Rubriky
Přihlášení
Menu
Stejně jako dnes se i dříve lidé vyžívali v soudních sporech a jak už to bývá, nejčastější záminkou byly neshody o majetek. Ten v 16. století, kam se dnes podíváme, patřil jednak královské koruně, jednak církvím, šlechtě a městům. Sedláci a chalupníci, s výjimkou úzké vrstvy svobodníků, nevlastnili nic, pouze měli od své vrchnosti majetek propůjčen k dědičnému držení, za což byli kromě ročních poplatků odměněni ještě pochybným právem sloužit jako daňoví poplatníci nenasytné královské pokladně.
S královskou korunou si spor mohl dovolit vést jen někdo vysoce postavený a tak většině ostatních šlechticů nezbývalo, než se o majetek, představovaný obvykle nějakým územím, hádat mezi sebou. Což, díky tomu, že přesné mapy neexistovaly a vymezení území bývalo nejednoznačné, bylo na denním pořádku. Z takových sporů o území či průběh
Na obecním úřadě v Rynolticích a na obecních stránkách je k dispozici k nahlédnutí nový návrh 2.změny územního plánu. Až do 7.července 2015 může každý občan uplatnit své případné námitky u libereckého magistrátu, který má územní plánování ve své náplni.
Územní plán je základním nástrojem, který stanovuje dlouhodobé podmínky využití území obce, a je tedy důležité sledovat, jaké změny se do něj promítnou. Pro snazší přístup se můžete na aktuální návrh podívat i našich stránkách. Pokud jde o katastr Polesí, změna ÚP zahrnuje pouze jednu úpravu, a to vyčlenění pozemku na Černé Louži u silnice pro stavbu rodinného domu. Stávající územní plán pro katastr Polesí by tak až na tuto změnu měl zůstat zachován ve své podobě.
K útoku na řopíky nikdy nedošlo
Pro úkol dobytí pevnostní linie se připravovaly zejména parašutistické a granátnické oddíly Wehrmachtu, výcvik byl prováděn na napodobeninách objektů za použití ostré munice.
Každý člen úderného družstva prováděl přesně určený a detailně nacvičený úkol a byl schopen nahradit vyřazeného spolubojovníka. Ke zneškodnění mělo dojít především překvapivým útokem zezadu objektu, za spolupráce s letectvem. Střemhlavé a bitevní letouny měly zahájit bombardování linií a zneškodnit ty objekty, které by bylo možné zasáhnout přímo. I když by
Od té doby, co jsem naposledy psal o tom, jakým nápojům holdovali naši předkové, už uběhla pořádně dlouhá doba. V předchozích dílech jsem se zabýval pivem a pivovarnictvím, ale nepilo se pochopitelně jenom pivo. I když toho bylo nepochybně zdaleka nejvíc, své zákazníky si našly i nápoje nealkoholické, určené převážně dětem.
Nelze si to ale představovat jako dnes, kdy kofola teče proudem. Zatímco na pivo muselo být pro hlavu rodiny vždycky, pití limonád a sodovek bylo spíše událostí slavnostní či rezervovanou majetnějším společenským vrstvám. V běžné prvorepublikové domácnosti v Polesí se pila samozřejmě především voda. Někdy vylepšená různými domácími ovocnými šťávami, vždyť ovocné stromy stávaly na každé zahradě
Díky fotografiím Karla Pokorného si mohou nejen pamětníci zavzpomínat, ale i my ostatní udělat představu o tom, jak vypadalo Polesí a Černá louže před padesáti lety… Dnes jsem se proto rozhodl zařadit fotografie, na kterých nenajdete žádné postavy, ale jen krajinu, domy, drobnou architekturu. To vše na černobílých fotografiích, nepřekonatelných i ve srovnání s moderními mnohamegapixelovými digitálními fotoaparáty ve své schopnosti zachytit a zprostředkovat atmosféru doby.
Druhý květnový víkend pořádají naši přátelé z Občanského sdružení Jítrava již tradiční pouť. Od pátku do neděle se můžeme těšit na bohatý program, plný hudby, divadelních vystoupení. Představí se i děti z Rynoltic a v pátek i sobotu zakončí program ohňová show. Pochopitelně nebudou chybět pouťové atrakce, dílny pro děti a stánky s tradičními produkty a občerstvením.
Přijďte se podívat a tím i podpořit Jítraváky!
S hororovými příběhy bývají spíše spojovány Vánoce. Vzpomeňte na příběhy s dobrým či méně dobrým koncem, týkající se buď převrženého vánočního stromku, od kterého chytají záclony, nábytek i dárky v jinak nazdobeném bytě, nebo o operacích zapříčiněných zabodnutou kapří kostí kdesi v dutině hltanu. Ostatně jeden vánoční, spíš tedy silvestrovský zážitek mohu dát k lepšímu – s Jindrou Bludským jsme před mnoha lety v průběhu vánočních prázdnin podnikli zimní výstup na Libereckou věž v Oberwegerech. Sníh příliš nebyl, takže jsme lezli jen s lanem, nalehko a až nahoře zjistili, že slaňák, tedy ten kruh, do kterého se prostrčí lano, aby bylo možno ze skály slanit, je zamrzlý pod
Podávám rekapitulaci aktivit výboru OSČLP na počátku roku 2015:
Na základě reakcí čtenářů konstatuji, že webové stránky OSČLP mají velmi dobrou úroveň, dokládá to i počet návštěvníků, který dosahuje od doby vzniku do měsíce dubna 2015 téměř 27 tisíc přístupů. Úspěšné jsou kromě retro – fotografií (Karel Pokorný) i aktuality a články postihující region. O stránky se opětovně výtečně stará Aleš Krupa. Jediná poznámka – čtenářům se nechce do diskuzí a příspěvků, tímto je vyzýváme k větší aktivitě v tomto směru.
Helena Zelenková ve spolupráci s Václavem Šmídem provedla kontrolu financí, bylo provedeno vyúčtování
Pro znalce místního okolí to asi nebude nic objevného, ale snad se mezi čtenáři tohoto článku najdou i lidé, kteří o něm ještě neslyšeli. A nebo pro ty, kteří toto místo znají, půjde o připomínku a podnět k zopakování návštěvy.
Na dohled od hradu Lemberka, jen asi půl kilometru jižním směrem, v působivém prostředí malého lomu uprostřed lesa, narazí návštěvník na lužickou obdobu anglického Stonehenge. Ač jde o značně skromnější variantu své nesrovnatelně slavnější kolegyně, má i tato kamenná svatyně magickou atmosféru, umocněnou navíc tím, že zde opravdu na davy turistů nenarazíte.
Na přání Jiřího Neandera uveřejňujeme fotografii s motivem
Černé Louže a verše o Polesí z pozůstalosti syna Honzy,
v souvislosti s třetím výročím jeho úmrtí.