Rubriky
Přihlášení
Menu
Vývoj představ na výstavbu opevnění v Lužických horách
Po obsazení Rakouska se perspektivy obrany ČSR nadále zhoršovaly, zvažovalo se dokonce zastavení výstavby opevnění mezi Chrastavou a Děčínem.
V Lužických horách se tak nezačalo s výstavbou opevnění v roce 1936 (kdy měla být zahájena druhá etapa výstavby, kam patřilo původně i opevnění v Lužických horách). Za výstavbu opevnění v prostoru Krkonoše – Labe (tedy i v Lužických horách) odpovídalo Ženijní skupinové velitelství VII se sídlem v Liberci, které vzniklo 3. června 1936 pod vedením škpt. žen. Pavla Miloty. Zhruba měsíc před zřízením ŽSV VII , ve dnech 6. – 8. května 1936 se uskutečnil
Tuto sobotu večer proběhla v chatě Polesí schůze výboru OS, které se zúčastnili Petr Zázvorka, Helena Zelenková, Jirka Martínek, Jirka Ostrovský, Vašek Šmíd a Aleš Krupa.
Na pořadu byla především situace s probíhajícími a připravovanými akcemi OS a jejich organizační zajištění.
Přítomní členové výboru postupně probrali jednotlivé body a dohodli se na následujícím:
Pondělí zůstane pro pět rodin z Liberecka jedním z nejtragičtějších dní v životě. V Doníně u Hrádku nad Nisou zcela zbytečně vyhasly čtyři mladé životy, pátý pasažér bude možná zbytek života litovat, že do auta vůbec nasedl.
Nehoda se stala v pondělí kolem půl sedmé večer na silnici před obcí Dolní Sedlo nedaleko Hrádku. Mladistvá dívka a chlapec, devětadvacetiletý muž a třicetiletý řidič vozu havarovali ve vysoké rychlosti a na místě zemřeli…
V putování po starých mapách se ještě jednou musím vrátit do roku 1843, protože kromě map hranic obce, polesních map či samotného stabilního katastru vzniklo ještě jedno mapové dílo, o kterém by bylo škoda se nezmínit. Začátek čtyřicátých let by se tak bez nadsázky dal v Rynolticích a okolí nazvat obdobím velkého mapování…
Císařským patentem z 23. prosince 1817 bylo ustanoveno vyhotovení nového katastru, který do historie vstoupil pod názvem „Stabilní katastr“. Kvůli přesné pozemkové dani, která se vyměřovala podle čistého výnosu z půdy, vzniklo v letech 1824 – 1843 v Čechách a na Moravě jedinečné mapové dílo, které
Díl druhý – Císařské údolí čili Kaisergrund
Tentokrát se pokusím představit skály v Císařském údolí, což je horní část údolí Sedlece nebo Sedleckého potoka, levostranného přítoku Lužické Nisy, tedy první údolí severně od rozvodí Severního a Baltského moře.
Údolí se jmenuje podle inspekční cesty císaře Josefa II. po vlastech českých, kdy císař znavený napravováním rozličných nepravostí, zastáváním se vdov a sirotků, trestáním chamtivých šejdířů a náročnými přeměnami sakrálních staveb na pivovary nabíral síly na malé odpolední projížďce romantickým údolím. Takových odpočinkových vyjížděk bylo na Josefových inspekčních cestách vícero, dle pověsti se občas inkognito zastavil u rolníka či drvoštěpa a vlídně s ním rozmlouval a zjišťoval, jestli si z něj některý z
Britská rodinná textilní firma Holdsworth byla založena téměř před dvěma sty lety Johnem Holdsworthem. Po pár desítkách let již zaměstnávala 2000 lidí a zabývala se zpracováním vlny a výrobou široké palety vlněných látek. V druhé polovině minulého století se firmě podařilo přeorientovat výrobu na potahové textilie pro sedadla v dopravních prostředcích a nyní si v této oblasti udržuje významné postavení v celosvětovém měřítku.
Proč ale vůbec historii této britské textilky zmiňuji? Jeden z potomků původních majitelů, pan David W. Holdsworth, provozuje webové stránky, které detailně historii firmy i samotné rodiny mapují. Součástí stránek je i rozsáhlá kolekce rodinných a firemních alb starých fotografií, pokrývajících léta 1898 až do současnosti. Pro nás zajímavé
Je jich stále víc. Jsou už v okolí Polesí, žádná ale na Černé Louži, tam zatím nejsou. Jde o kešky. Přinášíme vyčerpávající informaci Václava Šmída, jak na ně. Když naleznete poklad, který obsahují, střechu se vám sice zlatem pokrýt nepodaří, zato ale poznáte, že to dokáží i sluneční paprsky.
Geocashing (geokešink) je celosvětová hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skrytého objektu, zvaného cashe (v české „hantýrce“ keš, keška), o němž jsou známy jen jeho geografické souřadnice. Při hledání se používají běžné přijímače GPS. Geocashing je dobrodružství,
Po diskusi u koupaliště okolo nadpočetné jámy na strom padlo několik povzdechů nad tím, že obsahová náplň stránek je dílem pouhých dvou článkovců, a že je třeba článkovat a diskutovat. Chytám se tedy za nos a načínám nové téma, a doufám, že se téma chytí a že se vzpomínky dnešních mladodůchodců podnikajících dobrodružné kousky na okolních skalinách někdy na přelomu padesátých a šedesátých let ocitnou na papíře (či na obrazovce) dříve než se ztratí v mlze zapomnění. Legendy tvrdí, že dokonce existuje filmový záznam z roku zhruba 1957 (?) výstupu několika ztřeštěných teenagerů na Fellerovu věž.
Ale k věci: Díl první a – Obrvégry a Krkavčí skály
Polesí se nachází na okraji české křídové pánve, a tak jsou (skoro) všechny zajímavé skalní útvary
Dnes proběhl první den Jítravské svatopankrácké poutě. Přesto, že počasí dělalo co mohlo, aby konání akce zkomplikovalo (v 10 hodin bylo 9 °C), návštěvníky se mu odradit nepodařilo a již od časného sobotního rána se bývalá silnice do Jítravského sedla plnila lidmi. K dispozici jim bylo asi třicet stánků převážně s řemeslnými výrobky a pochoutkami všeho druhu. Namátkou zmiňuji uměleckého kováře, výrobu skleněných předmětů, skleněné šperky, keramiku, bylinky… Z pochutin pak široký výběr domácích sýrů, medovinu, trdelníky, perníky, zákusky jak od babičky… A spoustu dalšího, navíc výběr prodávajících byl vhodně zvolen tak, aby byl zachován charakter tradičního jarmarku. Při vstupu na pouť bylo připraveno kryté pódium, na kterém se odehrávala hudební i divadelní vystoupení, divákům zde sloužily lavice a dokonce i krytá tribuna.
Celá akce je velkoryse pojatá a na první pohled nese stopy pečlivé přípravy. Už při vjezdu do Jítravy směřují pořadatelé v reflexních vestách návštěvníky na vyhrazené parkoviště a současně regulují dopravu, která
Jarní otevírání studánek, tedy čištění pramenů Oskara a Otakara je hezký zvyk, který se stává v Polesí tradicí. V letošním roce, stejně jako vloni, se ho zúčastnily především děti, spolu se svými rodiči.
Na výzvu Občanského sdružení se sešlo v sobotu 5. května třináct účastníků dobrovolné akce organizované Terezou Horáčkovou, ze které přinášíme fotoreportáž. Zejména pramen Otakar, který vyvěrá pod mohutným dubem, bývá po zimě zasypán hromadami listí. Pramen s velmi dobrou pitnou vodou, který slouží zároveň jako napajedlo pro lesní zvěř a končí mokřadem, se nacházi nedaleko rozvodí Baltského a Severního moře, procházejícího po hřebenu nedaleko křižovatky turistických cest