jednalo na schůzi výboru OS

Tuto sobotu večer proběhla v chatě Polesí schůze výboru OS, které se zúčastnili Petr Zázvorka, Helena Zelenková, Jirka Martínek, Jirka Ostrovský, Vašek Šmíd a Aleš Krupa.

Na pořadu byla především situace s probíhajícími a připravovanými akcemi OS a jejich organizační zajištění.

Přítomní členové výboru postupně probrali jednotlivé body a dohodli se na následujícím:

  • Pro zlepšení organizace jednotlivých akcí se výbor dohodl na tom, že pro příště bude pro každou akci OS jmenován tzv. garant, tedy osoba, která bude mít tuto akci po organizační stránce na starosti. Půjde o člověka, kterému bude daná tématika blízká, u kterého se budou sbíhat informace k této

Tragická událost na Dolním Sedle

Pondělí zůstane pro pět rodin z Liberecka jedním z nejtragičtějších dní v životě. V Doníně u Hrádku nad Nisou zcela zbytečně vyhasly čtyři mladé životy, pátý pasažér bude možná zbytek života litovat, že do auta vůbec nasedl.
Nehoda se stala v pondělí kolem půl sedmé večer na silnici před obcí Dolní Sedlo nedaleko Hrádku. Mladistvá dívka a chlapec, devětadvacetiletý muž a třicetiletý řidič vozu havarovali ve vysoké rychlosti a na místě zemřeli…

Polesí na starých mapách 6 – Indikační skici

V putování po starých mapách se ještě jednou musím vrátit do roku 1843, protože kromě map hranic obce, polesních map či samotného stabilního katastru vzniklo ještě jedno mapové dílo, o kterém by bylo škoda se nezmínit. Začátek čtyřicátých let by se tak bez nadsázky dal v Rynolticích a okolí nazvat obdobím velkého mapování…


Císařským patentem z 23. prosince 1817 bylo ustanoveno vyhotovení nového katastru, který do historie vstoupil pod názvem „Stabilní katastr“. Kvůli přesné pozemkové dani, která se vyměřovala podle čistého výnosu z půdy, vzniklo v letech 1824 – 1843 v Čechách a na Moravě jedinečné mapové dílo, které

Skály v okolí Polesí 2

Díl druhý – Císařské údolí čili Kaisergrund

Tentokrát se pokusím představit skály v Císařském údolí, což je horní část údolí Sedlece nebo Sedleckého potoka, levostranného přítoku Lužické Nisy, tedy první údolí severně od rozvodí Severního a Baltského moře.

Údolí se jmenuje podle inspekční cesty císaře Josefa II. po vlastech českých, kdy císař znavený napravováním rozličných nepravostí, zastáváním se vdov a sirotků, trestáním chamtivých šejdířů a náročnými přeměnami sakrálních staveb na pivovary nabíral síly na malé odpolední projížďce romantickým údolím. Takových odpočinkových vyjížděk bylo na Josefových inspekčních cestách vícero, dle pověsti se občas inkognito zastavil u rolníka či drvoštěpa a vlídně s ním rozmlouval a zjišťoval, jestli si z něj některý z

Zajímavost z Anglie

Britská rodinná textilní firma Holdsworth byla založena téměř před dvěma sty lety Johnem Holdsworthem. Po pár desítkách let již zaměstnávala 2000 lidí a zabývala se zpracováním vlny a výrobou široké palety vlněných látek. V druhé polovině minulého století se firmě podařilo přeorientovat výrobu na potahové textilie pro sedadla v dopravních prostředcích a nyní si v této oblasti udržuje významné postavení v celosvětovém měřítku.

Proč ale vůbec historii této britské textilky zmiňuji? Jeden z potomků původních majitelů, pan David W. Holdsworth, provozuje webové stránky, které detailně historii firmy i samotné rodiny mapují. Součástí stránek je i rozsáhlá kolekce rodinných a firemních alb starých fotografií, pokrývajících léta 1898 až do současnosti. Pro nás zajímavé

V Polesí do lesa – na borůvky, na houby – a na kešky?

Je jich stále víc. Jsou už v okolí Polesí, žádná ale na Černé Louži, tam zatím nejsou. Jde o kešky. Přinášíme vyčerpávající informaci Václava Šmída, jak na ně. Když naleznete poklad, který obsahují, střechu se vám sice zlatem pokrýt nepodaří, zato ale poznáte, že to dokáží i sluneční paprsky.

 

Geocashing (geokešink) je celosvětová hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skrytého objektu, zvaného cashe (v české „hantýrce“ keš, keška), o němž jsou známy jen jeho geografické souřadnice. Při hledání se používají běžné přijímače GPS. Geocashing je dobrodružství,

Skály v okolí Polesí


Po diskusi u koupaliště okolo nadpočetné jámy na strom padlo několik povzdechů nad tím, že obsahová náplň stránek je dílem pouhých dvou článkovců, a že je třeba článkovat a diskutovat. Chytám se tedy za nos a načínám nové téma, a doufám, že se téma chytí a že se vzpomínky dnešních mladodůchodců podnikajících dobrodružné kousky na okolních skalinách někdy na přelomu padesátých a šedesátých let ocitnou na papíře (či na obrazovce) dříve než se ztratí v mlze zapomnění. Legendy tvrdí, že dokonce existuje filmový záznam z roku zhruba 1957 (?) výstupu několika ztřeštěných teenagerů na Fellerovu věž.

Ale k věci: Díl první a – Obrvégry a Krkavčí skály

Polesí se nachází na okraji české křídové pánve, a tak jsou (skoro) všechny zajímavé skalní útvary

Sobotní postřehy z Jítravské pouti

Dnes proběhl první den Jítravské svatopankrácké poutě. Přesto, že počasí dělalo co mohlo, aby konání akce zkomplikovalo (v 10 hodin bylo 9 °C), návštěvníky se mu odradit nepodařilo a již od časného sobotního rána se bývalá silnice do Jítravského sedla plnila lidmi. K dispozici jim bylo asi třicet stánků převážně  s řemeslnými výrobky a pochoutkami všeho druhu. Namátkou zmiňuji uměleckého kováře, výrobu skleněných předmětů, skleněné šperky, keramiku, bylinky… Z pochutin pak široký výběr domácích sýrů, medovinu, trdelníky, perníky, zákusky jak od babičky… A spoustu dalšího, navíc výběr prodávajících byl vhodně zvolen tak, aby byl zachován charakter tradičního jarmarku. Při vstupu na pouť bylo připraveno kryté pódium, na kterém se odehrávala hudební i divadelní vystoupení, divákům zde sloužily lavice a dokonce i krytá tribuna.
Celá akce je velkoryse pojatá a na první pohled nese stopy pečlivé přípravy. Už při vjezdu do Jítravy směřují pořadatelé v reflexních vestách návštěvníky na vyhrazené parkoviště a současně regulují dopravu, která

V Polesí otevíraly studánky hlavně děti

Jarní otevírání studánek, tedy čištění pramenů Oskara a Otakara je hezký zvyk, který se stává v Polesí tradicí. V letošním roce, stejně jako vloni, se ho zúčastnily především děti, spolu se svými rodiči.

Na výzvu Občanského sdružení se sešlo v sobotu 5. května třináct účastníků dobrovolné akce organizované Terezou Horáčkovou, ze které přinášíme fotoreportáž. Zejména pramen Otakar, který vyvěrá pod mohutným dubem, bývá po zimě zasypán hromadami listí. Pramen s velmi dobrou pitnou vodou, který slouží zároveň jako napajedlo pro lesní zvěř a končí mokřadem, se nacházi nedaleko rozvodí Baltského a Severního moře, procházejícího po hřebenu nedaleko křižovatky turistických cest